Cestou Ježíš potkal člověka, který byl od narození slepý. Učedníci se ptali: „Proč se narodil slepý? Zhřešil on, nebo jeho rodiče?“ Ježíš odpověděl: „Nehledejte vinu ani u něho, ani u jeho rodičů.“
„Dílo spásy musí být vykonáno, pokud je k němu příležitost. Člověk pracuje ve dne, v noci jsme všichni jako slepí.“ Dokud prosvětluji temnotu světa, je čas k Božímu dílu. Pak Ježíš plivl na zem, ze sliny udělal bláto, potřel jím slepcovy oči a řekl: „Běž se umýt do rybníka Siloe.“ Slepý Ježíše poslechl a umyl si obličej; náhle zjistil, že vidí.
Ti, kdo ho znali jako slepého, se divili: „Je to ten slepý žebrák, nebo ne?“ Ale on řekl: „Jsem to já!“ A když se ho ptali, jak to teď vidí, vyprávěl: „Nějaký Ježíš mi potřel oči blátem a řekl mi, abych se umyl v rybníku Siloe. Udělal jsem to a od té chvíle vidím.“
„Nevíš, kde toho člověka najít?“, dozvídali se zvědavě. „To nevím,“ odpověděl. Náboženští vůdcové uzdraveného slepého vyžadovali další výpověď a vedli ho k farizeům, kteří následně začali zpochybňovat - slepec byl uzdraven v sobotu, a proto se ho musel znovu vyptávat.
Někteří z farizeů tvrdili: „Ten člověk neuzdravuje z Božího pověření, nezachovává sobotu.“ Jiní se bránili: „Takové zázraky přece nemůže dělat hříšný člověk.“ Farizejové se tedy obrátili na uzdraveného: „Co ty si o něm myslíš?“ „Určitě je to Boží posel,“ odpověděl slepec.
Farizejové začali pochybovat, zda býval slepý, a zavolali si jeho rodiče. Ptali se: „Je to váš slepý syn, který od narození neviděl?“ Rodiče odpověděli vyhýbavě, báli se vyobcování ze synagogy. Proto znovu zavolali bývalého slepce a vyzvali ho k přiznání: „Řekni pravdu! Víme, že Ježíš je špatný člověk.“
„Nevím, co je to za člověka,“ odpověděl uzdravený, „ale vím jen, že jsem byl slepý a teď vidím.“ Další otázky se týkaly toho, co mu udělal a jak ho uzdravil. On znovu a znovu opakoval: „Nějaký Ježíš mi potřel oči blátem a řekl mi, abych šel k Siloe a umyl se. Udělal jsem to a od té chvíle vidím.“
„Ty jsi jeho učedník! My jsme Mojžíšovi učedníci,“ prohlašovali farizeové; „víme, že k Mojžíšovi mluvil Bůh, ale o tomto člověku nevíme nic.“ Uvědomovali si však, že slepý otevřel oči, a proto si ho vyžádali znovu. Slepec odpověděl: „Vy nevíte, co je zač, a přesto mi otevřel oči.“
Ježíš přišel a vyhledal uzdraveného: „Věříš v Syna člověka?“ Slepec odpověděl, že by rád věřil, ale nezná ho. Ježíš prozradil: „Vidíš ho a právě s tebou mluví.“ A když řekl: „Věřím, Pane!“, padl před Ježíšem na kolena. Tehdy Ježíš dodal: „Přišel jsem na svět proto, abych uvedl věci na pravou míru: slepí prohlédnou a ti, kdo vidí, oslepnou.“
Někteří farizejové se zeptali: „Jsme my ti slepí?“ Ježíš odpověděl, že kdyby byli skutečně slepí, byla by to polehčující okolnost, ale jejich vina zůstává, protože říkají, že vidí, a přitom neví, co dělají. Ježíš zdůrazňuje důležitost dělat skutky Božího Díla, dokud je den.
Další část vypráví o Jeruzalémě během soboty, o tom, že Ježíš uzdravuje slepého muže i v přítomnosti učedníků. Učedníci se ptají: „Kdo zhřešil, že se narodil slepý?“ Ježíš odpovídá: „Nezhřešil ani on, ani jeho rodiče, ale aby na něm byly zjeveny Boží skutky.“
Ježíš dále učí: „Musíme konat skutky toho, který mě poslal, dokud je den. Přichází noc, kdy nikdo nebude moci pracovat. Dokud jsem na světě, jsem světlo světa.“ Poté koná uzdravení a vyzývá ke svědectví o Boží moci. Slepý muž vypráví, co se stalo; lidé jsou nadšení, ale farizeové se opět bouří a vykládají si to různě.
Ježíšův dotek, bláto a rybník Siloe se stávají klíčovými obrazy probouzení zraku a víry. Slepý chlapec se stává svědkem Božího díla a postupně nachází víru v Syna Božího. Ježíš vyzývá lidi, aby viděli nejen očima, ale i srdcem; uzdraví je a vede k víře, která zanechává trvalý dopad na jejich život.
Vede nás to k představě, že i dnes je možné, aby boží dotek změnil naše vnímání světa a naše srdce otevřel pro lásku a soucit k druhým. Ježíš ukazuje, že pravé světlo světa může prosvětlit tmu nejen fyzicky, ale i duchovně, a to skrze poselství naděje a víry.
Muž narozený slepý: Shrnutí a význam příběhu
V příběhu z Janova evangelia je klíčovým momentem, že slepec má odvahu a víru přijmout Ježíše, poznat Syna Božího a vyznat svou víru. Tento příběh předkládá důraz na to, že Boží skutky, i když se mohou zdát nepochopitelné či sporné, směřují k povznesení člověka a k otevření jeho očí pro víru.
V závěrečné pasáži je Zákonník a Farizeové konfrontováni s otázkou upřímnosti a víry. Ježíšovi učedníci, slepý muž a jeho rodiče čelí tlaku a oceňují Boží dílo v různých polohách - od pochybností až po vyznání víry. Ježíš znovu potvrzuje svůj záměr: ukázat, že Boží skutky se projevují skrze slitování, soucit a uzdravení pro tmu, která byla u člověka od narození slepého, a pro světlo, které přináší novou naději.
Praktické shrnutí a význam pro dnešek
- Ježíš říká, že slepota není trest, ale příležitost k Božímu dílu a k prozření Božího skutku.
- Uzdravení slepého probíhá skrze Ježíšův dotek a víru člověka, která roste prostřednictvím svědectví a poznání Syna Božího.
- Skutky Božího díla často vyvolávají rozkol mezi lidmi, ale věřící nacházejí cestu k víře a chápání, že Bůh pracuje i skrze slabosti.
- Příběh vyzývá k soucitu a otevřenému pohledu na druhé - vidět potřebného člověka a jednat s ním s milosrdenstvím.