Meditace - neboli vnitřní, tichá či kontemplativní modlitba - patří neodlučitelně ke karmelitánskému řádu od jeho počátků a dodnes se jí věnujeme v našich komunitách společně dvě hodiny denně. Meditace ovšem měla své místo v křesťanské spiritualitě už od prvních století a její kořeny sahají až do starozákonních biblických časů i dalších duchovních tradic. V karmelitánské tradici nenajdeme jednu jedinou metodu modlitby, ale spíš různé inspirativní přístupy a předávané zkušenosti, které mohou být člověku pomocí v jeho osobním hledání vlastní cesty modlitby.
Je odkaz na zkušenost proroka Eliáše, který po velkém úspěchu na hoře Karmel utíká před pronásledováním královny Jezábel. Jeho dramatická cesta vede přes poušť až na horu Choreb, kde přenocuje v jeskyni... „Hospodin řekl: „Vyjdi a postav se na hoře před Hospodinem.“ A hle, Hospodin se tudy ubírá. Před Hospodinem veliký a silný vítr rozervávající hory a tříštící skály, ale Hospodin v tom větru nebyl. Po větru zemětřesení, ale Hospodin v tom zemětřesení nebyl. Po zemětřesení oheň, ale Hospodin ani v tom ohni nebyl. Po ohni hlas tichý, jemný. Tato klíčová zkušenost Eliášova života je v hebrejštině vyjádřena třemi slovy „qol d’mama daqqa“.
Qol znamená hlas nebo zvuk, dmm označuje mlčení, ticho, daqqa znamená tenký, hubený, jemný. Existují různé překlady tohoto tajemného slovního spojení: „šepot jemného vánku“, „hlas vanoucího mlčení“, „zvuk pouhého ticha“, „hlas tichý, jemný“.
Jedno z vyjádření Jana od Kříže, když mluví o tom, co pro něj znamená modlitba. Atención amorosa (láskyplná pozornost) vyjadřuje zcela jednoduchý a prostý postoj člověka v Boží přítomnosti. Bůh nepotřebuje, abychom ho informovali a přesvědčovali, abychom se nějak stylizovali a formulovali vznešená prohlášení. I tato pozornost je jenom prostředkem; přijdou totiž chvíle, kdy je člověk v modlitbě natolik uchvácen, že i jeho vlastní pozornost utichá. Edith Steinová nacházela v kontemplaci prostor, v němž je bezpodmínečně přijímána.
Díky modlitbě „je člověk postupně stále citlivější na to, co se Pánu líbí a co ne. Byl-li s sebou dříve celkem vzato docela spokojen, teď to bude jiné. Najde mnoho věcí, které jsou špatné, a změní je, pokud je to v jeho silách. Objeví mnoho věcí, které nemůže pokládat za krásné a dobré a které je přece tak těžké změnit. A tak se člověk ponenáhlu velmi zmenší a zpokorní, stane se trpělivým a shovívavým k třískám v očích těch druhých, protože má dost starostí s trámem ve vlastním oku.
Ani v karmelitánské řeholi nechybí zmínka o modlitbě. „...ať dnem i nocí meditují Boží zákon a bdí na modlitbách.“ To je jedno z klíčových míst řehole a velmi pravděpodobně odkazovalo na mnišskou praxi modlitby srdce, která byla tehdy všeobecně známa. Tradice karmelitánské modlitby se ovšem nezastavila v minulosti. Pokud chcete s kontemplativní modlitbou začít, je nejlepší najít si skupinu, která se této modlitbě věnuje, anebo alespoň nějakého průvodce. Není dobré, když je na to člověk zpočátku sám.
Aktuálně se můžete připojit k některé meditační skupině on-line, třeba u Jezulátka nebo na Fortně. Jistou službu vám prokáže také dobrá literatura. Franz Jalics: Kontemplativní exercicie. Úvod do kontemplativního životního postoje a Ježíšovy modlitby. Laurence Freeman: Vnitřní světlo. Meditace jako čistá modlitba. Laurence Freeman: Křesťanská meditace. Romano Guardini: O modlitbě. Uvedení do školy křesťanské modlitby. Bernard Ugeux: Hledání vnitřního pramene. Anthony de Mello: Sádhana. Richard Rohr: Všechno má své místo. Dar kontemplativní modlitby. Wilfrid Stinissen: Cesta vnitřní modlitby. Hugo M. Enomiya-Lassalle: Zenová meditace. Cesta 1995.
Oblaka nevědění. Bosé karmelitky proměňují zchátralý statek v Drastech u Prahy v klášterní areál. Uvedená slova proroka Eliáše jistě mnohé z nás často rozjímaly. Nicméně období stěhování a stavby nového kláštera nám přineslo možnost jejich platnost zakusit nebývale silným způsobem. Slovy papeže Františka nás Bůh zavolal na „periferii“, kde jsme paradoxně lidem mnohem blíže než v centru velkoměsta. Každodenně můžeme vnímat, jak se nás ujímá a jak na místě, které se zdálo „všemi zapomenuté“, můžeme vydávat svědectví kontemplativního života a k plnosti života také zvát. S tímto naším, často „dobrodružným“ příběhem, který se stále píše, bychom Vás nyní chtěly blíže seznámit…
O nás Jsme komunita bosých karmelitek, žijící kontemplativním způsobem života v papežské klauzuře, naším posláním je modlitba a oběť na úmysly církve a za spásu všech lidí. Naše komunita, Karmel sv. Josefa v Praze (Česká republika), byla založena v 17. století Služebnicí Boží, matkou Marií Elektou od Ježíše. Ta pocházela z italského Terni, odkud byla povolána k založení kláštera ve Vídni a později také v Grazu a v Praze.
Cesta na periferii V roce 2005 jsme se rozhodly hledat vhodnější místo pro svůj život, protože v klášteře na Hradčanském náměstí (vedle Pražského hradu) jsme měly k dispozici jen velmi malou zahradu a v okolí narůstal hluk. V roce 2018 jsme koupily bývalý zemědělský statek v Drastech u Prahy, kam jsme se na začátku roku 2020 přestěhovaly a pražský klášter jsme předaly našim bratřím, bosým karmelitánům. V Drastech tak začalo vznikat nové duchovní centrum, které bude sloužit částečně nám jako klášter, částečně veřejnosti.
Začátky v Drastech Areál zabavený během komunistického režimu byl vrácen církvi v restitucích, které byly schváleny až 25 let po revoluci. Proto byl v hrozném stavu a mnozí již nevěřili, že ho bude možné obnovit. Vypadalo to, že se kdosi rozhodl udělat z Drast jednu velikou skládku, která později zarostla náletovými dřevinami. Abychom ušetřily, začaly jsme od roku 2018 jezdit do Drast na brigády, na což jsme dostaly dispenz od papežské klauzury, který platí po celou dobu stavby. Zpočátku jsme v areálu pracovaly samy, později nám svatý Josef začal posílat mnoho velkodušných pomocníků.
Intenzivní brigády Po letech ve velmi uzavřeném prostoru jsme se do venkovních prací pustily s velkým nadšením. Počáteční činnosti zahrnovaly nakládání kontejnerů odpadem, likvidaci plevele a prořezávání či odstraňování nekvalitních náletových, plevelných dřevin. Některé sestry se naučily jezdit s traktorem a s nakladačem - bobcatem. Proměny Drasty se nám měnily a stále mění před očima. Po pracích stavební firmy např. zchátralý Panský dům (nyní Dům Navštívení) začal opět vypadat jako kulturní památka…
V budoucnu by měl sloužit hostům. Umožní pobyty jednotlivcům, rodinám i skupinám, a to jak ke ztišení a odpočinku, tak k nejrůznějším duchovním programům. Právě v tomto domě od začátku roku 2020 bydlíme - dokud se nedostaví alespoň nejpotřebnější části kláštera.
Stěhování z Prahy Během stěhování jsme se snažily co nejvíc toho udělat samy a s pomocí dobrovolníků. A Pán opět mocně působil. Po nejrůznějších přípravných pracích se nám během čtyřiceti dnů podařilo s Boží pomocí a s pomocí obětavých lidí do Drast přestěhovat. Profesionální stěhováci byli nakonec potřeba jen jednou na několik objemných věcí. Byly to dny plné maximálního, vyčerpávajícího nasazení, které nás nicméně velmi semkly a obohatily.
Stavba kláštera Po dlouhém vybírání stavební firmy začala na podzim roku 2021 stavba kláštera. Klášter bude tvořit budova bývalé sýpky a tři nová křídla. V rohu kláštera se bude nacházet veřejná kaple svaté Terezie z Avily s kryptou. Na konci roku 2022 byla dokončena hrubá stavba celé kvadratury a veškeré práce se tedy nyní soustřeďují na interiéry. Kvůli zdražování nám ale stále chybí finance na úplně dokončení. Pro více informací či případnou pomoc můžete navštívit náš web www.karmeldrasty.eu.
Život v Drastech Drasty se staly naším domovem - místem, kde můžeme žít daleko přirozeněji, v kontaktu s přírodou a v nové intimitě s Bohem-Stvořitelem. Věříme, že po dokončení stavby bude zdejší prostředí ještě více napomáhat k modlitbě a plnosti života s Bohem. Přestože areál ještě není kompletní, přijíždí k nám nejrůznější lidé využít alespoň část prostor. Příchozí často hovoří o pokoji a radosti, které na tomto místě zakoušejí - máme naději, že se areál stane životodárným pro celé okolí.
tags: #karmelitky #umysly #k #modlitbe