V lednu 2002 se konečně i v našich kinech objevila filmová adaptace trilogie J. R. R. Tolkiena Pán prstenů. Film přilákal spousty lidí, vždyť se jedná svým způsobem o kultovní dílo v oblasti literárního žánru fantasy. Znalost místopisu virtuálního světa Středozemě patří téměř k všeobecnému vzdělání. Není tedy divu, že film rozvířil nové diskuse.
Tolkien pracuje s křesťanskou symbolikou více, než by se mohl ojevit na první pohled. Jeho dílo obsahuje reflexe jeho osobní víry, ať již to zamýšlel či ne. Promítá se tedy mnohovrstevně i do příběhů jím vytvořených. Tolkienovi vadila Lewisova teologická popularizace a rychlost psaní; sám byl perfekcionista a Pána prstenů psal cca 12 let (1937-49).
Paralely s Ježíšovým příběhem na jednotlivých postavách
I. Frodo - První postavou, jejíž příběh obsahuje některé paralely s Ježíšovým příběhem, je hobit Frodo. Nejsilněji asi tehdy, kdy na sebe dobrovolně přijímá břímě zla: „Půjdu sám. Některým důvěřovat nemohu a ti, kterým důvěřovat mohu, jsou mi příliš drazí… Půjdu sám. Hned.“ Tato volba ukazuje svobodu jedince a nutnost odpovědné volby čelit zlu. Frodo nakonec znovu volí, zda Prsten zničí, a posléze se setká s temnými zkouškami ve své cestě do srdce Zla.
II. Aragorn - U další postavy, potomka králů Západu Aragorna, převažuje motiv skrytého krále, krále bez trůnu a bez poddaných. Jako bezejmenný Hraničář chrání pokoj obyčejných tvorů. Jeho přijetí krále je zároveň uzdravující gestou, protože pravý král je ten, kdo přináší uzdravení. Tato paralela připomíná evangelistický motiv uzdravování jako znamení Božího království a odkaz na Lk 7,18-23.
III. Galadriel - Mezi elfy lze vysledovat jistou podobnost s Ježíšovým příběhem u vládkyně Lórienu Galadriel. Její moc a moudrost jsou obtížně odolatelné pokušení ovládnout Jeden prsten. Frodo jí prsten nabídne, ale Galadriel musí volit: „Ty mi ten Prsten dáš dobrovolně!“ Volba ukazuje napětí mezi silou a zodpovědností, stejně jako v biblickém kontextu pokušení jen pro moc.
IV. Gandalf - Postavou, u níž lze vysledovat nejvíce styčných bodů s Ježíšovým příběhem, je čaroděj Gandalf. Je vyslán ze světa jiné kvality k boji se zlem. Gandalf je nejmoudřejší ze všech a putuje po zemi jako zvláštní mudrc, který zasahuje v klíčových okamžicích. Když Saruman nabízí podíl na moci, Gandalf volí setrvat na cestě dobra. Jeho zkouška a následné spálení, pád dolů do Moria a vyproštění z temnoty mají paralely s Ježíšovým utrpením a vzkříšením. Prsten ohně mu má jako duchovní nástroj poskytovat odvahu a chránit dobro, což připomíná působení Ducha při Ježíšově křtu a vzkříšení.
Středozemě jako univerzální rámec pro reflexi hledání svobody a odpovědnosti
V trilogii lze pozorovat, že styčné body s Ježíšovým příběhem jsou rozprostřeny po většině ras Středozemě (kromě trpaslíků). Tolkien tak naznačuje univerzálnost spásy, která přesahuje hranice našeho světa. U každé postavy se zdůrazňuje jiná část „ježíšovského“ příběhu: u Aragorna motiv skrytého krále, u Froda a Galadriel volba v okamžiku pokušení, u Gandalfa nová dimenze života a odvaha pokračovat i ve zdánlivě prohraném boji. Mnohými postavami trilogie lze sledovat moment existenceální volby, problém svobody a odpovědnosti.
Zdůraznění tohoto prvku může přinést nový rozměr do interpretace Ježíšovy volby, protože přílišný důraz na Ježíšovo božství může překážet porozumění lidské odpovědnosti. Tolkien ukazuje, že odvážit se domýšlet Ježíšův příběh netradičním způsobem je možné a vyvolává diskuse o tom, zda křesťané mají monopol na interpretaci Ježíšova života. Tímto způsobem trilogie stimuluje k zamyšlení o osobní svobodě a odpovědnosti a vybízí k odvaze žít svůj vlastní příběh.
Možná se to neodehrává tak dramaticky jako v knize, ale k lidskému životu to patří. Každý člověk naráží na nedocenění, na pokušení moci a na nutnost volby mezi dobrem a zlem. Příběh tedy není jen fantasy, ale platformou pro reflexi o tom, jak volby tvarují naše životy a jak se vyrovnáváme s morálními dilematy.
Pokud se podíváme na záchytné body v díle, lze říci, že Tolkienův svět nabízí víceúrovňový dialog o víře, svobodě a odpovědnosti. Z tohoto úhlu pohledu může čtenář či divák nalézt nové vrstvy významu, které propojují literární fantazii s biblickou symbolikou a etickými otázkami každodenního života.
Pro ilustraci hlavních paralel lze uvést stručné shrnutí: Frodo - volba a obětování; Aragorn - skrytá koruna a uzdravení; Galadriel - pokušení a volba; Gandalf - utrpení, smrt a znovuzrození. Tyto body ukazují, jak Tolkien strukturuje postavy kolem motivů víry, odpovědnosti a naděje.
KŘESŤANSTVÍ v PÁNOVI PRSTENŮ
- Postava Froda - svoboda volby a břímě Prstenu
- Aragorn - skrytý král a uzdravování jako důkaz legitimity vlády
- Galadriel - test volby před příslibem moci
- Gandalf - proměna ve světle nezdaru a Duch poznání