Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského, známá také jako nemocnice sester Boromejek, je klenotem v podpetřínských zahradách. Nenechte se zmást vzhledem, stěny nemocnice toho za svoji historii zažily už tolik a fasáda i interiéry čekají na svoji novou podobu. Lokalitu spolu s géniem loci celého komplexu budov, členitých zahrad i přilehlých řeholních domů můžete vnímat jako Údolí Milosrdenství.
Víte, že vedle profesionality se zde snoubí lidskost a duchovní rozměr člověka? Spojuje se zde profesionalita s lidskostí, při níž se nezapomíná ani na spirituální rozměr člověka. Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského je jediná církevní nemocnice v ČR s akutní péčí. Nemocní jsou ošetřováni na odděleních lůžkových i v odborných ambulancích.
Duchovní služba a její role
Kaplani naší nemocnice podporují uzdravování, péči o nemocné a snášení dlouhodobých následků zranění a onemocnění. Vždy mají čas na rozhovor s pacienty a jejich blízkými, na hledání spirituálních a náboženských zdrojů. Každý člověk má spirituální rozměr, který může být velkým zdrojem vnitřní síly.
„Bože, obnov nás, ukaž jasnou tvář a budeme zachráněni.“
Přidanou hodnotou naší nemocnice je spolupráce s dobrovolníky. Toto výjimečné spojení zdravotníků, pacientů a civilních osob nebereme jako samozřejmost. V našem prostředí se odehrává až neuvěřitelná symbióza společného tvoření a péče.
Historie založení a významné okamžiky
Sestry Milosrdných sester sv. Karla Boromejského razily cestu k založení mateřince i nemocnice pod Petřínem. Matka Terezie Helvigová a její sestry k sobě vzaly myšlenku vybudovat vlastní mateřinec s kaplí a nemocnicí pro chudé nemocné. Dne 29. dubna 1851 se na místě poprvé rozběhly výkopy pro nový prostorný mateřinec; 15. května 1851 byl slavnostně položen základní kámen kostela, a 14. května 1854 byl posvěcen dům mateřince i nemocnice.
V následujících letech se rozvíjela stavební činnost: od roku 1854 byla nemocnice vedena jako pobočka Všeobecné nemocnice, byla vybudována kaple pro nemocné, zřízena lékárna a pracovalo se na kapacitě i vybavení. V roce 1856-1857 vzniklo nové křídlo domu, do provozu se dostala kaple, a v roce 1860 byla dokončena výbava lékárny. Zásadní význam měla podpora významných dárců, mezi nimiž byl kníže Lobkowicz, Adolf Schwarzenberg a další, kteří přispěli financemi, cihelami a dřevem.
V roce 1893 bylo vyhlédnuté stavební místo pro rozšíření znovu zhodnoceno a nastartována výstavba nového domu sv. Josefa, který se stal dalším důležitým rozšířením mateřince. Dům sv. Josefa byl dokončen v roce 1898 a nemocnice se postupně rozrůstala do dvoupatrové dvoukřídlové budovy s koridorovým systémem a celkovým počtem 260 lůžek. Do roku 1910 byla zavedena elektřina, modernizovány kovové postele a některé oddělení prošla významnými úpravami.
Provozně-diagnostická a provozní dynamika
V období první světové války sestry působily v řadě lazaretů a poskytovaly ošetřovatelskou péči i v těchto těžkých časech. Po válce a během 20. let došlo k dalším zásadním úpravám a modernizacím, včetně nového operačního sálu a vybavení pro tuberkulózní oddělení. V roce 1925-1926 byl starý operační sál přestavěn na dva samostatné sály se zvláštními zázemími a sterilizační technikou. Zahrady kolem nemocnice sloužily nejen estetice, ale i praktickému zajištění zeleniny a ovoce pro sestry a nemocné.
Koncem 19. století a počátkem 20. století byla zahrada sv. Josefa zvlášť pečlivě upravena; později vznikla Lurdská jeskyně naproti nemocničním pokojům. Počínaje rokem 1909 se v celé nemocnici zavedlo elektrické světlo a v roce 1914 vypukla první světová válka, během které sestry působily v mnoha lazaretech v Čechách a v Rakousku. V období 1917-1919 absolvovalo několik sester ošetřovatelské kurzy v zahraničí a získávalo se diplomové osvědčení.
Současný obraz a identita
Nemocnice, známá jako nemocnice sester Boromejek, je klenotem v podpetřínských zahradách. Nenechte se zmást vzhledem, stěny nemocnice toho za svoji historii zažily už tolik a fasáda i interiéry čekají na svoji novou podobu. Lokalitu spolu s géniem loci celého komplexu budov, boromejky vnímají jako Údolí Milosrdenství. Spojuje se zde profesionalita s lidskostí a duchovní dimenze člověka, a nemocnice je jedinou církevní institucí v ČR s akutní péčí.
Současnost se vyznačuje kontinuitou péče, profesionalitou personálu a otevřeností kaplanů vůči pacientům i jejich rodinám. Ošetřování probíhá na lůžkových odděleních i v odborných ambulancích, s důrazem na autentickou lidskou blízkost a spirituální doprovázení.
Možnosti návštěvy a zapojení veřejnosti
Pro návštěvníky a zájemce existuje prostor pro setkání, duchovní setkání i dobrovolnické aktivity, které posilují vzájemnou solidaritu a komunitní atmosféru. Zahrady a prostor mateřince umožňují kontakt se zelení a klidnou atmosférou, která může napomoci uzdravování a relaxaci pacientů i jejich blízkých.
Dalšími prvky, které se z historických záznamů vyčleňují, jsou populární momenty, jako byl příchod císařovny Alžběty v roce 1860 a následné rozšiřující práce. Fascinující je propojení císařských vizí s místní komunitou a šlechtickými dobrotivostmi, které umožnily vznik a rozkvět této instituce.
Shrnutí klíčových milníků
- 1851 zahájena výstavba mateřince a nemocnice pod Petřínem.
- 1854 slavnostní posvěcení mateřince; vznik kaple a lékárny.
- 1898 dokončení domu sv. Josefa a rozšíření na 260 lůžek.
- 1909 zavedení elektrického světla a postupná modernizace.
- První světová válka - sestry působí ve 60 lazaretech.
- Současná identita: největší důraz na duchovní dimenzi spojenou s pečující praxí.