„Bože, dej, ať se smířím s tím, co změnit nemohu. Bože, dej, ať změním to, co změnit mohu. Bože, dej, ať jedno od druhého rozeznám.“
Modlitba je rozhovorem s Bohem, přesněji setkáním s Bohem.
Modlitba je důležitá nejen ve chvílích, kdy máme chuť a kdy všechno jde hladce, ale zejména ve chvílích slabostí, rozladění a zklamání, když na modlitbu nemáme chuť nebo když se nám nedaří.
Ve vztahu k Bohu je toto ještě výraznější; Bůh je milosrdný a dobrý a proto se nikdy u něj nemůžeme setkat s nepochopením, netolerancí nebo nedostatkem času.
Nebuďme se ani nesoustředěnosti, ani toho, že vnímáme, jako by Bůh „mlčel“; mluvme s Bohem jednoduše a upřímně, bez strojeného jazyka.
Bůh ví, co prožíváme, Bůh ví, co myslíme a Bůh má na srdci to, co nám je nejblíže.
Standardní modlitby jsou důležité a mají svou nezastupitelnou úlohu při liturgii, při modlitbě ve společenství i při modlitbě soukromé.
Modlitba vlastními slovy je nenahraditelná, neboť skrze ni budujeme náš osobní a jedinečný vztah s Bohem.
Adorace, klanění se, chvála a prosba o odpuštění i odevzdání jsou jednotlivé části modlitby, které se vzájemně doplňují a ovlivňují.
Smíření s Bohem a s bližními, odpuštění a žádost o sílu odpustit jsou klíčové pro plné prožívání modlitby.
Každá část modlitby má svou myšlenku a slouží jako pomůcka pro naše modlitby, a tak se často vyzdvihuje význam vyznání víry, díků, prosby o očištění srdce a povzbuzení k činnosti.
První částí modlitby je vyznání víry; vyznání víry je důležité, abychom si uvědomili, že v Boha věříme, že je Bůh osobně přítomen v našem životě a že nás má rád.
3) Aby v nás Ježíš mohl přebývat, je potřebné mu dát prostor, aby mohl postupně očišťovat naše srdce.
4) Bůh je velmi dobrý a milosrdný; on nás nade vše miluje a stále odpouští, stejně jako milosrdný otec v evangeliu.
5) Další částí modlitby je obětování se; každý je volán k oběti sobě samého, ke Kristu a k všeobecnému kněžství, aby vše, co prožíváme, bylo dáno Bohu a pro Boha.
6) Sedmá částí modlitby je jednotu a hledání Boží vůle, která nám přináší klid a smysl života v souladu s Bohem, s druhými a s naším pravým já.
7) Sedmou částí modlitby je odevzdání se; Bůh ví lépe než my, co je pro nás dobré, a proto se máme zcela odevzdat a denně opakovat „buď vůle Tvá“.
8) Podstatnou částí modlitby je ztišení se; hlasitá modlitba nás může neužívat, a proto přechází do modlitby mlčení, která vyjadřuje jednotu s Bohem a hloubku lásky.
9) Předposlední částí modlitby je přímluvná modlitba; modlitba za druhé otevírá srdce a připomíná, že dáváme a dostáváme, ale modlitba by měla směřovat k dobru a potřebám bližních, církve a světa a končit dovětkem „ale ne má, ale Tvá vůle se staň“.
10) Poslední částí modlitby je vyjádření úmyslu jednat; modlitba by nás měla proměňovat a vést k činům podle Krista, včetně konkrétních předsevzetí, která podpoří naši ochotu pomáhat druhým, odpouštět a žít podle Boží vůle.
Františkáni nás tradičně učí modlit se se zaměřením na srdce, Dominikáni na myšlení; pravá křesťanská modlitba kombinuje obě cesty: naslouchání slovům Ježíše, čtení Písma a vnitřní rozjímání, které vedou k reagování srdcem.
Texty Písma je potřeba číst pomalu, naslouchat jejich významu a hlouběji pronikat do jejich obsahu.
Četli několik veršů vícekrát za sebou, rozjímali o nich a vstupovali hlouběji do jejich významu.
Naučit se číst Písmo znamená učit se ho číst novým způsobem a naslouchat, jak jsme nikdy předtím neslyšeli.
