Kostel částečně v gotickém slohu, částečně ve slohu renesančním, byl zpočátku malý, jednoloďový, v roce 1709 byl rozšířen postranními kruchtami a později věžní předsíní.
Původní katolický kostel se během husitských bouří stal kališnickým a přijímalo se zde pod obojí. Teprve až po bitvě na Bílé hoře se tento svatostánek stal opět katolickým.
V tuto dobu zde však nebyl žádný farář a kněží sem dojížděli z Čisté a zejména Dolního Újezda, kam byly zdejší vesnice přifařeny.
Až v roce 1664 byl k tomuto kostelu ustanoven stálý kněz jménem Vavřinec Ignác Jiřička, který přišel „na den sv. Václava v rouše kněžském, s holí, kloboukem a breviářem“.
Presbytář neboli kněžiště, pochází z rané doby gotické, je obdélné, zvenčí dvěma opěráky opřené a zaklenuté dvěma křížovými klenbami.
Sakristie je v základech též gotická ale s novější klenbou.
Kostelní věž byla stavěna od roku 1768 a zvony byly do ní přeneseny ze staré zvonice v listopadu 1771.
V roce 1917 byl pro potřeby válečného průmyslu zrekvírován zvon z roku 1638 a do věže se již nikdy nevrátil.
Také druhá světová válka si vynutila rekvírování zvonů, k čemuž došlo v roce 1942.
V hutích byly tehdy roztaveny dva nové zvony z roku 1938.
Do věže se ale naštěstí vrátil zvon z roku 1540.
Kromě tohoto zvonu se v kostelní věži v současné době nachází ještě zvon z roku 1404 (tzv. „poledník“) a zvon z roku 1989, který ulila rodina Dytrychova v Brodku u Přerova.
Prohlédněte si kostel sv. Mikuláše v Sebranicích, který kombinuje gotický a renesanční styl.
Kostel ve stejném období: v kostelní věži se nachází tři zvony z let 1404, 1540 a 1989.
Cestujte vlakem, autobusem i MHD.
Vydáno v Poličce r.
Farní kostel sv. Mikuláše, slohu částečně gotického, částečně prosté renesance, byl zpočátku malý, jednoloďový, později rozšířen postranními kruchtami (1709) a předsíní věžní.
Dle pověsti chtěli původně stavěti chrám zdejší v údolí pod Sebranicemi, pak vystavěli jej na místě nynějším, v tehdy prý lese, což svědčí o znamenitém stáří založení kostela.
Nynější presbyterium slohu gotického, podobně i sakristie, pocházejí z doby kolem r. 1400.
Letopočet 1684 nad vchodem sakristie značí pouze stavbu dveří těch.
V oltáři je deska s ostatky sv.Pia, Lucidiana a j. z r.
Tento farní kostel sebranický jmenuje se jakožto farní v Třemošné s filiálním v Šir. Dole r. 1350, kdy k biskupství litomyšlskému byl přidělen.
Původně byl chrám zdejší katolický.
Ve válkách husitských stal se kališnickým a přijímáno v něm pod obojí.
Po bitvě bělohorské stal se kostel opět katolickým.
V době pobělohorské při kostele zdejších farářů nebylo.
Dojížděli sem kněží z Dol. Újezda a Literbach v neděli a ve svátky obřadů bohoslužebných vykonávat.
K jízdě užívali oslů, od čehož cesta k Sebranicům, po kteréž jezdili, jméno "Oslůvka" podržela.
Když se lidé množili a mnozí "bez křtu a svátosti umírali", ustanoven ku kostelu sebranickému kněz ku stálému sídlu.
I přišel farář Vavřinec Jiřička r. 1664 "na den sv. Václava v rouše kněžském, s holí, kloboukem a breviářem," aby zde povinnosti duchovní vykonával.
Zemřel r.
Hrobku v kostele před postranním oltářem vystavěti dal farář Volfgang Keller.
Týž v ní také odpočívá, pak Mat.
Věž kostelní stavěna byla od roku 1768; zvony přenešeny do ní ze staré zvonice 28. list.
Hodiny věžní opatřeny byly r. 1672.
Jak patrno z oučtů zádušních, byly často v letech následujících opravovány.
R. 1689 zaplaceno do Tisové od předělání hodin z velkého orloje na poloviční, po útratách při odvádění jich - 3 kopy 46 gr. 4 1/2 denáru.
Staré hodiny byly r. Hřbitov už původně ode dávných dob rozkládá se kolem kostela.
V rohu na východní straně hřbitova stojí stará kostnice s pěknou baňatou vížkou, ve které visíval zvonek.
Kolem zdi hřbitovní vysázena r. Fara jednopatrová stojí blíže kostela.
Za faráře Kellera (1701 - 1717) byla dřevěná, ve stavu bídném.
Nynější budova zděná vystavěna za far.
Klempířské práce provedl p. Halamka z Proseče, stavbu lešení p. Mička a Nykl. Rozpočet na tuto akci byl 500.000 Kč.
V měsících květnu a červnu roku 2005 byla provedena další oprava kostelní věže, a to výměna střešní krytiny.
Údržba plechové krytiny byla stále finančně náročnější a nátěr bylo nutno každých 10 - 15 let opakovat.
Důležité události ve farnosti oznamuje hlas zvonů.
Malý zvonek - umíráček je až nahoře ve věžičce, kostelník na něj zvoní ručně.
Říká nám, že nás na věčnost opustil jeden z farníků.
Velké 2 staré zvony nám oznamují, že další den bude farník pochován, zvoní se tak zvaná hrana.
Také zvoní při pohřbu, jindy svolávají farníky 0,5 hod. před konáním mše sv. na jejich účast.
Jsou spolu krásně sladěny a v současné době jsou již poháněny el. proudem.
Je to zvon z r. 1404 a 1540.
Zvonem novým z r.1989 se zvoní o svátcích a to ručně.
Při slavnostech se zvoní všemi třemi zvony najednou...
V roce 2006 bylo provedeno venkovní osvětlení kostela.
Též bylo provedeno rozhoupání a ozvučení dvou novějších zvonů a tzv. umíráčku pomocí lineárních motorů, které zvony šetří.
Byl upraven i hodinový stroj, kdy stávající byl vyměněn za elektrický pohon a čas je seřizován přes satelit pomocí signálu.
1900 - Na podzim stavěn nový hřbitov, t.j. zeď, kámen lámán na místě, v rohu v zadu do silnice, místo bylo farské pole č. par 68.
Na to byla postavena márnice, vlastně umrlčí komora, zeď pěkně omítnuta a pokryta, hřbitov vysázen akáty od Maška z Trutnova, venku osázeno lipkami a hřbitov rozdělen na obce, na to kolaudací schválen; stál úhrnem 4706 zl 80 kr.
První dopis od hejman. skrze hřbitov došel dne 11. ledna 1894, na to každoročně naléháno na stavbu, co působilo přímo zděšení mezi kolaturníky, kteří si nedovedli ani pomyslet, že by mohl být hřbitov mimo kostela.
Konečně došla hejtmanství trpělivost a nařídilo, jestli se se stavbou nezačne hned, že bude hřbitov zavřen a že se bude prozatím pohřbívat na poli a stavbu že obstará úřad sám.
Půdorys: obdélná loď a užší obdélné presbyterium. K bokům hlavní lodi přistavěny užší boční, s tribunami v patře. V průčelí věž, při severním boku presbyteria obdélná sakristie.
Vnějšek: Nároží presbyteria podpírají jednou odstupněné opěráky. Sakristii osvětlují malá lomená okénka. Stěny lodi člení liseny.
Na jihu předsíňka, členěná pilastry. Hlavní portál na věži má obdélné, profilované ostění. Střed nadpraží vysazen. Korunní římsa přechází z kostelní lodi na věž a vytváří nízký trojúhelníkový štít.
Nároží rámují ploché pilastry. Věž vrcholí nyní jehlancovou, plechem krytou střechou.
Do cca 1950 byla původní šindelová cibule.
Střecha kostela kryta taškami.
Vchod na hřbitov branou a pilastry a nikou v obloukovitém štítu. Ohradní zeď starého hřbitova z lomového kamene a krytá šindelovou stříškou po převratu v r. 1945.
