Výstava k 80. narozeninám významného českého fotografa Jindřicha Štreita představuje průřez jeho celoživotní tvorbou, zasvěcenou humanistické fotografii, a zároveň reflexi jeho kurátorské činnosti. Rozhodně to však není bilance člověka, který by zpomaloval - naopak. Výstava zahrnuje dvě důležité roviny Štreitova působení: jeho fotografickou tvorbu 80. let a dlouholetou kurátorskou práci v bývalé škole na Sovinci.
První část výstavy „Z města ven!“ čerpá z dosud nepublikovaných snímků z 80. let, vzniklých v prostředí bývalých Sudet, které autor tehdy pořídil, ale nikdy je nevystavil. Nejde jen o dokument venkova před rokem 1989; Štreit zachycuje mezilidské vztahy, tradice, radosti i těžkosti běžného života. Vesnice se v jeho obrazech stává zmenšeným modelem celé společnosti. Co je však podstatné - jeho fotografie nejsou senzací ani kritikou z odstupu. Vznikaly z osobního vztahu, z důvěry a dlouhodobého kontaktu s místními lidmi. Štreit nikdy nestál stranou. Byl součástí prostředí, které fotografoval.
Na druhé straně druhá část výstavy připomíná Štreitovu kurátorskou činnost na Sovinci, kde od roku 1974 vytvořil místo setkávání umělců mimo oficiální kulturní centra. Rok 1982 přinesl dramatický zlom - byl obviněn z hanobení republiky, což pro něj nebylo zlomením, ale posílením odhodlání pokračovat.
Život Jindřicha Štreita ukazuje, že aktivita není otázkou věku, ale postojů. Po celý život se zajímá o sociální témata, o lidi na okraji společnosti, o ty, kteří nejsou příliš vidět. Fotografoval seniory, zdravotně znevýhodněné, lidi v těžkých životních situacích. Jeho příběh může být inspirací: každý z nás může být aktivní v rámci svých možností - někdo pomáhá fotografií, jiný dobrovolnictvím, péčí o blízké nebo zájmem o sousedy. Výstava „Z města ven!“ se tak neohlíží do minulosti, ale ukazuje, že i v osmdesáti leží energie, zájem a chuť tvořit.
<V rámci expozice je prezentována také koncepce výstavy samotného autora a mimo jiné zahájena vernisáž: slavnostní otevření proběhlo za doprovodu kurátorského týmu a dalších osob. Výstava dále zdůrazňuje dvě propojené roviny: vesnickou realitu a duchovní tematiku, které spolu vedou dialog o lidském bytí a sociálním kontextu.
Další tematické linie a významné projekty
Další část projektu se věnuje kurátorské činnosti na Sovinci, kde Štreit vytvořil prostor pro setkávání umělců mimo oficiální kulturní centra a kde byl již v minulosti zřetelným organizátorem kulturního života. Koncepce výstavy propojuje dva světy - svět poznání a architektury prostřednictvím portfolií i knih, které doplňují prezentované snímky.
Mezi další rozměry Štreitovy tvorby patří jeho dlouhodobé mapování sociálně citlivých témat: práce se zdravotníky, pacients, lidé v domovech pro seniory, v psychiatrických institucích, vězeňské prostředí i prostředí paliativní péče. Jeho práce často postihuje téma domova, rituálu a ticha jako prostředků komunikace s sebou samým i s něčím, co přesahuje lidské chápání. Nebyl to jen dokument, ale meditace o pokoře a potřebě duchovního rozměru v každodenní realitě.
V kontextu výstav bývá připomenuta i jeho roční práce na tématu „Tichá nemoc“ ve spolupráci s profesorem Vladimírem Študentem z Urologické kliniky Fakultní nemocnice v Olomouci. Záměrem projektu bylo upozornit na rizika a alarmovat muže, aby věnovali pozornost svému zdraví. Dalším tématem je cyklus „Urgent“, vzniklý v olomoucké nemocnici v roce 2019, kdy autor prostřednictvím fotografií ukazuje zákulisí a atmosféru, kterou lidé za běžných podmínek nevidí. “Když říkají, že čekají hodiny na vyšetření, já tam byl, abych to zažil,” říká Štreit o své zkušenosti z natáčení v nemocnici.
Naznačena je i putovní expozice „Schovala jsem se za list“ zaměřená na téma domova a handicapu; tato výstava vznikla z iniciativy Ilony Kulíkové a v Olomouci bude představena v rámci Vlastivědného muzea. Štreit vystupuje jako kurátor, který vybírá snímky a připravuje katalogy, čímž zprostředkovává osobní zkušenosti autorů s tématy domova a rodiny. Tématem domova, které autor vnímá jako základní lidskou potřebu, se zabývá i v rámci přednášek pro účastníky projektu.
V rámci aktuálních projektů Jindřicha Štreita se objevuje i téma kómatu, které představuje pro něj jednu z největších a nejzásadnějších výzev. Pracuje na něm již téměř dva roky - z Ostravy přes Olomouc až do Vojenské nemocnice. Impulsem byl příběh inženýra Svobody, který pečuje o adoptovaného syna v kómatu a následně vznikly dvě výstavy, připravuje se závěrečná pro prezentaci v Praze, kterou si vybral architekt Josef Pleskot.
Současně autor připravuje i další projekty: knihu o dechovce z Pňovic, dokumentaci života na vesnicích a výstavu o technických službách v Olomouci. Motivace je podle něj jednoduchá - láska a práce. Práce ho naplňuje a dává smysl; láska spolupráci a vytrvalost. Autor pracuje na více projektech současně, protože každý potřebuje svůj čas a zrání. Někdy má pocit, že nic nestíhá, ale pokračuje dál.
Historie a významné milníky života Jindřicha Štreita
Výstava nabízí průřez jeho životem: narodil se 5. září 1946 ve Vsetíně a v dětství se s rodiči a sourozenci přestěhoval do Těchanova v podhůří Jeseníků. První impuls k fotografování dostal od otce a během studií ho motivoval profesor Jan Bukovjan. Své první samostatné výstavě v roce 1967 uzavřel školní tvůrčí období a od roku 1972 se koncepčně věnoval zobrazování vesnického života, portrétu a romské tematice.
V letech 1974-1977 absolvoval Školu výtvarné fotografie; závěrečnou prací byl soubor z divadelního zákulisí. Rok 1982 byl pro něj zlomový - zúčastnil se nepovolené výstavy neoficiálních výtvarníků na tenisových kurtech v Praze, byl vzat do vazby a odsouzen za hanobení republiky. Po propuštění mu byla zakázána výuka; pracoval v knihovně a později jako dispečer Státního statku Ryžoviště. Po listopadu 1989 se plně věnoval fotografování a pedagogické činnosti. Desítky výstav, publikace a zastoupení ve významných veřejných sbírkách svědčí o jeho vlivu na českou i mezinárodní dokumentární fotografii. Do roku 1999 vydal jedenáct knih svých fotografií a vzniklo osm dokumentárních filmů.
Expozice a spolupráce
V olomouckém Vlastivědném muzeu je aktuálně k vidění výstava Péče o zdraví, která nabízí autentický pohled na zdravotnictví bez patosu a zachycuje zranitelnost i hrdiny v rolích pečujících. Pane profesore, věříte, že fotografie může pomoci léčit? Odpověď zní, že fotografie sama o sobě nikoho nevyléčí, ale může upozornit na důležité témata a inspirovat k změně. Vývoj projektu ukazuje zkušenost autora s volbou autenticit a důvěry v lidské příběhy.
Mezi další klíčové momenty patří spolupráce na dokumentárních projektech s lidmi z různých prostředí: zdravotnictví, sociální témata a kulturní život. Kromě toho se Štreit zabývá sakrální tematikou, která figuruje v některých expozicích a knihách.
Výstava doplňuje poznámky o jeho mezinárodním uznání: zastoupení ve sbírkách The Museum of Modern Art v New Yorku a The Victoria and Albert Museum v Londýně. Slavit se bude například vernisáž 7. července a obdobně v září proběhne otevření dalších částí výstavních projektů.
Tajemství úspěšné fotografie? Nejdůležitější je mít rád lidi a život, pak je vše jednoduché a krásné
Jindřich Štreit patří k nejvýznamnějším osobnostem české dokumentární fotografie, je uznávaným pedagogem a kurátorem, který vytváří mosty mezi fotografií, knihami a kulturními projekty napříč Evropou. Jeho dílo je charakterizováno citlivostí, lidskostí a sociálním dopadem, který rezonuje i v moderním kontextu.
Autorův program Erasmus+ z roku 2025 podtrhuje mezinárodní rozměr jeho aktivit a šíří jeho vliv do zahraničí, kde knihy a fotografie propojují světy poznání a obrazu. Výstava v olomoucké lokalitě vyzdvihuje pestrost i podobnost lidského života s důrazem na mezilidské vztahy, vzájemné pochopení a inspiraci kulturou různých zemí.