Delší osa odkryté části je ve směru sever-jih. Většina na sebe těsně napojených obdélných obydlí s malými dvorky byla postavena z tmavého čediče, který je místní horninou. Blíže k východnímu okraji odkryté plochy byla odhalena severojižní ulice. Západně od ní jsou tři insuly, navzájem oddělené menšími ulicemi. V severní insule stojí pozůstatky rozměrné bíle synagogy z konce 4. století. Synagoga byla postavena z vápencových bloků, v čedičovém městě proto i dnes budí pozornost. V jižní insule je obydlí svatého Petra. To se původně od jiných domů ve městě nijak nelišilo, ve 4. a znovu v 5. Dnes nad ním stojí na betonových sloupech moderní polygonální kostel svatého Petra, který překrývá jižní insulu. Na dům svatého Petra je proto možno nahlédnout zboku mezi pilíři kostela nebo z kostela samotného skleněnou podlahou.
Bílá synagoga se skládala ze dvou částí. Na západní straně stál obdélný modlitební sál o vnitřních rozměrech 23 x 17,28 m. Na východní straně byl malý obezděný dvorek. Delší osa sálu byla ve směru sever - jih. Hlavní jižní průčelí bylo otočeno k Jeruzalému. S výjimkou jižní strany byl sál na třech stranách rozdělen vnitřními portiky na hlavní modlitebnu a boční chodby. Podlaha byla dlážděná. Na jižní straně byly tři hlavní vstupní portály. Portál na východní straně spojoval sál s mírně lichoběžným dvorkem. S výjimkou západní strany byl dvorek na třech stranách obehnán portiky. Na severní a jižní straně byl zvenčí přístupný portály. Pozůstatky synagogy byly částečně obnoveny. Nejlépe dochovaný je severozápadní roh stavby. Exteriér synagogy zdobily velmi kvalitní kamenné články říms a vstupních portálů, interiér pak bohatá štuková výzdoba. Synagoga byla ve své době jednou z nejhonosnějších staveb v Galilei. Zdivo z bílých vápencových kvádrů stojí na čedičových základech. Čedičové zdivo je patrné v prvních třech vrstvách nad zemí. Může jít o pozůstatky starší synagogy z 1. století, ve které kázal Ježíš Kristus. V dlažbě synagogy jsou vyryty hry, které pocházejí patrně z doby muslimského záboru města po zániku synagogy.
Přízemní zděné obydlí svatého Petra mělo jednu místnost o vnitřních rozměrech 5,80 x 6,45 m. Dům byl postaven ve 2. století př. n. l. Navazovaly na něj další domy a dvorek. V prvním století n. l. byla severovýchodní část místnosti včetně podlahy omítnuta. Podlaha má z této doby šest vrstev bílé omítky. V té době šlo o jedinou omítnou místnost v Kafarnaumu. Archeologické nálezy ukazují, že běžný denní život v této místnosti ustal. Z domu svatého Petra se stal sněmovní dům (domus ecclesiae). Na omítce byla nalezena raně křesťanská grafita, z nichž nejstarší pocházejí ze začátku 3. století. Na konci 4. století byl sněmovní dům poprvé výrazně přestavěn. Některé okolní domy byly zbořeny a pozemek byl ohrazen novou zdí o obvodu 112,25 m. Ze 4. století pochází popis od poutníka Egeria: “Dům prince apoštolů (svatého Petra) v Kafarnaumu byl změněn v kostel, zdi domu ale stále stojí tak jak stály”. V 2. polovině 5. století byly zdi domu pohřbeny pod navážkou. Nad ním byl postaven osmiboký kostel, složený ze dvou koncentrických polygonů.
Na břehu Galilejského moře je každé místo památné. Některá jsou zapsána v evangeliích, jiná jen naznačená nebo skrytá pod souvislostmi. Ježíš nezačal své veřejné působení zde; odešel do Jeruzaléma a k Jordánu za Janem Křtitelem, aby také on byl křtem Janovým „zjeven“ lidu. Ten žil v napětí a očekávání. Z Jeruzaléma do Galileje jsme projížděli přes Judskou poušť. Představovali jsme si, jak se Kristus v takové pustině čtyřicet dní postil. Po zatčení a uvěznění Jana Křtitele odešel Ježíš do Galileje. Tam začal hlásat radostnou zvěst. Když ho nazaretští nepřijali (srov. Lk 4,23-30), opustil Nazaret a usadil se v Kafarnau: „Když Ježíš uslyšel, že byl Jan (Křtitel) uvězněn, odebral se do Galileje. Opustil Nazaret, šel a usadil se v Kafarnau při moři v území Zabulonově a Neftalimově (Mt 4,12). Evangelisté o tomto místě říkají: “přišel do svého města“. Ježíš sám si ho zvolil jako „své město“. Právě tady si vybral své apoštoly: „Když šel podél Galilejského moře, uviděl Šimona a jeho bratra Ondřeje, jak loví v moři; byli totiž rybáři. Ježíš jim řekl: „Pojďte za mnou (…)“. Ihned nechali sítě a následovali ho. (srov. Mk 1,16-18).
Ježíš tu pobýval asi rok a půl. Učil po celém kraji i na zdejších horách: „Ježíš pak chodil po celé Galileji, učil v jejich synagógách, hlásal evangelium o Božím království a uzdravoval mezi lidem každou nemoc a každou chorobu. Pověst o něm se roznesla po celé Sýrii. (…) A šly za ním velké zástupy z Galileje, Desetiměstí, Jeruzaléma, Judska i Zajordánska.“ (srov. Mt 4,23-25). Ježíš měl v Kafarnau svou „základnu“. Využíval možnosti pobývat v domě Petrově nebo u někoho z apoštolů. Vyjížděl na všechny okolní břehy, apoštolé ho brali do lodi. Proto jsme také vstoupili do lodi a uprostřed jezera si přečetli úryvky o těchto událostech.
Navzdory veškerému úsilí velerady namířenému proti Ježíši lid s nadšením očekával rozmach jeho díla. Celé nebe jej se zájmem sledovalo. V Kafarnaum svědčil o Kristově moći syn královského služebníka, kterého Ježíš uzdravil. Dvořan s celou svojí rodinou nadšeně vyprávěl o své víře. Když se roznesla zpráva, že Učitel je mezi nimi, celé město ožilo. Proudily k němu davy lidí. Všichni, kdo slyšeli Spasitele, „žasli nad jeho učením, poněvadž jeho slovo mělo moc" (L 4,32).
Učení Ježíšovo v synagoze je ústředním bodem dnešního textu. „Učil je jako ten, kdo má moc, a ne jako jejich zákoníci.“ (Mt 7,29) Rabíni často vyjadřovali text váhavě, Ježíš vykládal Písmo s přesvědčivostí a znalostí pravého významu. Jeho slova byla jasná, srozumitelná, praktická a mocná. Učení nebylo jen teoretickým výkladem; bylo živým poselstvím o tom, jak poznání Boží pravdy pomáhá lidem ve každodenním životě. Žasli nad tím, jak jednoduchým jazykem vyjadřoval duchovní pravdu. I ti nejvzdělanější byli jeho slovy uneseni, užitek však vždy přinášela i nevzdělaným.
V synagoze Ježíš promlouval o království, o svém poslání osvobodit lidi ze satanova zajetí. Před úplně dramatickým okamžikem slyšíme příběh posedlého muže: „Co je ti do nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi nás zahubit?“ Démon vyštěkl a byl vyhnán mocí Ježíšova slova. Přítomní lidé zůstali ohromeni a ptali se: „Co to je?“, když cítili sílu nad démonickým lpěním. Posedlý muž byl osvobozen, očištění znamenalo i návrat do společnosti a znovunavázání kontaktu s Bohem a lidmi.
Poté Ježíš opouští synagogu a navštěvuje Petrovu tchyni. Horečka dočasně ustoupí, a celé město se rozlévá do okolí těsně po Ježíšově uzdravování. Následně vyučování a uzdravování pokračuje, a lidé přicházejí v hojnosti, dokud večer nezačne scházet a Ježíš odchází na modlitební období do hor. Je to obraz neustálé rovnováhy mezi službou lidem a časem pro dialog s Bohem. Kristus se neodměňuje slávou světa, ale zůstává věrný otci a službě lidem, které miluje.
Na závěr dne, když pobývání u Petra a uzdravování pokračují, Ježíš vyzdvihuje potřebu šířit evangelium do dalších měst. „Pojďme i do dalších měst a míst, nezůstávejme v Kafarnaum, ale i na dalších místech a pro další lidi má zaznít moje slovo“ - tak zní jeho volání. V tomto kontextu Marek ukazuje, že církev nevzniká jen z podobných zázraků, ale z jednoty, služby a hlásání Božího slova pro všechny lidi. Život Ježíše ukazuje, že živá víra vyžaduje nejen uzdravování, ale i angažovanost v šíření poselství, které dává naději každému člověku.
Živé vyléčení a milost jsou ústředními prvky Ježíšovy činnosti v Kafarnaum. Kristus tedy není jen lékařem uzdravujícím fyzické neduhy, ale učitelem, který vede lidi k poznání Božího království a skutečné svobodě. Evangeliu Markovu svědčí, že Ježíšova moc exúsia - svoboda vyjadřování - je darem od Boha, který se projevuje v slovech, která osvobozují a přinášejí nový život. A to vše se odehrává v kontextu každodenního života lidí v Kafarnaumu a okolí, kde Ježíš ukazuje cestu k Bohu skrze milost a pravdu, nikoli skrze pouhé náboženské formy.
Tagy pro vizuální doplnění: