Kaple sv. Václava nad pramenem je situována v okrajové Z části města Jílové zvané V Lázních, ve svažitém terénu.
Zděnou omítnutou stavbu obdélného půdorysu s vpadlými zaoblenými rohy člení sokl (z V strany se zvýšeným suterénem), soklová římsa (na straně se zvýšeným suterénem pásová římsa) s neomítnutým pískovcovým obložením a fabionová korunní římsa.
Do suterénu k prameni se vchází z V podélného průčelí pravoúhlým portálem s pískovcovým ostěním (k portálu vede kamenné schodiště).
Hlavní vstup do kaple (v ose J průčelí) je pravoúhlým pískovcovým portálem s lištou, ušima, kapkami a vrcholovým klenákem.
K portálu vede jednoramenné kamenné schodiště s nízkými zídkami.
V ose nad vstupem je prolomen kruhový otvor, nad kterým ve štítu vyniká čtvercový otvor v oválné špaletě.
Okenní otvor v obou postranních průčelích je završen segmentovým obloukem.
Zvalbenou sedlovou střechu kaple kryjí bobrovky.
Na S straně střechy vystupuje oplechovaná polygonální vížka s jehlancovou stříškou s makovicí a latinským křížkem.
Trojúhelný štít vrcholí kamenným soklíkem s ozdobným kovovým latinským křížkem.
Suterén s nádržkou pro pramen je sklenut valenou klenbou, samotný přízemní prostor kaple je plochostropý s profilovanou průběžnou římsou (v úrovni nad okenními otvory).
Předmětem ochrany je kaple sv. V okrajové části města Jílové u Prahy, zvané Lázně, stojí kaplička sv. Václava, u které vytéká pramen, podle staré pověsti s léčebnými schopnostmi.
Z knihy Paměti královského horního města Jílového a jeho zlatých dolů od Václava Čiháka str. 262: „Již v prvejších časech (roku nám neznámého) roztrušovala se pověst o pramenu blíž Jílového, že mnoho přispívati má k uzdravení.
Nějaký měšťan Koll z Jílového nabral skrz upotřebení té vody, ztraceného zraku a vystavěl na místě, kde pramen proudí, kapličku sv. Václava.
Jak se povídalo, měl se jemu anděl Páně ve snu objeviti, kterýž mu stavbu tu poručil - což on také jistě vykonal; ovšem že jen kapličku dřevěnou.
Od té doby (roku neznámého) podržel ten pramen jméno sv. Václavský.
R. 1737 vystavěl důst. pan farář od sv. Jindřicha v Praze (pozdější kanovník ve Staré Boleslavi) Josef Benedikt Schönpfluk z Gamsenberku, dobrodinec zlatohorního města Jílového, na místě dřevěného, kostelíček zděný (přidav k němu zde blízko ležící pozemek), který napotom r. 1764 vysvěcen byl.
Tak jak to P. Jos. z Gamsenberku byl vystavěl, stojí kostelíček na klenutí, které tvoří skalní sklepení, kamž se prýští pramen uzdravující.
Pamětní kniha tohoto pramene, jehož voda se za koupel potřebuje a sobě skrze její zázračnou moc velké vážnosti dobyla, chová v sobě jmenovitě od r. 1760 mnoho jmen nemocných, kteří tu svého zraku nabyli, pakostnice (Gichtu) a dlouho trvající zimnice zbaveni byli.
Roku 1778 píše lékárník Karel Födiš „voda tato pomáhá v bolestech údových, jaterních, ledvinových, zimnici, dně, při chorobách očních a jiných nemocech“.
Pramen je zachycen studnou, ze které odtéká do sklepní nádrže pod kapličkou a odtud je vyveden rourou k venkovnímu výtoku, jímž napájí dnes již zpustlé koupaliště asi o sto metrů níže.
Pozor voda není pitná (koliformní bakterie a vysoký obsah dusičnanů) máte-li žízeň raději bych využil služeb hned vedle ležícího hostince.
Kaple je přístupná pouze během Dnů evropského dědictví a kulturní akce Svatováclavské léto.
