Kaple svatého Kříže na Karlštejně a apokalypsa v dílech středověku a novověku

Hrad Karlštejn zaujímá mezi českými hrady výjimečné postavení. Karel IV. ho budoval jako nedobytnou pevnost, která měla chránit korunovační klenoty Svaté říše římské. Ty byly doslova jako v bezpečnostním trezoru uloženy ve Velké věži v kapli sv. Kříže. Tato jedinečná sakrální památka byla Karlem IV. Hrad Karlštejn je tak symbolem nejslavnější epochy české historie, doby, kdy český panovník určoval dějiny Evropy, a Praha se stala metropolí Svaté říše římské.

Karel IV. ho založil v roce 1348 nedaleko Prahy a při jeho stavbě využil zkušenosti ze svých pobytů v západní Evropě a v Itálii. Karlštejn byl pro něj symbolem moci i reprezentativním sídlem, kde přijímal významné státnické návštěvy. Rok 1348 byl pro něj zlomový. V tomto roce se Karel IV. stal římským císařem, založil Karlovu Univerzitu a vydal zakládací listinu Nového Města pražského. Karlštejn budoval celkem 17 let jako nedobytnou pevnost pro korunovační klenoty.

Strategickým místem se stala šedesát metrů vysoká Velká věž. Říšský poklad byl umístěn do polodrahokamy a zlatem vyzdobené kaple sv. Kříže, která sloužila jako pokladnice. Karel IV. přivezl korunovační klenoty na Karlštejn v roce 1358, ale už od roku 1355 na hradě pobýval a osobně dohlížel na dostavbu i výzdobu interiérů. Dnes můžeme obdivovat nejen velkolepost hradu, ale i důmyslnost, s jakou tento panovník koncipoval obytné i reprezentativní místnosti.

Schodištěm přímo do nebes. Karel IV. věnoval velkou péči už samotnému vstupu do Křížové kaple. Úzké schodiště vede do druhého patra. Už cestou návštěvník vidí krásné původní fresky ze 14. století, které v 28 výjevech zobrazují legendu o sv. Václavovi. Sytá modrá barva na stropě s množstvím malých zlatých hvězd prozrazuje panovníkův záměr. Cestou do kaple má člověk získat pocit, že stoupá přímo do nebes. Obdobně bylo koncipováno i schodiště výstupní, které z kaple vede na druhou stranu. To návštěvníka svým vyobrazením legendy sv. Ludmily zase vrátí zpátky na zem.

Bezpečí korunovačních klenotů v samotné kapli bylo pak zajištěno nejen silnými zdmi, ale celkem čtyřmi dveřmi. Ty poslední do kaple se otevírají původním a na svou dobu velmi propracovanými bezpečnostním klíčem. Ačkoliv byl Karlštejn ve své historii dvakrát obléhán, kaple sv. Kříže nikdy nebyla poškozena. O to silnější je zážitek z její návštěvy. I když má především mimořádnou duchovní symboliku, uchvátí každého návštěvníka její bohatá výzdoba.

Po celém obvodu kaple jsou na zdech velké polodrahokamy umístěné tak zvanou inkrustací v pozlaceném štuku a plátkovém zlatě. Zajímavé je jejich uspořádání do tvaru křížů. Při pohledu na celou kapli vzbuzují pocit hradby, což byl ostatně i Karlův záměr. Mají být totiž zpodobněním hradeb kolem Božího hrobu v Jeruzalémě. Důležitý detail najdeme i pod celým obvodem polodrahokamů. V dlouhých řadách jsou zde poměrně velké ostny, které symbolizují trny Kristovy koruny.

Kapli stráží nebeské vojsko. V horní části zdí si pak můžeme prohlédnout jedinečnou původní nástěnnou výzdobu ze 14. století. Soubor deskových obrazů Mistra Theodorika, největší gotickou sbírku od jednoho umělce na světě. 129 obrazů světců představuje nebeské vojsko ochránců kaple. Původní záměr přitom zřejmě byl vyzdobit interiér kaple freskami. Časová náročnost jejich přípravy ale nejspíš Karla IV. nakonec vedla právě k objednávce obrazů od mistra Theodorika.

Klenba kaple je pak zpodobněním skutečného nebe. Dvě pole křížové klenby, která je poseta několika stovkami hvězd z benátského skla. Okolní štuk je pozlacený. Na hvězdné klenbě nechybí ani slunce a měsíc. Ty jsou vyobrazené už v samotném presbyteriu, které je oddělené původní okrasnou mříží znázorňující sluneční bránu. Do samotného prostoru presbyteria vstupoval pouze císař nebo arcibiskup. Kaple sv. Kříže tak nebyla pouze bedlivě střeženou pokladnicí. Byla vybudována jako silné duchovní místo a Karel IV.

Většina vědců podobnou možnost zavrhuje jako holý nesmysl. Budoucí události prý nelze bez (nám zatím nedostupných) technologií vůbec spatřit, natož přesně popsat. Zdánlivě logický předpoklad však narušují desítky precizních předpovědí vizionářů, které se do puntíku splnily. Dochovaly se vize následujících dob i na stěnách Švédské kaple v Opavě? Dovnitř kaple sv. Kříže dopadají přes tabulky oken matné paprsky světla. Německému fotografovi proto musí během jeho důkladné práce pomoci blesk. Muž má pečlivě zaznamenat tuto zajímavou gotickou stavbu. Ale má i své kolegy na dalších místech.

Opavský svatostánek, známější pod neoficiálním názvem Švédská kaple, byl totiž ke konci druhé světové války zařazen do speciálního projektu Třetí říše. Na popud německých kunsthistoriků byl tehdy sestaven seznam důležitých architektonických památek na územích, ovládaných nacistickým Německem. Historických skvostů, které měly být zachovány pro budoucí generace.

Kaple, stojící dodnes ve slezském městě, byla součástí válečného dokumentačního projektu. Proto si na dosud dochovaných válečných černobílých snímcích z roku 1943 můžete prohlédnout i její tehdejší interiér s podivně záhadnými a poničenými freskami. Není sporu, že dosud poměrně dobře dochovaná gotická kaple sv. Kříže patří mezi podivuhodné výtvory své doby.

Roku 1394 byla založena na popud tehdejšího regionálního vládce Opavska, konkrétně knížete Přemysla I. Opavského. Její donátor Přemysl I. patřil do zdejší větve Přemyslovců, což ještě bude hrát v našem příběhu svou roli. Kaple je pozoruhodná hned několika věcmi zároveň. Nalezneme zde neotřelost kombinace spodní kamenné části na kterou navazuje horní část kaple z neomítnutých červených cihel. Podle historiků mají tyto barvy symbolizovat středověký erb prastarého rodu jeho zakladatelů.

Ale není tu i další skrytá symbolika? Ta by mohla odkazovat i na neposkvrněnost a klid (bílá) versus krev (červená). Zajímavou pozoruhodnost opavského svatostánku představuje i jeho půdorys ve tvaru osmiúhelníku, přesněji osmicípé hvězdy. Podobný vzhled je pro gotické církevní stavby ještě neobvyklejší, než kombinace dvojího stavebního materiálu. Co vedlo jeho stavitele k využití ne příliš běžného tvaru osmistěnu? Vždyť číslo osm bylo odjakživa znamením vzniku a zániku, nekonečného koloběhu života a lidského osudu.

Název chrámu paradoxně naznačuje spojení s posvátným Křížem, avšak kaple svatého Kříže na Karlštejně a kaple svaté Kateřiny vnímány spolu tvoří jedinečnou sakrální síť, kde Kateřina připomíná projev úcty prostého věřícího. Kaple svatého Kříže má původně sloužit jako pokladnice a útočiště korunovačních klenotů; kaple svaté Kateřiny pak jako místo soukromého rozjímání.

Stavba Karlštejna a zvláště kaple sv. Kříže byla do jisté míry i vyjádřením duchovní moci císaře. Kaple sv. Kříže byla vyzdobena podle Nebeského Jeruzaléma - mystického města popisovaného v Knize Zjevení evangelisty Jana, a vyjadřuje očekávání druhého Kristova příchodu při Posledním soudu. Na programu nákladné výzdoby se nepochybně podílel sám Karel IV. a zřejmě i jeho rádci - Arnošt z Pardubic a Jan ze Středy.

Nástěnná malba v kapli se podařila díky spolupráci více mistrů, včetně Mistra Theodorika, což je největší gotická sbírka od jednoho umělce na světě. Některé obrazy jsou patrně dílem Mistra Lucemburského rodokmene, jenž namaloval unikátní rodokmen Lucemburků počínaje Noemem. Na jiných obrazech se mohl jako Theodorikův učedník podílet Třeboňský mistr.

Kaple sv. Kříže a její bohatá výzdoba tak představují nejen pokladnici, ale i symbolickou bránu mezi světy; mezi světským vládnutím a posvátným řádem, mezi historií a proroctvemi, které se kvůli textům a uměleckým dílům zrodily. Ačkoliv záměr Karel IV. založit Karlštejn jako nedobytnou pevnost a chrám pro korunovační klenoty byl naplněn, kaple samotná se stala místem, které dodnes fascinujte výjimečnou architekturou, bohatou ikonografií a spojitostí s dávnými vizemi budoucnosti.

tags: #kaple #svateho #krize #apokalypsa