Kardinál Mindszenty: život a odkaz statečnosti v těžkých dobách

Tento text se soustřeďuje na období života kardinála Mindszentyho od doby, kdy mu bylo poskytnuto útočiště na americkém velvyslanectví v Budapešti, po jeho odvolání z arcibiskupského úřadu papežem Pavlem VI. Mindszenty se narodil 29. března 1892 v maďarské vesnici Mindszent ležící poblíž hranice s Rakouskem, jeho rodiče byli sedláci. Jeho původní jméno bylo Pehm, ale v roce 1941 si jej podle jména rodiště změnil na Mindszenty, a to jako výraz protestu proti hitlerovské propagandě. Absolvoval střední školu a studium theologie v městě Szombathely. Na kněze byl vysvěcen 12. června 1915.

Stal se farářem v Zalaegerzegu, přispíval do katolických tiskovin, psal rozsáhlé historické studie, působil jako učitel náboženství. Na jaře 1919 se svými slovy a články postavil jako mladý učitel náboženství proti komunistům, kteří se tenkrát v Maďarsku dostali k moci. Byl proto zatčen. Po pádu komunistické diktatury je jmenován biskupským komisařem a tím mu přísluší dozor nad katolickým životem a jeho vedení v župě Zala.

Je k disposici svým věřícím nejen v duchovních otázkách, ale i při řešení jejich sociálních problémů. V roce 1937 ho s ohledem na jeho zásluhy Pius XII. po Anschlussu Rakouska se Maďarsko stává bezprostředním sousedem Hitlerovy říše a zintensivňuje se v něm národně socialistická propaganda. Mindszenty jí klade vytrvalý odpor. 4. března 1944 jej papež Pius XII. jmenuje do čela diecéze Veszprém. 25. března je vysvěcen na biskupa a 29. března, krátce po obsazení Maďarska Německem, se ujímá své diecéze.

Biskupem této diecéze byl jen 15 měsíců, z toho téměř půl roku strávil ve vězení. Přesto však založil 34 nových farností a 11 katolických škol. Veszprém byl poté obsazen Rusy, kteří zcela vyrabovali biskupskou residenci. Poté, co odtáhli, dává se Mindszenty hned do práce. 2. října 1945 byl jmenován arcibiskupem Esztergomu, což znamenalo, že se stal primasem, přestože byl tenkrát nejmladší z maďarských biskupů. 7. října se ujímá svého nového úřadu.

Žádá věřící z oblastí, které byly ušetřeny hrůz války a rabování rudoarmějci, aby posílali balíčky potravin svým hladovějícím bratrům v Budapešti. Věřící na to reagovali velkoryse. Také se mu podařilo získat podporu americké katolické církve a papeže Pia XII. Povedlo se mu o vánocích 1945 navštívit dva internační tábory a povzbudit tam vězněné. Komunistická moc se v Maďarsku upevňuje; katolické školy jsou utlačovány a je omezováno jejich působení. Kardinál proto zakládá sdružení rodičů, kteří proti tomu protestují.

To umožnilo, že až 18. června 1948 bylo přistoupeno k zestátňování škol. V pastýřském listu pozvedá svůj hlas proti potlačování vyučování náboženství na školách. Spolu s ostatními maďarskými biskupy vydává 19. října 1945 list, ve kterém protestuje proti vysídlování Maďarů z jižního Slovenska a Němců usídlených v Maďarsku. V této věci píše 8. 18. února 1946 je Mindszenty jmenován kardinálem.

Za svůj důležitý úkol považuje rozčlenění „mamutích“ farností do více menších farností. Za jeho působení stoupl počet mužů přítomných na bohoslužbách, i těch, kteří přijímají svátosti. Maďarská vláda začala počátkem roku 1948 útočit na církev; v 1948 byl Mindszenty zatčen a následně odsouzen na doživotí v zinscenovaném procesu. Proces trval tři dny; rozsudek byl potvrzen a uplynula léta nuceného vězení a izolace.

Soudy a represivní kroky pokračovaly; v únoru 1949 byl Mindszenty zbaven taláru a uvržen do strohé cely. Protože se podařilo zinscenovat nátlak a izolaci, byl po letech opět vystavován tlaku a manipulaci ze strany režimu. Po krátkém období zlepšení podmínek věznění následovalo další zhoršení. V roce 1956, během Budapešťského povstání, Mindszenty promluvil v parlamentu a vyzval ke odporu proti režimu.

Po porážce povstání byl jeho úřaděno na americké velvyslanectví, kde zůstal až do roku 1971. Následně odcestoval do Říma a Vídně; jeho pobyt v exilu sloužil k pastorační péči o maďarské emigranty a k publicistické činnosti, včetně publikování pamětí. Papež Pavel VI. prohlásil Mindszentyho diecézi za uprázdněnou a vyjednání s komunistickou vládou směřovalo k usnadnění politické situace.

V roce 1973 mu papež Pavol VI. sdělil doporučení k rezignaci arcibiskupského úřadu; Mindszenty to odmítl s ohledem na záchranu života víry v Maďarsku. V prosinci téhož roku papež vyzval k rezignaci kvůli nouzi, avšak Mindszenty zůstal nadále arcibiskupem Esztergomu a primasem Maďarska. V roce 1974 mu bylo sděleno, že arcidiecéze bude spravovat apoštolský administrátor a že Mindszenty opustí zemi, avšak zůstává aktivní na duchovním poli. V závěru života působil mimo jiné jako duchovní pastýř pro emigranty a jako významná veřejná osoba bojující proti režimu.

Na jeho příběhu je nádherně shrnuto, že během obou totalitních období-nacistického a komunistického-vždy zůstal věrný svému svědomí a poslání hlásat Kristovo evangelium. Z našeho pohledu je jeho život symbolem odvahy, odolnosti a oddanosti víře. Papež Pavel VI. přišímal Mindszentyho jménu zvláštní význam a vyzdvihl jeho roli jako pastýře a obhájce svobody.

Autor knihy József Közi Horváth vyšel z biografie, která zachycuje hlavní etapy Mindszentyho života a jeho boje za svobodu církve. Životopis popisuje jeho cestu od narození, přes jádro jeho pastorační služby, až po období věznění a exilu.

Podle vzpomínek a historických záznamů Mindszenty vnímal svět kolem sebe a reagoval na výzvy doby s odvahou; i když byla jeho situace často extrémní, neustále hledal prostředky, jak chránit víru, komunitu a lidskou důstojnost.

1. Narodil se 29. 3. 1892 v Mindszentu jako József Pehm a změnil jméno na Mindszenty v roce 1941.
2. Byl vysvěcen na kněze 12. 6. 1915 a vynikal jako učitel náboženství a obhájce církevních práv.
3. Stal se arcibiskupem Esztergom a primasem Maďarska 2. 10. 1945 a kardinálem byl jmenován 18. 2. 1946.
4. Po emigraci došlo k uvěznění v letech 1949 a následně k pobytu na americkém velvyslanectví do roku 1971.
5. V roce 1973 jej papež Pavel VI. vyzval k rezignaci, ale Mindszenty rezignaci odmítl; nakonec ho však papež 23. 10. 1971 pověřil pobytem ve Vídni a následně vatikánským řešením pro pokračující službu v exilu.

V roce 1991 bylo jeho tělo přeneseno do katedrály v Ostřihomu; proces blahořečení začal v roce 1993 a v roce 2019 jej papež František prohlásil za ctihodného. Mindszenty zůstává v paměti jako symbol odporu vůči totalitám, bojujícího za svobodu církve a věřících.

Klíčové okamžiky a odkaz

Josef Mindszenty byl během své kariéry svědkem i komentátorem změn ve střední Evropě; působil jako pastýř a bojoval za práva katolické církve, často v konfliktním prostředí. Jeho postoj vůči komunistickému režimu a jeho ochota čelit režimu se staly symbolem odporu vůči totalitám.

Jeho životní příběh byl také příkladem dialogu mezi církevní autoritou a politickou realitou; jeho vazba na Vatikán a na americkou diplomacii odrážela složitost mezinárodních vztahů v době studené války.

V současnosti zůstává Mindszenty inspirací pro věřící i historiky jako příklad odvahy, věrnosti víře a oddanosti zemi, která si zaslouží svobodu a důstojnost všech občanů.

tags: #kardinal #mindszenty #zivotopis