Rotunda na Budči, zasvěcená svatému Petrovi (později navigovaná i k svatému Pavlovi), stojí na výšinném opevněném hradišti a představuje jednu z nejstarších dodnes stojících křesťanských staveb na území České republiky. Její kruhová loď o průměru téměř 9-8 metrů a nad ní vyčnívající hranolová románská věž zřejmě pocházejí z období kolem přelomu 9. a 10. století, kdy byl Spytihněv I. iniciátorem založení rotundy. Uprostřed 11. století k severní straně lodi přistavěna apsida, která byla později nahrazena pravoúhlým presbytářem ve stylu baroka. Interiér původně pokrývaly renesanční prvky, stále však svědčí o vrstvené historii výzdoby a nástěnných maleb, jejichž odkrývání začalo v posledních letech restaurátorskými zásahy.
Rotunda patří k nejstarším sakrálním stavbám v českém prostředí: kruhový půdorys loď, silné zdivo a jednoduché, avšak výmluvné architektonické vyznění. Hranolová věž na severu lodi byla doplněna zřejmě ve 2. polovině 12. století a uvnitř se dochovala renesanční kazatelna z roku 1585. Zvonový prostor navíc obsahuje dva zvony; menší byl lit 1754 a hlavní tón je cis’’, průměr věnce 69 cm. Působivost kristova architektury dokresluje lomený vítězný oblouk spojující presbytář s lodí.
Areál Budeč tvoří soubor archeologických a sakrálních památek: rotunda sv. Petra a Pavla, kostel Narození Panny Marie, nová i stará hřbitovní zeď s branami a márnicí, památník Karla Slavoje Amerlinga a zbytky domku hrobníka. Akropole hradiště je obklopena valovým systémem o obvodu více než 700 m a rozkládá se na ploše přes 3 hektary. Do architektury Budče zasahuje i legenda o svatém Václavovi, která stvrzuje význam místa v české kultuře a historickém vědomí.
Historie budčanského komplexu se táhne k raným dějinám Moravy a Čech: podle pramenů byla rotunda POSTAVENA po roce 895, založení je připisováno knížeti Spytihněvovi I. a kolem poloviny 10. století se zde odehrávalo významné působení moci Přemyslovců. Pověstné jsou spjaté legendy o vzdělání knížete Václava, který údajně pobýval na Budči. V 10. století patřila Budč k hlavním opěrám Přemyslovců a kolem roku 883 zde docházelo k pokřtění Bořivoje.
V okolní krajině najdeme i zmínky o křesťanské kultuře: nejstarší klášerní a kostelní záznamy z Levého Hradce a Pražského hradu svědčí o soustavném rozvíjení křesťanské architektury v regionu. Po zrodu rotundy a její proměně v časné období gotiky se dochovalo množství keramických a architektonických otisků, které svědčí o kontinuálním osídlení a náboženském významu místa.
V průběhu 19. století se Budč stala významným poutním místem pro katolickou veřejnost a hostila hlavní poutní události, jako jsou Národní svatováclavská pouť či poutě konané ke svátku svatých Petra a Pavla. Dnes je Budeč chráněna jako archeologická lokalita s vyznačenými základy kostela Panny Marie a rotundy sv. Petra a Pavla, což umožňuje návštěvníkům poznat nejstarší českou sakrální architekturu a její vývoj.
Stavba rotundy je charakterizována velmi homogením, ale zároveň proměnlivým konstrukčním vývojem: kruhová loď s nepravidelným kruhovým půdorysem a tlustými zdmi, dveře a okna s lomeným tvarem, příkladně druhá apsida byla nahrazena presbytářem. Vnější i vnitřní výzdoba byla v průběhu staletí ovlivněna reformami i restaurátorskými zásahy; propojení staré architektury a novějších prvků lze sledovat na úrovni kamenné kazatelny a krucifixu z konce 16. století.
V současné době je rotunda i hřbitov kolem ní silně spojena s archeologickými nálezy a vyznačenými základy starého kostela Panny Marie. Pokračující výzkum a restaurátorské práce odkrývají vrstvu po vrstvě historii, od raně středověké výstavby až po pozdně gotické a raně novověké zásahy, které formovaly podobu areálu a přispěly k uchování tohoto významného kulturního dědictví.
Příběh baziliky svatého Petra | Jednoduchá historie
Klíčové prvky a jejich význam
- Architektura - kruhová loď rotundy s tlustými zdmi a dvěma viklanovitými okny, barokní presbytář na severovýchodní straně, severovýchodní fasáda s portálem do věže.
- Věž - hranolová románská věž na severu lodi se štíhlou střechou a renesanční kazatelnou uvnitř (1585).
- Interiér - mírně šikmé stěny, kopulovitá klenba lodi, presbytář s plochostropou sakristie a podvěží; fresky z 19. století postupně přemalovány, původní malby zachovány ve vrstvách během restauračních prací.
- Historie a kontext - zřízení rotundy po 895, rozšíření o apsidu v 11. století, proměna apsidy na presbytář ve stylu baroko v 17. století, zboření původního kostela Panny Marie a související hřbitovy.
- Archeologie - akropole s vyznačenými základy kostela Panny Marie a rotundy; hroby rozptýlené kolem rotundy svědčí o pohřbívání krátce po postavení kostela; archeologické nálezy dokumentují období starší české státnosti.
Posuzování významu a současný kontext
Rotunda svatého Petra a Pavla představuje unikátní doklad nejstarší české sakrální architektury a její kruhová loď je jednou z nejstarších dochovaných staveb tohoto typu v české kotlině. Součástí areálu je také zbytky pohřebiště a základů dřívějších staveb, které spolu s hřbitovní zdí vytvářejí komplex, jenž mapuje vývoj náboženské výstavby od 10. do 13. století a dále.