Antoniuskapelle, bývalá poutní kaple v Perné na jižní Moravě, vznikla kolem roku 1652 jako poděkování za velkou úrodu vína a sloužila jako cíl poutí až do zrušení poutí a procesí na sklonku 18. století.
Stavba měla čtvercový půdorys a půlkruhový závěr; dnes je z ní jen torzo s výklenkem pro sochu svatého Antonína a pozůstatkem zdi s obezděným valem s výhledem na Dyji a okolí. Z rajských poloh kolem Pavlovských vrchů se nabízí pohled na Sirotčí hrádek, Pernou a krajinu Dyjskosvrateckého úvalu, která si zachovává vzhled bezlesé nížiny. Zřícenina kaple je výjimečná místem, které nabízí spojení výhledu a bohaté poutní tradice.
Podle lidových vyprávění bývala kaple spojena s tvrzí či klášterem v regionu, ovšem skutečnost ukazuje, že šlo o staré poutní místo s místem pro poustevníka, jenž se o kapli staral a asistoval při poutích. Svatý Antonín z Padovy bývá v Čechách i Německu velmi oblíben, a jemu zasvěcené kaple a bratstva vznikaly i v Dolních Kounicích či Blatnici pod sv. Antonínkem, kde bratrstva z darů věřících sloužila k udržování kaplí. Kaple bývá často umísťována na vyvýšená místa, aby poutníkům působila krása krajiny a blíže byl Bohu; z níž má návštěvník i vhodný výhled.
Pro obdobně významnou tradici vyrostla kaple z místní dohody sedláků z Klentnice, Perné a Mušova ve věci výnosu z vinobraní; část výnosu byla věnována na stavbu kaple sv. Antonína, kterou pak v roce 1652 skutečně postavili. V 17. století zde žil poustevník, který měl za úkol údržbu a výzdobu a asistoval při poutích; jeho životní podmínky však nebyly izolované, nejprve žil poblíž obce, aby měl snadný přístup ke zdroji obživy.
V roce 1786 císař Josef II. kapli zrušil a její majetek byl zestátněn. Zvyk vynášet kapli do dražby triumfoval nad její existencí; kaple byla prodána za 124 zlatých na stavební materiál a z věže byl zvon přemístěn do kostela v Perné, která jej během druhé světové války roztavila. Socha sv. Antonína, dříve umístěná ve výklenku zdi, byla v roce 1923 převezena do Perné a dodnes je tam uložena. I přes trosky zůstává slovní odkaz na poutě a klíčové role ostavení kaple pro místní komunitu.
Současně s úpadkem kaple došlo k trvalému rozvoji turistického a výletního ruchu. Dnes z ní zůstávátorzo zdi s výklenkem a 6metrový a 27,5 metru dlouhý obezděný kamenný val, který návštěvníkům nabízí výhled na Stolovou horu a Sirotčí hrádek nad Klentnicí. V okolí Perné lze dnes spatřit vinné sk into a výhled na Dyji, které z pohledu kaple zůstává nezměněn. Návštěvníci jsou vyzýváni k dodržování pořádku a návratu stejnou cestou na turistickou trasu.
Jak se sem dostat a co vidět
Nejbližší železniční stanice leží v Mikulově na trati Břeclav - Znojmo. Do nejbližší vesnice Klentnice se lze dopravit autobusem linky 570 (Mikulov - Klentnice - Pavlov - Břeclav). Z Klentnice je nutné pokračovat po silnici se značkou na sever a za první křižovatkou odbočit vlevo na polní cestu s modrou značkou; po ní se za 3 minuty dostanete k místu s božími mukami a dále kaple. Modrá značka pokračuje k samotné kapli sv. Antonína.
Podrobnější výklady uvádí, že kaple byla postavena kolem roku 1652, zrušena a prodána v dražbě v roce 1786; socha sv. Antonína byla v roce 1923 převezena do Perné. Poutě a procesí byly v letech 1782-1784 dočasně zakázány a následně opět povoleny vládou Leopolda II. Kaple má významné architektonické rysy: čtvercový půdorys a půlkruhový závěr, jenž zůstal zachován; i zbytky boční zdi s torzem segmentově zaklenutého otvoru, který možná býval vstupem.
V současnosti zůstává zřetelná krajinná perspektiva: Dyjský úval, Perná, Dolní Dunajovice a Stolová hora. Všechny tyto prvky vytvářejí jedinečnou kombinaci kulturní historie a krajinného výhledu, která činí kapli vyhledávaným místem pro milovníky historie, architektury a výhledu na okolí.
