Zámek Hořín je majestátní trojkřídlý barokní zámek v okrese Mělník ve Středočeském kraji. Byl postaven v roce 1696 pro Heřmana Jakuba Černína, plukovníka purkrabího Království českého. Architektem byl Giovanni Battista Alliprandi, rodák ze severní Itálie a jeden z nejvyhledávanějších stavitelů 17. století. Nejvíce se proslavil svými honosnými barokními stavbami v Praze. Od roku 1736 byl palác rozšířen o boční křídla, nárožní pavilony a hospodářské budovy, které byly postaveny souběžně s palácem.
Ve východním pavilonu byla postavena zámecká kaple s malovaným stropem. Rozkládá se na obou podlažích a je zasvěcena svatému Janu Nepomuckému. Mnoho vnitřních místností má klenuté stropy s propracovanými štuky a malbami, z nichž některé jsou dobře zachované a považované za umělecky cenné. Po politické změně byl majetek vrácen potomkům posledních majitelů, kteří jej vlastní dodnes.
V roce 2013 byla naplánována výstavba obytného komplexu. Projekt v hodnotě 30 milionů eur však nepřekročil fázi plánování. Zámek Hořín je naopak již delší dobu nabízen k prodeji. Nemovitosti s atraktivními obchodními možnostmi a výnosy. Mezinárodní nebo selektivní prezentace. Cena na vyžádání a diskrétní prodej.
Architektura a stavební vývoj
Kaple se nachází ve středu trojúhelníkového rozcestí v J části osady, na ose proti vstupu do zámku. Kaple je zděná, trojboká s mírně konkávně vybranými nárožími, krytá nízkou prejzovou střechou kopírující půdorys. Na střeše je umístěna čtveřice kovových křížů. Stěny jsou členěny výraznou soklovou římsou a ukončeny profilovanou korunní římsou s draperiovým prohnutím na každé straně. Všechny tři stěny jsou vybrány mělkými výklenky zaklenutými stlačeným obloukem a klenutými konchou. V nikách jsou nově vymalovány obrazy Nejsvětější Trojice, sv. Václava a sv. Anny.
Ale již kolem roku 1696 si dal hrabě Heřman Jakub Černín postavit v Hoříně barokní lovecký zámek podle návrhu Giovanniho Battisty Alliprandiho, který malbami vyzdobil malíř F. M. Schiffer se svým bratrem Antonínem. Současně byla u zámku nově zřízena a upravena zahrada a postavena kašna. Počátkem 18. století vznikly hospodářské budovy sousedního dvora podle návrhu Dominika Bossiho. V r. 1710 působil v Hoříně krátce jako stavitel František Maxmilián Kaňka. Z této prvé stavební etapy hořínského zámku se nezachovalo téměř nic.
Když v r. 1710 hrabě Heřman Jakub Černín z Chudenic zemřel, zdědil panství nezletilý syn František Josef. Mladému Černínovi dosavadní lovecký zámek nestačil, a proto dal podle projektu Františka Maxmiliána Kaňky postavit na jeho místě v l. 1713-1720 barokní zámek. Po náhlé smrti Františka Josefa Černína v r. 1733 se vdova Marie Isabela, rozená markraběnka Westerloo, provdala za jeho bratra Františka Antonína. Novému majiteli zámek v Hoříně opět nevyhovoval a pověřil stavitele Jana Christiana Spannbruckera dalšími úpravami, především rozšířením zámku. Spannbrucker se rozhodl pro radikální řešení: odbourat boční části hlavní budovy, přistavět nové trakty pokojů a postavit dva nové pavilóny spojené s vlastním objektem zámku diagonálními spojkami.
Jeden z pavilónů měl sloužit jako obydlí pro hosty, ve druhém plánoval zřízení zámecké kaple. Krátkými diagonálními spojkami byly spojeny s dvěma dalšími pavilóny s byty pro služebnictvo, které uzavíraly dvůr při vstupu do zámku. Podle původního návrhu měl mít zámek přízemí, vysoké první patro a snížené druhé patro. Hlavní sál měl prostupovat obě patra. Ještě během stavby však došlo ke změnám. Pravděpodobně se ukázala větší potřeba obytných prostor, a tak bylo druhé patro zvýšeno a bylo přidáno patro i pavilónům při vchodu do zámku.
Zvýšením druhého patra ztratil velký sál správné proporce a po několika pokusech o řešení dostal stejnou výšku jako ostatní místnosti v prvním patře a změnil se tak v pouhý největší pokoj zámku. Přípravné práce na stavbě byly zahájeny v r. 1736. Když byla stavba v plném proudu, František Antonín Černín v r. 1739 zemřel. Jeho zájem o stavbu dosvědčuje i poslední vůle, ve které ukládá vdově Marii Isabelě, aby hořínský zámek dokončila v plném rozsahu podle původních plánů. Zdůrazňoval zvláště stavbu zámecké kaple sv. Jana Nepomuckého.
Ve stavbě se pokračovalo až do r. 1742, kdy architekt Jan Christian Spannbrucker zemřel, aniž se dočkal dokončení díla. Smrti stavitele a nejisté poměry prvních let vlády Marie Terezie způsobily přestávku v práci. Především bylo nutno rozhodnout o stavbě zámecké kaple, která byla svěřena Anselmu Luragovi; ten dodal počátkem r. 1744 plány a ještě téhož roku na příkaz hraběnky Marie Isabely začal se stavbou. Lurago se lehce vypořádal s problémy, které vznikly tím, že byl nucen navazovat na Spannbruckerův obdélný pavilón.
Konstruktivní jádro stavby zvýraznila uvnitř dvojice pilastrů, které zdobí nosné nosné pilíře a římsa, jejíž linie respektuje přímé úseky kladí nad pilastry i oblouky klenoucí se mezi pilíři. Také vnitřní výzdoba kaple byla svěřena vynikajícím umělcům: Bernardo Spinetti, hlavní oltář z barevných mramorů postavil Josef Lauerman, sochy pro hlavní i oba postranní oltáře dodal Ignác František Platzer. Lavice s kazatelnou a postranní oltáře dělal truhlář Jan Bendl a pozlacovačské práce byly svěřeny malostranskému malíři Janovi Georgiovi Schmidtovi. Varhany v kapli jsou dílem Jana Ondřeje Niederleho. Velká freska na klenbě kaple s námětem oslavy Jana Nepomuckého a devět dalších obrazů s alegorickými náměty na vedlejších klenbách jsou dílem Jana Petra Molitora.
Nenucená nepravidelná skladba hořínských fresek, asymetrické shluky postav na velké ploše prosvětlené oblohy připomínají nejlepší práce Jana Petra Molitora. Vysvěcením kaple v r. 1747 však stavba zámku neskončila. Pokračovala dále budovami stájí a pracemi na vnitřním zařízení a stavební program byl splněn někdy okolo r. 1750. Dokončený zámek se stal součástí věna dcery Marie Isabely z druhého manželství s Františkem Antonínem Černínem, Marie Ludmily z Černína, když se v r. 1753 provdala za knížete Augusta Antonína z Lobkovic. Této větvi Lobkowiczů patřil pak zámek až do r. 1948.
Historie majitelů a památkové kontexty
Změna majitele přinesla i nové oživení stavebních prací na Hoříně, především nových úprav vnitřních prostor. V l. 1760-1763 vyzdobil dva tzv. Kamenné pokoje v přízemí zámku Carlo Giuseppe Bossi, který vedl asymetrickým hřebínkovým štukem rámující malby a rostlinné motivy. Dále malby krajin Ondřej Pečina a v l. 1766-1767 byla dokončena knihovna Josefem Antonínem Dittmannem. Rokoková kamna vyrobil Josef Züng a většinu nábytku dodal hořínský truhlář Jiří Skalník.
K posledním změnám na sklonku 18. století patří postavení nízkého tympanonu na zahradním průčelí a přestavěné schodiště uvnitř zámku. Hořínský zámek patří k nejzachovalejším objektům slučujícím prvky pozdního baroka s raným rokokem a „Kamenné pokoje“ představují nejvyzrálejší rokokové prostory v Čechách.
25.1. Hořín (německy Horschin) je obec ležící ve Středočeském kraji asi 2 km západně od Mělníka. Součástí obce jsou i vesnice Brozánky, Vrbno a Zelčín. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1336. Vesnice Hořín s celým mělnickým panstvím patřila císaři Ferdinandovi III., který ji v roce 1646 dal do zástavy hraběti Heřmanu Czerninovi (1576-1651). O necelé čtyřicet let později Czerninové z Chudenic získali panství do dědičného vlastnictví.
Na konci 17. století byl zámek Hořín původně lovecký zámeček vybudovaný na základě návrhu architekta Giambattisty Alliprandiho kolem roku 1696. O pět let později (1701) ke stavbě přibyly stáje s jízdárnou. Mezi roky 1713 až 1720 byla ovšem stavba přebudována podle návrhu Františka Maxmiliána Kaňky a v letech 1736-1746 podle projektu Jana Christiana Spannbruckera, jenž ke zámeckému objektu doplnil dva pavilóny spojené diagonálními koridory. Dále Spannbrucker vyprojektoval hospodářské budovy a uzavřel zámecké nádvoří.
Během roku 1742 představil Anselmo Lurago plány na přestavbu kaple. Roku 1799 byla zahradní fasáda upravena podle návrhu architekta Scholze. Hřbitov se nachází v intravilánu obce a hrobka Lobkowiczů zahrnuje pohřební kapli Nejsvětějšího jména Ježíšova z let 1826-1849 a přiléhající pohřebiště knížecího rodu Lobkowiczů z konce 19. století. Kaple Nejsvětějšího jména Ježíšova byla postavena v letech 1826-1849 a vysvěcena byla 20. dne. Po únorovém puči 1948 byl zámek zestátněn a využíván ke školským účelům; v následujících desetiletích chátral. V roce 1992 hrobku zrestituoval Otakar Lobkowicz a majetek převedl na syna Jiřího. V roce 2002 a 2013 postihly zámek povodně. Po roce 1989 byl navrácen mělnické větvi rodiny Lobkowiczů a v roce 1993 Jiří Lobkowicz majetek převzal.
Současnost a veřejný přístup
Po privatizaci v srpnu 2024 byl zámek Hořín prodán projektu Deco, který zahájil zabezpečení objektu a čištění pozemku a připravuje rekonstrukční projekt. Podle neoficiálních informací zde plánuje odpočinkový resort s hotelem včetně wellness. Zámek je tedy svědkem dlouhé historie, která z něj dělá jedno z nejcennějších míst českého baroka a rokokového dědictví.
