Půdorys kaple svatého Mikuláše sebranice vychází z obdélné lodi a užšího obdélného presbyteria. K bokům hlavní lodi jsou přistavěny užší boční prostory se sérií tribun v patře, což vytváří harmonický kompoziční celek typický pro raně novověkou sakrální architekturu.
V průčelí stojí věž a severní bok presbyteria doplňuje obdélná sakristie. Exteriér kaple je řešen nárožím presbyteria podpíraným jednou odstupněnými opěráky, které dodávají stavbě rytmickou výraznost. Sakristii prosvětlují malá lomená okénka a stěny lodi jsou členěny lisenami, což vytváří jemné stínové filigrány spolu s architektonickými průběhy světla.
Na jihu kaple se nachází předsíňka, členěná pilastry, která představuje vstupní komoru do svatostánku a zároveň opticky rozčleňuje vnitřní prostor podle funkcionalistické logiky prostoru a světla. Hlavní portál na věži má obdélné, profilované ostění a střed nadpraží je vysazen, což výrazně zdůrazňuje důstojnost vstupu. Korunní římsa přechází z kostelní lodi na věž a vytváří nízký trojúhelníkový štít, jenž vizuálně spojuje jednotlivé prvky stavby a vytváří kontinuitu horizontů.
Nároží rámují ploché pilastry, které zdůrazňují objemovou plastiku fasády. Věž vrcholí nyní jehlancovou střechou pokrytou plechem; do přibližně roku 1950 byla původní šindelová cibule. Střecha samotné kaple je kryta taškami, což odpovídá tradičnímu materiálovému řešení pro regionální sakrální architekturu a zajišťuje dlouhodobou odolnost proti povětrnostním vlivům.
Vchod na hřbitov je tvořen branou s pilastry a nikou zasazenou ve štítu s obloukovou siluetou. Ohradní zeď starého hřbitova je z lomového kamene a po převratu v roce 1945 byla kryta šindelovou stříškou, čímž se zachoval tradiční estetický dialekt místního prostředí a zároveň došlo k provozní údržbě a ochraně náhrobků a grobu.
Tato souhrnná charakteristika ukazuje, jak se kaple svatého Mikuláše sebranice vyvíjela v rámci místní gotiky či pozdně renesanční syntézy, kdy se klíčovými prvky staly proporční hry, rytmus sloupů a lisen, stejně jako detaily jako ostění portálů či štíty nadpraží, které vytvářejí výraznou profilaci fasády a jídelní struktury prostoru.
Pro doplnění vizuální interpretace je vhodné doplnit přehledný obrazový materiál, který by ukázal vzájemné vztahy mezi lomenými okny, lisenovým členěním a svislou tektonikou pilastrů.
Vnější výplň a materiály: lomový kámen na hřbitovní zdi, střešní krytiny z tašek, v minulosti šindelová cibule na věži a šindelová stříška na hřbitově po roce 1945. Tyto detaily odrážejí tradiční stavební postupy a místní materiály, které byly používány pro zajištění trvanlivosti a odpovídající estetické integrace se širším prostředím kostelního areálu.
| Prvek | Popis |
|---|---|
| Půdorys | Obdélná loď s užším presbyteriem, boční lodi a tribunami v patře |
| Věž | Profilovaná obvodová věž s jehlancovou střechou; původně šindelová cibule do ca. 1950 |
| Sakristie | Obdélná, při severním boku presbyteria; malá lomená okénka |
| Materiály | Kámen na ohradní zdi; tašky na střechách; dříve šindel |
Textové poznámky k historickému kontextu
Stavební prvky kaple a jejich rozmístění odrážejí typické rysy regionální sakrální architektury, kde funkčnost a estetika šly ruku v ruce. Nároží presbyteria s odstupněnými opěráky, lisenové stěny a symetrie sakristie spolu s korunovou římsou tvoří unikátní celek, který zřetelně vyjadřuje duch místa a časovou kontinuitu od středověku po moderní staletí.