Dva roky od kanonizace a jedenadvacet let od úmrtí v Kalkatě (5.9.1997). Matku Terezu, občanským jménem Anjezë Gonxhe Bojaxhiu, svatořečil papež František předloni, 4. září, v rámci oslav Roku milosrdenství pro charitní pracovníky a dobrovolníky. Základním kamenem, na němž spočívá svatost této ženy, je “odpověď na povolání” a “poslušnost božskému vnuknutí, které bylo jako takové ověřeno a uznáno”, prohlásil již krátce po beatifikaci (19.10.2003) této albánské misionářky o. Raniero Cantalamessa. Kazatel Papežského domu věnoval Matce Tereze cyklus adventních homilií, které za přítomnosti Jana Pavla II. přednesl římské kurii v prosinci roku 2013.
Nyní svá kázání shromáždil do svazku, který právě vychází v Itálii, a to pod výmluvným názvem “Matka Tereza, světice pro ateisty a manžele” (Madre Teresa - Una santa per gli atei e gli sposati, Edizioni San Paolo). Otče, ve svých kázáních jste vyzdvihl, že svatost Matky Terezy se zakládá na rozhodnutí následovat povolání. O jakém povolání je tu řeč? “Nehledě na počáteční povolání, které ji dovedlo k zasvěcenému životu, zde bylo druhé povolání, kterým ji Pán žádal, aby opustila svůj řád i dosavadní život a pustila se do díla, které ji na počátku děsilo. Měla vytvořit novou řeholi indických sester, které by sloužily těm nejchudším z chudých. Přirovnávám toto povolání k Abrahámovu, který neměl jakékoli mravní pohnutky k tomu, aby opustil chaldejský Ur, ovšem zrovna to po něm Pán chtěl.”
Matka Tereza skutečně na začátku trochu kladla odpor, protože jí v kongregaci loretánských sester bylo dobře. Ve svých kázáních si všímáte také temné noci, která provázela pozemský život Matky Terezy. Jak se této světici podařilo zamilovat si tuto temnotu? “To byl prvek, který veřejnost poněkud vyvedl z míry poté, co byly otištěny duchovní deníky Matky Terezy. Mluvila o této temnotě jako o “absenci Boha”, dokonce věřila, že se z ní stala ateistka, protože Boha nevnímá. V křesťanství se jedná o klasický úkaz - temnou noc Ducha.”
Některé duše jsou povolány k tomu, aby žily bez Boha. Bůh v nich zjevně přebývá víc než jindy, ale ony to necítí. Jde o očistnou zkoušku, která tříbí víru světců. Podle Matky Terezy za tímto stavem stojí také jiné účely. Vysvětluje, že vytvářel určitou ochranu, působil jako jakási ohnivzdorná kombinéza. Jelikož se pohybovala mezi plameny reklam a sdělovacích prostředků, vnitřní prázdnota a opuštěnost ji chránily před opojnou slávou.
Podle mého soudu je nasnadě ještě další výklad. Matka Tereza totiž tak trochu prožívala to, co zakouší jedna zvláštní kategorie ateistů - těch, kteří se svým ateismem nechlubí, nýbrž ho vnímají jako existenciální úzkost. Albert Camus je označoval za “světce bez Boha”. Jejich svatost vzniká oddaností druhým lidem, ovšem bez víry v Boha. Matka Tereza sdílela jejich situaci, a proto rád tvrdím, že je správnou světicí pro ateisty, ale také pro manžele.
Mezi manželstvím a životem světců existuje jistá analogie - na začátku je vzájemná přitažlivost a útěcha, ale pak postupně může nastat období, kdy už člověk nic nezakouší. Právě tehdy musí nadále milovat nikoli kvůli útěše, kterou dostává od druhého, nýbrž kvůli lásce samé. Matka Tereza v tom jde vzorem, protože vytrvala v lásce, i když pominula počáteční přitažlivost. Láska se tím zušlechťuje a mnozí manželé po takovém období skutečně prohlašují, že takto vyzrálá láska je ryzejší než předchozí.”
Proč považujete za důležité, aby se dnes publikovala kniha o Matce Tereze? “V rozporu s tím, co běžně dělám, jsem tehdejší kázání nepublikoval hned po pronesení, protože obsahovala některé rozhovory s Matkou Terezou, které v té době ještě nebyly oficiálně zveřejněny. Kromě toho jsem vloni navštívil Albánii a zaznamenal jsem, co tato žena znamená pro Albánce. Apoštolská exhortace papeže Františka o povolání ke svatosti mi pak připomenula, že Matka Tereza - spolu s otcem Piem, kterého označuji za jejího bratra - jsou zjevnými vzory moderní svatosti.”
Ve čtvrtek minulého roku blahořečení Matky Terezy předcházelo loni v prosinci oznámení papeže Jana Pavla II., že tato misionářka rok po své smrti zázračně uzdravila Indku, která trpěla rakovinou žaludku. Pro věřící se jedná o důkaz, že prostřednictvím Matky Terezy působila ve prospěch chudých, nemocných a umírajících vyšší moc. Matce Tereze se už za života říkalo "svatá chudých" a její charitativní práce ve východoindické Kalkatě se stala natolik nepřehlédnutelnou, že v roce 1979 dostala Nobelovu cenu míru.
Ta se zásadně uděluje žijícímu laureátovi. K blahořečení a svatořečení ovšem nestačí činy, které jsou vykonány za života, jakkoli by byly výjimečné a příkladné. V případě včera blahoslavené misionářky je přitom otázkou, zda uzdravení nemocné, která si na zhoubný nádor přikládala Matkou Terezou posvěcený medailon, je větší záhadou než to, že do řádu Misionářek lásky, který v padesátém roce minulého století založila, vstoupilo na čtyři a půl tisíce sester, které dnes provozují misijní domy, školy a hospice pro chudé a umírající ve sto třiatřiceti zemích světa.
Historie a dopad její práce: Charitativní činnost ve Kalkatě a vznik řádu Misionářek lásky. Diskuse o zázračném uzdravení a její role v procesu svatosti.
Matka Tereza byla neúnavnou obhájkyní důstojnosti chudých a lidského života ve všech jeho fázích - od početí až po přirozenou smrt - a také vytrvalou pracovnicí usilující o mír mezi národy. Její největší ambicí nebylo ani zdaleka získat ocenění nebo uznání, ale sdílet Kristovu lásku skrze skutky milosrdenství a oběti pro trpící: „Milujte, dokud to nebolí. Pokud to bolí, je to dobré znamení“ (sv. Terezie z Kalkaty).
Kanonizována byla o 13 let později papežem Františkem během oslav „Jubilea dobrovolníků a pracovníků milosrdenství“. Svatý otec při této příležitosti poznamenal, že „Matka Tereza byla po celou dobu své existence velkorysou rozdavačkou Božího milosrdenství, která se dávala k dispozici všem tím, že přijímala a bránila lidský život, a to jak nenarozený, tak opuštěný a zavržený. Zavázala se k obraně života neustálým hlásáním, že 'nenarozený člověk je nejslabší, nejmenší a nejchudší'“.
Ve slavném rozhovoru z roku 1997, který poskytla krátce před svou smrtí, zanechala svatá Terezie z Kalkaty toto poselství: „Milujte se navzájem, jako vás miluje Ježíš. K poselství, které nám Ježíš zanechal, nemám co dodat. Abyste mohli milovat, musíte mít čisté srdce a modlit se. Ovocem modlitby je prohlubování víry. Ovocem víry je láska. A plodem lásky je služba bližnímu. To nám přináší pokoj.“
Více o jejím životě se můžete dočíst zde. Zdroj: Aciprensa
Matka Tereza - životopis a vliv: Narodila se 26. srpna 1910 ve Skopje, v rodině albánských rodičů. V 18 letech vstoupila do řádu Naší Paní Loretánské a vypravila se do Indie. V roce 1948 zahájila dílo mezi nejchudšími a založila kongregaci Misionářky lásky, která se rozšířila po celém světě. Nobelovu cenu míru obdržela v roce 1979. Kanonizace proběhla 4. září 2016.
PRAVDA o životě Matky Terezy | Svatá nebo zlá? | Jan Pavel II.
Charitní dílo a odkaz pro současnost
Charitativní činnost ve Kalkatě zahrnovala domovy pro umírající, školy a hospice pro chudé a umírající. Do roku 1960 působily Misionářky lásky „pouze“ v Kalkatě, poté se rozšiřovaly po Indii a světe. Do roku 2006 měl řád více než 4 500 sester, 89 národností a 743 domovy ve 134 zemích. Uvádí se, že Misionářky lásky živí přibližně 500 000 rodin, vyučují asi 20 tisíc dětí ze slumů a ošetřují přibližně 90 000 malomocných.
Odkaz Matky Terezy spočívá v uctívání důstojnosti každé lidské bytosti a ve víře, že život toho nejslabšího a nejslabšího je neoddělitelný od života celé společnosti. Vášnivá obhájkyně lidského života a svobody od početí po smrt, prosazovala životní hodnoty napříč kulturami. Matka Tereza byla “světicí pro ateisty a manžele” i příkladem pro mnichy, ženy v manželství a pro lidi všech vyznání.
Její slova a skutky inspirují: „Milujte se navzájem… Ovocem víry je láska. A plodem lásky je služba bližnímu.“ Chápání svatosti jako odpovědi na povolání a ochotě nést temnotu vnitřního boje dává Matce Tereze nadčasový význam pro dnešní svět plný výzev.
Stručný souhrn klíčových momentů
- Narození: Agnese v Skopje, 1910; vstup do Loretánských sester ve 20 letech; přijetí jména Tereza.
- Povolání uvnitř povolání: opuštění kláštera, založení Misionářek lásky a služba nejchudším ve Slumu Motijhil.
- Rozšíření díla: domovy pro malomocné, dětské domovy, školy a hospic pro umírající po celém světě.
- Nobelova Cenu míru (1979) a následné uznání během kanonizace (2016).
- Temná noc Ducha a vnitřní zápasy, které ukázaly bohatství duše a závazek vůči službě druhým.