Bazilika svatého Jiří na Pražském hradě je jedním z nejstarších dochovaných kostelů v českých zemích a její archeologické a historické souvislosti odhalují složité vrstvy Přemyslovských pohřbů. Interiér i exteriér chrámu nese stopy románské i barokní proměny, které odrážejí dlouhou kulturní a náboženskou tradici این oblasti. Zároveň hrobky a jejich rekonstrukce ukazují, jak se doba měnila od raného středověku až po pozdní středověk a raný novověk.
Románské základy a raná architektura
Bazilika svatého Jiří vznikla jako druhý kostel na Pražském hradě po Vratislavovi I. a její původní románská podoba s hlavní apsidou a dvěma věžemi pochází z přestavby po ničivém požáru v roce 1142. Z původní stavby se dochovaly jen základy. Do raného období 10. století a do částečné románské zdi patří i arcibiskápěná apsida a části lodi. V průběhu staletí byla bazilika několikrát upravována, avšak románský duch zůstává patrný dodnes.
Na přelomu 19. a 20. století došlo k rekonstrukci, která měla za cíl vrátit některé prvky do původnější románské podoby, přičemž západní průčelí zůstalo převážně barokně upravené. V letech 1717-1722 byla k chrámu přistavěna kaple sv. Jana Nepomuckého a do značné míry tak vznikl jednotný slohový celek.
Hrobky Přemyslovců a jejich stratigrafie
Historický výzkum ukazuje řadu pohřbů v těsném sousedství hrobky 93 a velké románské hrobky 95, které spolu s hrobkou 92 tvoří klíčový soubor pro pochopení pohřebišť Přemyslovců. Hrob 93 byl objeven prázdný, s východním koncem rakve vydlabané z jasanového KMene a s kovýmáním rakve, zatímco hrobka 92 obsahovala částečné ostatky mužů a žen. Velká hrobka 95 byla patrně určena pro knížete Oldřicha, ale nebyla využita; během její stavby byl prý hrob 93 narušen.
Podle prvních výkladů I. Borkovského měla rakev v hrobě 93 patřit knížeti Boleslavu I., a měla v ní být vložena i jeho manželka Biagota. Dále bylo navrženo, že hrobka 95 byla určena pro Oldřicha a že hrobka 92 vznikla jako sekundární pohřebiště pro oba zemřelé, kdy byly ostatky a kvádříky z hrobek strženy a znovu uloženy. Žádný z těchto kroků nepřinesl jednoznačné výsledky a Vlček i další autoři poukazovali na možné rozpory ve kovech a zlomcích kostí.
Antropologické posudky naznačovaly rozčtvrcení a převoz některých ostatků, což vedlo k variantám, že mohli být pohřbeni mimo původní rakev a poté přesunuti do hrobu 92. Dlouhodobé bádání však ukazuje na složitý scénář, podle kterého byl starší rakev z hroby 93 použita jako část nového pohřbu, zatímco ostatky, kvádříky a volně uložené fragmenty byly přesunuty.
Identifikace a rodinné vztahy
Podle zjištění E. Vlčka se zvažovalo, že muž z hrobky 92 je spojen s pohřbem knížete Oldřicha, a že žena z hrobky 92 mohla být jeho manželkou. Zvláštní důraz se klade na to, že současné stratigrafické uspořádání hrobů 93, 92 a 98 vyžaduje uvážení, že hrobka 92 nebyla zanesena do jedné generace s Oldřichem a že její pohřbení mohlo představovat druhotný pohřeb.
V rámci výzkumu byl proveden isotopový a genetický rozbor, který naznačuje severoitalský původ ženy z hrobky 92. Podle některých výkladů by tato žena mohla být matkou biskupa Jaromíra/Gebharta a moravských údělníků Konráda I. a Oty I. Tato interpretace by vylučovala hypotézu, že by hrob 92 obsahoval pohřbení Vratislava II. nebo Břetislava II. Namísto toho existuje hypotéza o otci knížete Spytihněva II. a spojené dynastické linky, která by zahrnovala i matku z Itálie.
Podle výzkumu by však DNA z pohřbeného páru v hrobce 92 mohla být obtížně získána; Vratislav II. z Vyšehradu má pravděpodobně ztracené ostatky, a proto se potvrzení rodičovských vztahů stává složitým. Současný stav výzkumu tak naznačuje, že existuje nejméně jeden neznámý knížecí syn, jehož otec by mohl být Oldřich, a matka by mohla být příbuzná Matyldy Toskánské, což podporují izotopy u pohřbené ženy.
Kulturní a náboženský kontext
Bazilika svatého Jiří byla zasvěcena svatému Jiřímu, což bylo typické pro dobu rytířských ctností. Svatý Jiří byl považován za býka duchovní síly, bojovníka a vyznavače křesťanství, jehož kult se šířil po Evropě hlavně prostřednictvím křižáků. V církevních památkách českých zemí je často spojován s rytířskými ideály a s vyznáním víry ve snaze o ochranu a spravedlnost.
Kaple svaté Ludmily na jižní straně kněžiště je zdobena nástěnnými malbami ze 14. století a tumbou s posvátnou sochou svaté. Legenda vypráví o zavraždění Ludmily na Tetíně podle příběhů, které se do paměti zapisují jako součást cesty české státnosti a víry. Tyto prvky ukazují, že relační rámec kláštera a hřbitova byl pevně propojen s historií Přemyslovců, jejich synovců a duchovní kultury, která formovala český chrámový a pohřební rituál v průběhu staletí.
Současné poznámky a aktuální výzkum
Současné výzkumy, včetně antropologických a izotopových studií, pokračují v objasnění doby pohřbů a genealogických spojení. Nyní probíhá výzkum ostatků Oty I. Olomouckého, který by mohl potvrdit rodičovství páru z hrobky 92 i jeho starších bratrů Spytihněva II., Jaromíra a Konráda. Zatím je z hrobky 92 možné izolovat mtDNA - H3af, a z hrobu Vratislava II. v Vyšehradě se předpokládá ztráta ostatků.
Závěrečné shrnutí historických souvislostí
Hrobka 93 je nejstarší z hrobů v lodi baziliky, nacházející se nad břidlicovým podložím a nad maltovou podlahou II. fáze baziliky. Hrob 98, podobně hluboký, vznikl v souvislosti s obnovou kostela a starší maltovou podlahu narušil. Hroby 93 a 98 tedy nemohou náležet do jedné generace a nemohli být pohřbeni manželé; žena z hrobky 92 tedy nebyla původně pohřbena vedle manžela v hrobkách 93 a 98. Pokud by však muž a žena v hrobce 92 byli druhotně pohřbeni společně, bylo by nutné, aby při výstavbě hrobky 95 bylo jasné, že šlo o manželský pár.
Aktuální poznatky z výzkumu ukazují na komplexní a nejednoznačné vykládky, které zahrnují i možnost, že knížecí pár z hrobky 92 byl pohřben v souvislosti s pohřbem knížete Oldřicha a jeho manželky, a že se jedná o složitý příběh přenesení ostatků v různých obdobích.
Basilika Sv. Jiří (Nádvoří Pražského Hradu) 12/2021
Hrobka Vratislava I. a další relikviáře v kryptě představují důležité historické svědectví o raném středověku českého knížectví a o vzorcích pohřebištěm Přemyslovců v době, kdy byly kláštery a katedrály významnými centry moci a víry.