První křesťané žili mezi ostatními lidmi a scházeli se v domech setkávání. Štěpán není osobností malého významu. Lydiin dům ve Filipech byl skutečně otevřený. Dar Ducha svatého a jeho dar rad využívání ctností vytvářejí důležité pouto mezi komunitou věřících. Dar rady je jako kompas - orientace pro nás i pro druhé. Víra má existenciální složku: věřím. Je to pro mne, pro můj život zásadní. Věřit znamená, že se spolehnu a důvěřuji; víra je cesta s Bohem. Víra není jen racionální dokazování existence Boha, ale důvěra. K víře patří hledání, dotazování i pochybování. Víra se vyvíjí a formuje se prostřednictvím příběhů víry jiných, zvláště biblických.
Co znamená vyznání víry a jak souvisí s křtem?
První kontext vyznání víry je křest. Kdo uvěří, je pokřtěn nebo nechává pokřtít své děti. Slova Kréda - Apoštolské vyznání víry - vyjádřují, že „věřím“ se ozve jako odpověď na setkání s Ježíšem. Otec nemocného dítěte slovem „věřím“ vyzná svou víru; pak prosí o pomoc v nedověře. Křest mě spojuje s dávnými i budoucími svědky víry. Nemoc je popsána a chápána jako živý nepřítel s nadvládou nad člověkem. Nemoc byla tak chápána; dnes ji chápeme různě. Víra - „Všechno je možné tomu, kdo věří.“ Víra není automat; vyžaduje spolupráci s Bohem a nový pohled na situace. Otec přichází k Ježíšovi; učedníci se snaží léčit, ale bez úspěchu. Ježíš ukazuje, že víra a uzdravení nejsou jen mechanický proces, ale součást dialogu s Bohem. Příběh ukazuje, že víra se buduje skrze setkání s Ježíšem, a to i tehdy, když chlapec dostane záchvat. Otec vyznává víru před zázrakem a přiznává nedověru: „Věřím! Pomoz mé nedověře.“
Jaké jsou hlavní body vyučování o víře a o Ducha svatého?
Naděje vyučovat o Duchu svatém: Duch svatý je Pán a dárcem života; vychází z Otce i Syna a je uctíván s Otcem a Synem. Po Konstatinopolském koncilu v roce 381 byla ustanovena plná božství Ducha svatého a jeho role v životě církve. Usmířené rozdíly mezi církvemi umožnily hlubší porozumění slovu víry a nasměrovat pozornost na Ježíše Krista jako zdroj spásy. Duch svatý dává věřícím nový život - život Kristův - a vede k životu věčnému. Věřící jsou spojeni s Kristem jako s vinným kmenem a věřící jsou jeho ratolesti; jednota Těla neznamená uniformitu, ale rozmanitost údů, každému podle darů Ducha pro službu v církvi.
Věřit znamená vyznávat: „věřím“ a zároveň prosit o posílení nedověry. Příběh otce s nemocným synem ukazuje, že uzdravení není automatické, ale vyžaduje důvěru a vyznání víry při setkání s Ježíšem. Modlitba „Pomoz mé nedověře“ ukazuje, že víra je proces, který roste skrze zkušenosti s Boží odpovědí - i když zázrak není ihned viditelný. Slova Kréda jako součást vyznání víry stojí na základě Janova a apoštolského učení; víra v Boha Otce, Syna a Ducha svatého je jádrem křesťanské víry.
Praktické cvičení a aktivity pro děti
Využití symbolů víry: dětem se nabídnou předměty k vyzkoušení - např. provázek, svíčka, panenka, záložka do knihy, kámen, tužka a další - a děti mají vybrat symbol, který pro ně vyjadřuje víru. Tím se otevírá diskuse o tom, co znamená vyznání víry a jak se víra projevuje v každodenním životě. Děti sedí v kruhu; jedno dítě stojí uprostřed a symbolicky kotví své nohy ve středu kruhu. Příběh otce s nevírou a vyznáním víry se využije k diskusi: „Co znamená víra pro mě?“ a „Jak se má vyznání víry projevovat v našem životě?“ Přednáška zahrnuje i otázky: Co říkáme v bohoslužbách? Jaké jsou kroky, které vedou k víře? Proč je křest důležitý pro vyznání víry?
Křest a vyznání víry v praxi dnešní církve
Křest je hlavním místem obrácení a vyznání víry; vyznání víry je staré jako biblické texty a v církvi vždy velmi důležité. Důležité je, že vyznání víry není jen formální, ale vyjadřuje osobní víru a odevzdání se Bohu. V některých pasážích textu se ukazuje, že křest je spojovací moment mezi minulostí a budoucností svědků víry. Společná modlitba Otče náš může být výzvou k osobnímu vztahu k Bohu jako Otci. Děti mohou prožít, že Bůh je Otcem, který se stará o člověka stejně jako rodiče o dítě. Závěrečná slova vyučovacího textu zdůrazňují, že víra je proces, který vyžaduje živou spolupráci s Bohem - poznání, že Bůh je vždy věrný a láskyplný.
Podpora víry v každodenním životě
Věřit znamená „spolehnout se, důvěřovat“. Víra nás vede k naději a k nebeské slávě, kterou Bůh slíbil těm, kteří ho milují a konají jeho vůli. Naděje je zbraní v boji o spásu a plody Ducha svatého se ukazují jako ctnosti - láska, radost, pokoj, shovívavost, vlídnost, dobrota, věrnost, mírnost a zdrženlivost. Církev se modlí s nadějí, aby „všichni lidé došli spásy“ a aby víra vedla k činům dobra. Den Páně, neděle, je dnem slavení eucharistie - dnem liturgie, rodiny a radosti; toto je čas, kdy věřící znovu potvrzují svou víru a spojení s Kristem.
