Duchovní stánek zaujme už zdáli. „Je ozdobou a dominantou obce i okolí,“ podotkla kdousovská starostka Alena Šimková. „A není to jen neživé historické místo, ale prostor pro setkávání lidí bez ohledu na náboženské smýšlení. Celá farnost s myslivci a dalšími je živé společenství,“ pochvalovala si.
Návštěvníky zaujme i interiér kostela. „Má budit dojem, že to hlavní, to nejkrásnější, je před vámi. Boky jsou téměř prosté výzdoby, to hlavní je při vstupu do kostela přímo před vámi,“ popsal místní kronikář a varhaník Antonín Tesař.
Za velkolepou stavbou, která v malé vesnici nedaleko Jemnice vznikla, stojí několik schopných kněží. Po třicetileté válce se nálada obyvatel zlepšila, obce se rozrůstaly a navracel se do nich společenský život. Malý a sešlý gotický kostel v Kdousově jim už nestačil.
Do obce v té době přichází nový farář Václav Jindřich Freund a okamžitě začíná shromažďovat peníze na stavbu nového chrámu. Neklade si malé cíle, a proto ukládá každou minci. „Byl jediným synkem bohatých rodičů, a tak po jejich smrti prodává statek v rodném Tovačově na Hané a na stavbu kostela věnuje i veškeré své úspory. Kromě toho prodává z fary kočáry, aby získal peníze. Kaplani od té doby museli jezdit v bryčkách,“ poznamenal znalec kdousovské historie Antonín Tesař.
Farář Václav Jindřich Freund se však stavby kostela nedožil. Zemřel po třicetiletém působení ve Kdousově a zanechal po sobě slušnou sumu peněz. Do práce se pouštějí jeho nástupci. Budovat se začalo za faráře Karla Poisla. Díky naplněné farní pokladně i jeho umu se v obci dostavěla fara a kromě kostela v Kdousově se zahájilo budování duchovního stánku i v nedalekých Slavíkovicích.
Dostavby tamního kostela se Karel Poisl dožil, kdousovského veledíla už ovšem ne. Velmi oblíbený mladý farář zemřel ve svých 38 letech na zápal plic. Důvodem onemocnění a časné smrti byla nejspíš cesta do sousedního kostela v Hájku 6. března 1753. Právě v tento den si i tam věřící připomínali slavnost sv. Cyrila a Metoděje. Karel Poisl na mši přispěchal, cestou se uhřál, u oltáře prochladl a o deset dnů později zemřel.
Jeho dílo dokončil nástupce Ignác Antonín Sukup s pomocí stavitelského mistra Matyáše Kirchmayera. Slavnostního vysvěcení se barokní skvost dočkal na začátku července 1767. Od té doby jím prošlo několik významných kněží. Vždyť jen Ignác Antonín Sukup obdržel díky svým všestranným zájmům doktorát z filosofie a teologie.
O dědictví svých předchůdců pečovali i tamní kněží v poslední době. V roce 1997 proběhlo žehnání opravených varhan a nově vymalován je kostel sv. Opata Linharta od roku 2011. Mezi nynější známé faráře, kteří mají blízký vztah ke Kdousovu, patří František Puchnar, místní rodák, který byl kvůli svému náboženskému smýšlení vysvěcen až ve svých 38 letech. Mnoho lidí na něj vzpomíná jako na kněze z třebíčské baziliky sv. Prokopa, kde působil. Nyní je na odpočinku v Domově sv. století.
První písemná zmínka o obci i o kostele pochází z roku 1342. V roce 1597 byl kostel i s obcí prodán kolegiátní kapitule sv. Mořice v Kroměříži. Kostel v dnešní podobě nechal vystavět farář Karl Poisl. Pro stavbu zvolil architekta Matyáše Kirchmayera. Poisl však roku 1753 zemřel a tehdy stavba kostela dosahovala výšky pouze jednoho sáhu. Ve stavbě poté pokračoval další farář Ignác Sukup. Stavba byla patrně dokončena v roce 1763, ale první písemná zmínka o novém kostele pochází až z roku 1766. Vysvěcen byl 2. července 1767. V roce 2011 byl kostel nově vymalován.
Současný kostel je pozdně barokní jednolodní stavba s klasicistními prvky s odsazeným kněžištěm, k němuž přiléhají dva přístavky. V jednom je umístěna kaple Panny Marie Bolestné, v druhé je pak umístěna sakristie. Nad sakristií se nachází oratoř. Nad rizalitem kostela je umístěna čtvercová věž. Kostel je umístěn na bývalém hřbitově ohrazeném členitou zdí, před kostelem je široké kamenné schodiště. Součástí areálu je také farní budova, kaplička, sýpka a dalšími objekty.
V interiéru kostela je umístěna kruchta s varhanami, které roku 1757 postavil znojemský varhanář Ignác Florián Casparides a v roce 1996 restauroval Dušan Doubek. Kněžiště je od hlavního prostoru odděleno vítězným obloukem. V kostele jsou celkem tři oltáře, hlavní oltář je zasvěcen svatému Linhartovi či Leonardovi, autorem oltářního obrazu je slavonický malíř Johann Leopold Daysinger či Deisinger. Další oltáře jsou zasvěceny svatému Janu Nepomuckému a Panně Marii Růžencové. V kostele na stěnách je také umístěna křížová cesta sestávající z dvanácti obrazů. Sochařská výzdoba pochází z doby postavení kostela a autorem je Václav Böhm. Obrazy na predelách pochází od moravského malíře Františka Vavřince Korompaye. Na oltářích jsou štukové plastiky archanděla Michaela a archanděla Rafaela a andělů. V kapli Panny Marie Bolestné jsou vysoké reliéfy Kladení do hrobu a Pieta. Böhm je rovněž autorem kazatelny a křtitelnice. Součástí výzdoby jsou také sochy sv. Cyrila a Metoděje, sv. Václava a sv. Anežky České, jejichž autorem je sochař Heřman Kotrba a byly pořízeny až v roce 1955. Kostel sv. Linharta je kostelem farním s pravidelnými bohoslužbami. Římskokatolická farnost Kdousov je však administrována ex currendo z farnosti Velký Újezd u Jemnice.
