Bible neboli Písmo svaté je posvátnou knihou křesťanů. Skládá se ze dvou částí: Starého a Nového zákona. Slovo >>BIBLE<< pochází z řečtiny a znamená>> KNIHY<<. Židovské náboženství za svou Bibli považuje pouze Starý zákon, podle křesťanství předcházely knihy Starého zákona vznik knih Nového zákona, a proto užívá obou zákonů. Rozpor mezi těmito náboženstvími spočívá v tom, že židovství tvrdí, že se příchod Mesiáše neboli spasitele teprve očekává, ale podle křesťanství už Mesiáš přišel v podobě Ježíše Krista a nyní se očekává jeho druhý příchod.
Struktura Starého zákona a jeho postupná tvorba
Starý zákon vznikal v průběhu 1. tisíciletí př.n.l. a je tvořen 39 menšími knihami. Dělí se na Knihy zákona, historické knihy, básnické knihy, Knihy velkých proroků a Knihy malých proroků. Knihy Starého zákona popisují období přibližně 2300 - 500 let před naším letopočtem Celý Starý zákon přináší Boží zaslíbení o příchodu Spasitele, Nový zákon oznamuje, jak se toto zaslíbení splnilo. Prvních 5 knih Starého zákona tvoří Knihy zákona neboli Pentateuch (hebrejsky Tóra). Skládá se z pěti knih - GENESIS, EXODUS, LEVITICUS, NUMERI a DEUTERONOMIUM. Autorem všech těchto knih je Mojžíš, a proto se jim říká také Mojžíšovy knihy. Genesis znamená počátek a vypráví o počátku světa, o Adamovi a Evě, o jejich vyhnání z ráje a o prvním zločinu; Exodus vypráví o vysvobození z Egypta; Leviticus bývá nazývána „knihou smíření“; Numeri popisuje putování Izraele; Deuteronomium znamená „druhý zákon“ a obsahuje Mojžíšovy proslovy a svědectví o jeho smrti.
Další část Starého zákona jsou historické knihy a už podle názvu je jasné, že hovoří o dávné historii izraelského národa. Těchto knih je 12. Druhou částí BIBLE je Nový zákon, který má 27 knih. Nový zákon hovoří o příchodu spasitele a skládá se ze čtyř Evangelií, jedné historické knihy, Pavlových listů, Obecných listů a Prorocké knihy. Nový zákon popisuje události, které se staly v 1. století našeho letopočtu a pojednává o životě a učení Ježíše Krista.
Kanon a jeho formování v rané církvi
V období rané církve kolovaly jednotlivé "knihy" Nového zákona po církevních sborech jako samostatné texty. Tzv. kanonizace, kdy Bible nabyla dnešní podoby, proběhla až o cca 300 let později na církevním koncilu (roku 382 n. l.). Na základě toho se řada lidí domnívá, že Bibli vytvořila nějaká konkrétní církev. Formálně vzato ano, nicméně nikoliv fakticky. Drtivá většina novozákonních spisů měla autoritu sama o sobě a nebylo o nich žádného sporu (první neformální seznam, který je téměř totožný s naší Biblí, byl podle některých pramenů vytvořen již kolem roku 170 n. l. a jmenoval se Muratoriho kánon). Bible tedy v dnešní obsahové formě začala existovat až po roce 382 n. l. a je hlavním zdrojem křesťanské víry.
Ke kanonizaci došlo mj. i proto, že bylo nutné reagovat na množící se hereze a falešná učení, která se do církví postupně dostávala. Bylo pouze formálně potvrzeno to, co většina křesťanů od dob Ježíše Krista uznávala jako autoritativní texty. Protestanté naopak přijali židovský kanon bez deuterokanonických knih. Český překlad Bible Královské ukazuje, že Starý zákon zahrnuje zhruba 39 knih pro protestantské vydání a 46 knih pro katolické vydání, respektive rozdíl spočívá v deuterokanonických knihách.
Různé tradice kanonu a vzájemný vztah Starého a Nového zákona
Části a rozložení kánonu se liší podle tradic. Starý zákon (hebrejský kánon: Tóra, Nevi'im, Ketúbím) a Palestinský kánon Septuaginta (LXX) s doplněnými texty pro časné křesťanství zahrnují Deuterokanonické knihy a jejich zařazení či vyloučení během reformace. Role rabbínské školy a období po zničení Jeruzalémského chrámu hrají významnou roli v utváření pohledu na kanon.
V souladu s Druhým vatikánským koncilem je třeba číst Starý a Nový zákon ve vzájemné vazbě. Bez Starého zákona těžko porozumíme Evangelii, protože na jeho základě vyrůstá evangelní poselství; pro Ježíše i prvotní církev byl Písmem právě židovský Zákon. A naopak Nový zákon poskytuje světlo, v němž můžeme Starý zákon chápat z hlediska jeho završení. Obě části jsou slovem Božím, a to stále aktuálním, které k nám promlouvá, a proto je nesmíme stavět proti sobě.
Novozákonní spisy vznikly v mnohem kratším časovém rozpětí než ty starozákonní. Zatímco Starý zákon se formoval během staletí, Nový vznikl během několika desetiletí, včetně ústního předávání, a Písemná fixace je ještě o dvě desetiletí kratší. Některé pasáže ukazují na to, že v Novém zákoně je obraz Boha často širší a vstřícnější než v některých starozákonních částech, ale stále jde o téhož Boha, jen s různým vyjádřením v různých časech.
O čem je Bible? Je to návod k obsluze života, vztahu k Bohu, či k sobě navzájem. Bible vypráví o Božím jednání s lidmi, o dějinách člověka s Bohem, o zkušenostech lidí s Bohem v nejrůznějších situacích a okolnostech života. Základní sdělení je o milujícím a odpouštějícím, ale také spravedlivě trestajícím Bohu, který se sklání k rebelujícímu člověku a nabízí mu milost, odpuštění a nový život ve vztahu s Ním samotným. To vše v kontextu bolavých lidských dějin a příběhů obyčejných lidí a národů.
Krátká rekonstrukce historického vývoje kanonu a inspirace textů
- Nejstarší doložený písemný text pochází z 12. století před Kristem a nejmladší ze začátku 2. století našeho letopočtu.
- Vydání: 2008/4.
- Nejvýznamnější překlady: hebrejština, aramejština, řečtina; české verze včetně Bible Královské a Ekumenické Bible z roku 1985.
- Kanony a jejich rozdělení: Starý zákon 39 knih (pro protestanty) nebo 46 knih (pro katolíky), Nový zákon 27 knih.
- Influenční role koncilů a reformací: konkordance mezi traditionálními a hebrejskými/řeckými texty a jejich dopady na současné kánony.
Napříč texty vidíme, že Bible není jen soubor historických záznamů, ale komplexní dílo, které ukazuje Boží jednání s lidmi a jejich proměnu. Starý i Nový zákon ukazují, že Bůh jedná s lidmi v různých dobách a formách, ale zůstává stejným Bohem, jen s odlišnými obrazy a důrazy. Není překvapující, že přes rozložení a jazykové rozdíly zůstává hlavní poselství konzistentní: láska, spravedlnost, milost a naděje pro lidstvo.
Deskriptivní tabulka: počty knih a jejich rozdělení podle tradic
| Rozdělení | Počet knih | Poznámka |
|---|---|---|
| Starý zákon (protestantská tradice) | 39 | bez deuterokanonických knih |
| Starý zákon (katolická tradice) | 46 | obsahuje deuterokanonické knihy |
| Nový zákon | 27 | |
| Celkem kánon | 66 | podle tradičního dělení |
V závěru stojí za připomenutí, že Starý a Nový zákon čteme ve vzájemné vazbě; Nový zákon završuje a osvětluje Starý zákon a naopak Starý zákon připravuje cestu pro evangelium Krista.
