Kaple svatého Kříže je součástí chórového ochozu u královské oratoře a vznikla v souvislosti s postupnou dostavbou a přestavbami katedrály svatého Víta. Během minulých staletí bývala označována také jako kaple sv. Šimona a Judy či kaple sv. Na dílo Matyáše z Arrasu navazuje jeho pokračovatel Petr Parléř, který změnou půdorysu a pokračující výstavbou gotických kaplí ovlivnil její konečnou formu.
Východní a jihovýchodní stěnu kaple postavil ještě Matyáš z Arrasu, první stavebník gotické části katedrály. Dále pak pokračuje Petr Parléř, který začal měnit půdorys pětistěnného uzávěru kaplí na pravoúhlý. Nejstarší zmínka o kapli pochází z roku 1305, kdy pražský biskup Jan IV. z Dražic založil oltář sv. Silvestra, a kaple se tak začala označovat jako kaple svatého Silvestra. V roce 1336 byl oltář přenesen na jiné místo ve staré bazilice, kde měl biskup být pohřben poblíž hrobů rodičů; připravil si i hrob pro sebe a nechal dovézt bronzovou sochu biskupa oděného v pontifikáliích a stříbrnou desku pro označení hrobu.
Listina z 14. listopadu 1325 potvrzuje dar oltáře sv. Šimona a Judy, a to s přáním zádušních bohoslužeb za manžela dárkyně Alžběty, vdovy po Přemyslu I. Podle zasvěcení oltáře těmto apoštolům kaple získala zvláštní význam. V listopadu 1369 Beneš z Weimile otevřel v kapli hroby pražských biskupů Kosmase a Jana I. a uložil je na jiné místo pro opravu románské baziliky. Sem pak v roce 1373 byl přeneseno tělo královny Juty a dalších významných osob; hroby krále Rudolfa I. a vévody Rudolfa Švábského se stěhují z basiliky do kaple.
Podle dochovaného záznamu během dostavby katedrály byly objeveny bedničky s prachem a zbytky kostí; nalezeny byly i královské insignie a zbytky meče. Po dokončení úprav byla na toto místo v roce 1872 vsazena nová mramorová deska s nápisem o Rudulfovi a jeho dětech. Během seškrabování nátěru a otloukání omítky se na jihovýchodní stěně kaple v roce 1869 objevily zbytky původní gotické malby. Z východní stěny býval vystaven obraz Tváře Kristovy, Veraikon svatovítský, který byl považován za jedno z nejvzácnějších předmětů Svatovítského pokladu; Kopie Veraikonu byla zhotovena v Římě a rám kaple byl doplněn motivy českých patronů.
Dominantou dnešní výzdoby kaple je Milánský kříž z roku 1589, pozdně renesančního původu, s vyřezaným tělem Krista z cedrového dřeva. Kříž byl později obložen zlaceným plechem a pod něj byl postaven rokokový tabernákl, jehož zakázku zadal císař Rudolf II. Roku 1763 byla kříži doplněna rokoková výzdoba a nad tabernáklem byla umístěna socha Bolestné Panny Marie. Tabernákl dnes uložený v depozitáři, a socha Bolestné Panny Marie stojí na pilíři naproti kapli. Přední část oltářní mensy je kryta barokním antipendium z měděného plechu, zdobeným poprsím sv. Jana Nepomuckého v medailonu.
Na východní stěně kaple visí olejomalba svatých apoštolů Šimona a Judy; na protější stěně dole je renesanční obraz Ukřižování s Kalvárií a Jerusalémem v pozadí. Nad římsou západní stěny je barevné vitrážové okno z roku 1869 s figurální kompozicí, jejíž návrh připravil Josef Kranner a Autorem skla byl Tyrolská huť pro sklomalbu a katedrální sklo z Innsbrucku. V dolní části vitráže je zobrazen papež sv. Silvestr, po jeho stranách svatý Karel Boromejský a sv. Terezie. Nad nimi jsou osazeny větší hvězdicové lucerny s prosklenými středy na obou pilířích kaple.
V průběhu let byl oltář doplňován různými sochami a malbami. Z historických pramenů vyplývá, že kaple byla chráněna i během válečných dob a objekty Svatovítského pokladu byly uchovávány na Karlštejně. Vitrážové okno, obrazy a reliéfy napovídají o vrstvené ikonografii od gotiky po baroko a rokokové období, které se prolínají na stěnách a nad římsou kaple. Kaple sloužila také jako místo pro pohřby a uložení bohatství královské rodiny a významných církevních osobností.
Kaple svatého Kříže se nachází ve východní části areálu bývalého plicního sanatoria poblíž Paseky. Jedná se o dřevěnou srubovou jednolodní stavbu, posazenou na zděné podezdívce, s obdélníkovým půdorysem a odsazeným pravoúhlým závěrem. Presbytář je osvětlen osmiúhelným okenním otvorem; severní i jižní stěnu kaple člení čtveřice půlkruhově zaklenutých okenních otvorů. V interiéru je k dispozici vstupní otvor s dvoukřídlými dveřmi a schody vedoucí do prostoru kaple.
Kaple je unikátní i svým půdorysem a architektonickým řešením, které odráží přechod od Matyášova půdorysu osmíúhelníkové kaple ke geometricky odlišnému Parléřově obdélníkovému či čtvercovému půdorysu, čímž došlo k logickému stavebně-historickému zlomu. Do Staré sakristie a katedrálního chóru je možné nahlédnout díky odkrytí některých částí románského areálu během renovací. Tato kaple tak představuje důležitý mezičlánek mezi gotickým a renesančním obdobím výzdoby chrámu a zůstává výjimečným svědectvím proměn architektury a ikonografie v průběhu staletí.
Další zajímavosti zahrnují zachovalé fragmenty gotické malby na jihovýchodní stěně, původní rám Veraikonu a jeho spojení s Karlovou náklonností ke Svatovítskému pokladu, stejně jako oslavy a korunovace, během kterých byly umělecké předměty z kaple používány při veřejných ceremoniích. Kaple jako celek zůstává svědectvím proměn stavební praxe, ikonografie a liturgických praxí v průběhu staletí.
Odkazy a poznámky
Podrobnější informace o jednotlivých artefaktech, jejich původu a historickém kontextu najdete v historických katalozích a odborné literatuře v textu samotném. - Srov. Svatovítský poklad. Katalog stálé výstavy v kapli sv. Kříže na Pražském hradě; a exponáty výstav Gotické madony a veraikony z katedrály sv. Víta v Praze. - Dále reference k listinám a kronikám pražské kapituly a pramenům českých dějin.