Kaple sv. Víta ve Zhoři a pozdně barokní obecní kaple sv. Víta v Dražově představují dva rozdílné, avšak srozumitelně propojené příběhy o náboženské kultu a místní identitě. Zatímco zdi Dražova svědčí o síle místní komunity a propojování farností v 18. století, kaple ve Zhoři odráží počátky 20. století a historizující sloh s častěji užívaným prvkem zvonice nad vstupem.
Kaple svatého Víta ve Zhoři: současná podoba a historie stavby
Zděná návesní kaple sv. Víta byla postavena v roce 1907. Jedná se o obdélnou stavbu v historizujícím slohu s trojbokým závěrem, sedlovou střechou se zvonicí nad vstupním průčelím. Fasáda je zdobena obloučkovými vlisy. V interiéru se nacházejí restaurované výmalby. Kaple není památkově chráněna. Později byla renovována během 20. století a nadále slouží věřícím v obci, kde veřejnou dopravu zajišťuje linka 462 jihočeského integrovaného dopravního systému, spojující Dražov s Milevskem a Chyškami.
Vstupní průčelí je výrazné a v jeho ose dominuje velká nika s sochou sv. Jana Nepomuckého, doprovájená zdvojenými pilastry a bohatou římsou. Vnější stěny kaple jsou členěny lizénovými rámci a mohutnými nárožními pilastry; nad nimi se vypíná korunní římsa a plechová zvonice. Uvnitř lodi dominuje valená klenba s lunetami na zdvojených pilastrech, které působí jako nosiče střešní výzdoby. Kruchta nad vstupem je dřevěná a dekorativně vyřezávaná, s ornamenty na střeše a datací 1841, připomínající restaurování kazatelny.
Interiér kaple býval bohatě zdoben: původně barokní hlavní oltář byl v roce 1905 nahrazen Grödnerským oltářem, a ten byl později přemístěn do sakristie. Oltářní obraz sv. Víta, který býval ve zlaceném rámu, byl dříve součástí hlavního oltáře a fungoval jako středová výzdoba. V 19. století také došlo k renovaci kazatelny a k instalaci nových hodin v roce 1930. Dvě zvony byly během první světové války odevzdány na válečné účely; v roce 1930 následovalo po slavnostním požehnání třech nových zvonů jejich osazení ve zvoničce kaple.
Kapli ve Zhoři doprovází prostý, avšak významný kontext místní komunity a cestu veřejné dopravy. Její architektura vyzařuje historizující styl, který odráží dnes už jen její estetickou stránku, neboť samotná kaple není součástí oficiální památkové ochrany. Vznik kaple je spojen s rozvojem místní pospolitosti a s rekatolizačními snahami v regionu.
Dražov a Habří: pozdně barokní obecní kaple sv. Víta a její okolí
Pozdně barokní obecní kapli sv. Víta nechal vystavět v letech 1763-1766 hrabě Dominik Andreas z Kounic-Rittberg-Questenberka na terase na svažité návsi uprostřed Dražova. Finance na stavbu odkázal v závěti z roku 1756 sedlák Martin Falb z usedlosti čp. 32. Slavnostní vysvěcení kaple proběhlo 18. listopadu 1766 farářem Andreas Strunzem z Horního Slavkova. Kaple se stala filiální k farnímu kostelu ve Stanovicích; kněz ze Stanovic pečoval o katolíky z Dražova a okolních vsí. Před výstavbou kaple se tehdy konaly bohoslužby v menší kapli, a podle mapy Johanna Josefa Manna z roku 1755 tehdy v Dražově žádná sakrální stavba nestála.
V Dražově byl po dobu výstavby financí navýšen rozpočet, aby pokryl vyšší náklady; stavba byla největší událostí v obci. Slavnostní vysvěcení dokončené kaple proběhlo 18. listopadu 1766. Obecní kaple sv. Víta se poté stala filiální k farnímu kostelu sv. Tří Králů ve Stanovicích a bylo povoleno konání pravidelných bohoslužeb. Kněz ze Stanovic pečoval o místní věřící z Dražova a okolních vsí; mše svaté a zádušní mše bývaly v kapli, zatímco biřmování a další církevní akty probíhaly ve Stanovicích.
V průběhu času kaple prošla několika úpravami: roku 1841 byla nově štafírována kazatelna, v roce 1872 byla opravena zvonička na nákladech přes 317 zlatých a 35 krejcarů. V roce 1905 dala vdova Krausová z usedlosti čp. 92 postavit nový Grödnerský oltář, který nahradil původní hlavní oltář; ten byl následně přemístěn do sakristie a 18. listopadu 1905 byl tento nový oltář vysvěcen. Během první světové války byly dva zvony dány na válečné účely a zůstala jen jedna zvonice; roku 1930 byly do kaple sv. Víta vysvěceny tři nové zvony, které byly následně instalovány ve zvoničce kaple. Ve stejném roce byly do nevzhledné věžičky nad presbytářem instalovány nové hodiny. V průběhu druhé světové války byly dva zvony opět odvezeny; kaple zůstala s malým zvonem.
Kaple v Dražově prošla během posledních desetiletí 20. století renovací a znovu byla uvedena do provozu. Během rekatolizace po roce 1620 se ve vsi Dražov obměňovala farní správa, ale samotná obecní kaple byla v roce 1725 připojena pod správu obnovené fary ve Stanovicích. Už 3. května 1958 byla kaple zapsána na státní seznam kulturních památek. Po druhé světové válce se v kapli pravidelně sloužily bohoslužby, i když pod vlivem politických změn bývaly dočasně omezeny.
Korunovační kultura a kaple jako součást Svatovítského komplexu
Kaple sv. Víta v Praze, ačkoliv je nadmíru odlišná od dražovských kaplí, zůstává hlavní stavební i duchovní památkou. Hořká historie rotundy a katedrály sv. Víta v souvislosti s Karlem IV. a Přemyslovci ukazuje, jak se sakrální architektura vyvíjela v průběhu staletí. V rámci katedrály sv. Víta je umístěno Královské mauzoleum s hrobkou sv. Václava a dalšími historickými artefakty, které odrážejí bohatou ikonografii a liturgickou tradici české země. Důležité jsou i artefakty, jako korunovační klenoty uložené v Korunní komoře, a jejich přechodná vystavení během významných událostí, jako volba prezidenta republiky.
Prostor Svatovítské katedrály zahrnuje řadu kaplí a prostory kolem chóru, které ilustrují bohatou ikonografii a stavitelskou tradici. Kaple sv. Václava, Kaple sv. Ondřeje a Královské oratorium spolu s Wohlmutovou kruchtou a modernějšími doplňky tvoří unikátní architektonický celek. Vznik katedrály v polovině 14. století a následné renesanční a barokní úpravy dokládají, jak byla Praha vnímána jako duchovní a politické centrum Evropy.
Vraťme se však k místním kaplím. Kaple sv. Víta v Dražově a kaple sv. Víta ve Zhoři ukazují, jak místní komunity uctívaly svatého Víta a jak se jejich vizionářské projekty a dannosti promítly do místní kultury a každodenního života. Kaple v Dražově a Habří představují příběh spolupráce mezi různými obcemi a vrstvy společnosti, která dokládá trvalou vitalitu českého venkovského sakrálního prostoru.
