Víc než 460 let se mramorové desky překrývající údajný hrob Ježíše Krista nepohnuly. Experti, kteří nyní rozhodli místo posledního odpočinku Ježíše Krista prozkoumat moderními technologiemi, hlásí překvapivý objev. Podle amerického magazínu National Geographic vědci doufali v nové indicie, které by mohly o něco víc poodhalit o údajném skalním hrobu, do něhož bylo podle Bible uloženo tělo Ježíše Krista.
Chrám Božího hrobu se nachází na úpatí kopce Golgota, kde byl podle Nového zákona Ježíš Kristus ukřižován, uložen do skalního hrobu a kde vstal z mrtvých. Uvnitř chrámu stojí kaple Božího hrobu, takzvaná edikula, a pod ní se nachází malá svatyně s mramorovou náhrobní deskou. Edikula byla poškozena během zemětřesení v roce 1927 a o dvacet let později musela být podepřena nevzhlednými nosníky, které kolem ní zůstávaly dodnes. V roce 2015 řecký ortodoxní patriarchát v Jeruzalémě odsouhlasil její opravu. Na té nyní pracuje tým z Národní technické univerzity v Aténách. Restaurátoři budou na místě nejméně do jara příštího roku. V plánu mají hlavně odstranění nosníků a zajištění edikuly pro případ dalšího zemětřesení.
Nečekaný objev pod mramorem a co to znamená
Opravu kaple archeologové využili také k nahlédnutí pod mramorové desky, pod kterými se podle tradice ukrývá skalní hrob Ježíše Krista. A naskytl se jim pohled, jenž byl lidskému oku upřen minimálně od roku 1555, dost možná ještě o století déle. „Odstranili jsme desky a byli jsme opravdu překvapeni množstvím výplňového materiálu, který se pod nimi nachází,“ popsal první zjištění archeolog Fredrik Hiebert. „Vědecká analýza bude trvat dlouho, ale na jejím konci budeme moct prozkoumat skalní povrch, na kterém byl dle tradice uložen mrtvý Ježíš Kristus,“ ujišťuje archeolog.
Vedoucí týmu archeologů Antonia Moropoulouvá věří, že moderní záznamová technika, již její lidé při průzkumu používají, mnoha zájemcům zprostředkuje takový zážitek, jako by byli osobně na místě. Biblický text: Jan 20, 1-18. První den po sobotě, když ještě byla tma, šla Marie Magdalská k hrobu a spatřila, že kámen je od hrobu odvalen. Běžela s Šimonu Petrovi a k tomu učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: "Vzali Pána z hrobu, a nevíme, kam ho položili." Petr a ten druhý učedník vstali a šli k hrobu. Oba dva běželi, ale ten druhý učedník předběhl Petra a byl u hrobu první. Sehnul se a viděl tam ležet lněná plátna, ale dovnitř nevešel. Po něm přišel Šimon Petr a vešel do hrobu. Uviděl tam ležet lněná plátna, ale šátek, jímž ovázali Ježíšovu hlavu, neležel mezi plátny, nýbrž byl svinut na jiném místě. Potom vešel dovnitř i ten druhý učedník, který přišel k hrobu dřív; spatřil vše a uvěřil. Dosud totiž nevěděli, že podle Písma musí vstát z mrtvých.
Ale Marie stála venku před hrobem a plakala. Přitom se naklonila do hrobu a spatřila dva anděly v bílém rouchu, sedící na místě, kde předtím leželo Ježíšovo tělo, jednoho u hlavy a druhého u nohou. Otázali se Marie: "Proč pláčeš?" Odpověděla jim: "Odnesli mého Pána a nevím, kam ho položili." Po těch slovech se obrátila a spatřila za sebou Ježíše; ale nepoznala, že je to on. Ježíš jí řekl: "Proč pláčeš? Koho hledáš?"
Historické vrstvy místa a debat o tom, kde byl Ježíš skutečně pohřben
Severně od Damašské brány v Jeruzalémě je pahorek, který připomíná lebku. A právě toto místo je některými vnímáno jako místo, kde byl Ježíš ukřižován a také nedaleko pohřben do skalního hrobu. Dnes se tomuto místu říká Zahradní hrob. Nad vstupem do hrobu je napsáno „Není zde, byl vzkříšen“, což je citace biblického verše Matouš 28,6. Samozřejmě se diskutuje o tom, zda jde opravdu o to správné místo Ježíšovi smrti a hrobu. A pokud se stala a Ježíš zde jako historická postava byl, a byl tam pochován, zda-li opravdu vstal z mrtvých.
Tuto otázku řeší i historické a biblické argumenty: někteří autoři a badatelé zpochybňují pohřbení Ježíše a tvrdí, že jeho tělo bylo ukradeno či že nebylo pohřbeno vůbec. Ačkoli existují různé názory, v Jeruzalémě 1. století mohla být situace jiná. Historik Josefus píše, že Židé dbali na pohřební obřady a že dokonce i zločinci byli sňatí a pohřbeni před západem slunce. V případě Ježíše, který byl popraven na začátku svátku Pesach, chtěl Pilát dost možná, aby byl lid spokojen, když těla odnesl před západem slunce.
Hledání prázdného hrobu: evangelia uvádějí, že Ježíšův stoupenec Josef z Arimatie si od Piláta vyžádal Ježíšovo tělo a že Ježíše pohřbil do své nově vybudované rodinné hrobky. Ačkoli nemůžeme dokázat, že se tak stalo, známá archeoložka Jodi Magnessová dospěla k závěru, že tato verze událostí dobře odpovídá archeologickým důkazům a židovskému právu. Tradice tvrdí, že Ježíšův hrob se nacházel poblíž Kalvárie. Většina badatelů se shoduje, že chrám Božího hrobu má stejně silný nárok na to, aby byl místem jeho popravy a pohřbu.
Co říká prázdný hrob o vzkříšení a co to znamená pro víru
Jaké jsou důkazy o vzkříšení? Podle Bible byl Ježíš vzkříšen tři dny po své smrti a pohřbu. Evangelia se shodují v tom, že hrob byl prázdný, a vyprávějí o nadpřirozených zjeveních andělů (Mk 16,5) a samotného vzkříšeného Ježíše (Jan 20,14). Jako příběh je vzkříšení v 1. století méně neuvěřitelné než v současnosti; příběhy o umírajících a vstávajících bozích byly ve starověku běžné. Ale co se vlastně stalo? Tady historie nepomůže vždy. Někteří kritici spekulují o různých scénářích, včetně možnosti, že učedníci viděli zjevení, nebo že šlo o halucinace. Archeologové zkoumají, co lze z materiálních důkazů vyvodit.
V roce 2016 archeologové krátce otevřeli Ježíšův hrob v edikule chrámu Božího hrobu a zjistili, že je prázdný. Někteří tedy vidí v tom potvrzení vzkříšení, jiní varují před interpretací pouze na základě jednoho nálezu. Zdroje: Candia Moss a National Geographic popisují, co archeologie může a nemůže říci o Ježíšově ukřižování a velikonočním příběhu. Apoštol Petr shrnul význam Ježíšova života, smrti a zmrtvýchvstání: Bůh obdařil Ježíše Duchem svatým a mocí; Bůh jej třetího dne vzkřísil a dal zjevit se vybraným svědkům; kázali lidu a dosvědčovali, že je to on, koho Bůh ustanovil za soudce živých i mrtvých.
První a druhý příběh prázdného hrobu
První příběh o prázdném hrobu a dvou učednících ukazuje, že Ježíš skutečně vstal z mrtvých. Milovaný učedník vešel do hrobu, uviděl a uvěřil. Prázdný hrob a svinutý šátek se staly znamením vzkříšení. Druhý příběh se soustředí na Marii a setkání s Ježíšem: Marie slýchá jeho oslovení a poznává, že mluví k ní. Vzkříšení se tak stává nejen historickým záznamem, ale i počátkem nového vztahu lidu s Bohem.
Prázdný hrob a vzkříšení mění lidské životy: přímé důkazy a nepřímé důkazy se vzájemně doplňují a osvědčují svědectví rané církve. Velikonoce tak představují klíčové poselství víry: Ježíš je živý a jeho vítězství nad smrtí otvírá cestu do nového života s Bohem. Vzkříšený Kristus je blíž než si myslíme a jeho smrt a zmrtvýchvstání jsou počátkem nového věku pro každého věřícího.
Na závěr dnešnímu čtenáři připomínáme slova apostola: „Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít.“ A neděle Velikonoc je dnem radosti a naděje, kdy prázdný hrob potvrzuje Boží záchranný zásah a eukatastrofu vzkříšení. Ježíš Kristus vstal z mrtvých a od toho okamžiku je naše víra naplněna očekáváním nového života.
