Sarajevo je město, kde se vedle sebe setkávají různé náboženské tradice a architektonické styly; na jednom místě tu stojí kostely, synagogy i mešity. Město vzniklo ve středověku spojením několika vesnic a za svou historii bylo mnohokrát poničeno válkami. Svůj první velký rozkvět město zažilo v 15. století za nadvlády Osmanské říše. Druhý největší rozvoj města přišel na konci 19. století za nadvlády Rakouska-Uherska, v tomto období získalo město svou evropskou tvář, na které se podíleli i čeští architekti.
Historický kontext vzniku katedrály
V době rakousko-uherské nadvlády docházelo v Sarajevu k intenzivní stavební činnosti a bylo třeba vybudovat nové moderní objekty s kompletní infrastrukturou. Již bezprostředně po okupaci, a především pak od počátku 80. let 19. století, se do země sjížděli odborníci z jiných částí monarchie - mezi nimi i architekti z Čech. Pro řadu českých učitelů, inženýrů, strojníků, železničářů, pošťáků, ale rovněž stavařů a architektů se stala Bosna a Hercegovina životní příležitostí. Zvláště významnou pozici mezi nimi měl architekt Karel Pařík, který je autorem řady nejvýznamnějších sarajevských staveb a spolupodílel se i na stavbě novogotické sarajevské katedrály.
Umístění a význam katedrály v Sarajevu
V Sarajevu se v centru nachází několik významných sakrálních staveb; kostel svatého Josefa stojí v centru Sarajeva nedaleko Národního muzea a byl vystavěn v roce 1940 v neorománském slohu podle plánů českého architekta Karla Paříka. Mešita Gazi Husrev Begova uprostřed starého města byla postavena v 16. století a je jednou z nejkrásnějších ukázek ottomanské architektury na světě. Katedrála svatého Petra a Pavla v tomto prostředí představuje součást bohatého náboženského a architektonického dědictví Sarajeva, kde se setkávají různé historické proudy.
Architektonické vlivy a styl
V období příchodu Rakouska-Uherska do Bosny a Hercegoviny se v sarajevské architektuře začaly uplatňovat principy evropského historismu a novorenesance, novogotiky i pseudomaurských forem. Pařík v těchto letech pracoval v duchu historismu a uplatňoval inspirace byzantským, islámským a maurským uměním, takže v Sarajevu vznikaly stavby, které kombinovaly místní tradice s evropskými výtvarnými vzory. Už na jeho prvních samostatných projektech je patrný vliv vídeňského historismu a profesora Theophila Hansena.
Novogotika a historismus v sakrální architektuře
Po příchodu do Sarajeva Pařík spolupracoval s Josipem Vancašem na stavbě novogotické sarajevské katedrály. Pařík později pokračoval v práci jako zemský úředník stavebního odboru a v jeho tvorbě se v pozdějších letech objevuje silná orientace na církevní architekturu v duchu historismu, s prvky novorománskými či novogotickými. Po roce 1921 se plně věnoval církevní architektuře a mezi jeho realizacemi jsou i stavby novorománského nebo novogotického ražení.
Projektování a stavební proces
Paříkova koncepce půdorysů vycházela z historismu; dominuje expresivní použití kamene a cihly. Paříkovo architektonické dílo lze rozdělit na dvě období - první obdobý, kde projektoval veřejné světské objekty, a druhé, v němž tvořil pro katolickou církev. Počátek jeho samostatné činnosti se datuje rokem 1886, kdy vznikl jeho první individuální projekt, a v následujících letech se podílel na řadě významných staveb.
Katedrála v kontextu sarajevských dominant
Mezi nejznámější stavby Sarajeva patří budova radnice (Vijećnica), která se stala symbolem zničeného města z doby války v letech 1992-1995; projekt radnice je Paříkovým mistrovským dílem a zároveň nejlepším příkladem pseudomaurské architektury v Bosně a Hercegovině. Paříkovo dílo zanechalo své nesmazatelné stopy v Sarajevu - od kaňonu řeky Miljacky až po předměstskou Ilidžu jsou v linii rozvoje města jeho stavby hlavními dominantami. Katedrála svatého Petra a Pavla stojí v kontextu těchto dominant jako součást systému sakrálních a veřejných staveb, které definovaly tvář města v období pozdního 19. a počátku 20. století.
Historické události a jejich vliv
Historie Sarajeva je pokřivená několika válečnými konflikty; poslední velký konflikt ze začátku 90. let 20. století zanechal na městě dodnes patrné šrámy. Od roku 1992 bylo město po dobu tří let obléháno a docházelo k masivním škodám na infrastruktuře i kulturních památkách. Pohled na hořící budovy, včetně radnice, provázel zpravodajství a dokumenty o válce. I když některé památky byly poničeny, řada staveb byla po válce obnovena a znovu uvedena do života jako symboly kulturní paměti.
Role českých architektů v obnově a výstavbě
Rakousko‑uherská administrativa se snažila získat odborníky z jiných částí monarchie; ke klíčovým tvůrcům sarajevské podoby patřili čeští architekti jako Karel Pařík či Alexander Wittek (Vítek). Pařík učil a působil jako vedoucí Oddělení pro nadzemní stavby Stavebního odboru Zemské vlády v Sarajevu a jeho práce zahrnuje široké spektrum veřejných, kulturních i sakrálních staveb. Jeho projekty propojují byzantské a islámské vzory s principy historismu a přinesly do města stavby, které jsou dodnes považovány za jeho dominanty.
Paříkův přínos pro sakrální architekturu
Po roce 1921 Pařík vyprojektoval pro církev četné sakrální objekty - kostely, kaple, kláštery i dostavby stávajících kostelů. Jeho stavby pro katolickou církev jsou funkční, vycházejí z kánonu historismu a často obsahují prvky novorománské či novogotické estetiky. Pařík tak ovlivnil podobu nejen veřejných institucí, ale i křesťanského kulturního dědictví Sarajeva.
Současný význam a návštěvnický kontext
Dnes je Sarajevo městem, které láká návštěvníky svou rozmanitostí; ve starém městě - Baščaršiji - se potkává secese s islámem a z honosných ulic tu k nebi vykukují minarety. Z náměstí vycházejí obchodní třídy s kavárnami a restauracemi, a navštívit stojí i svatostánky všech náboženství. Katedrála svatého Petra a Pavla je součástí této mozaiky a představuje důležitý církevní i architektonický bod, který patří mezi pamětihodnosti, jež je možné začlenit do prohlídky města spolu s dalšími významnými objekty, jakými jsou Národní muzeum, radnice Vijećnica, mešita Gazi Husrev-Begova či synagogy.
Sarajevo: Město a obléhání
Odkaz a péče o památky
I když války a obléhání v 90. letech způsobily obrovské škody, památky jako radnice a mnoho sakrálních staveb byly postupně obnovovány. Dnešní péče o kulturní dědictví i obnova sakrálních staveb potvrzují význam těchto objektů pro místní komunitu i mezinárodní návštěvníky. Architektura katedrály a dalších sakrálních budov tak zůstává živým svědectvím historických vrstev Sarajeva - od osmanského období přes rakousko‑uherský historismus až po soudobé obnovy.
Tip pro návštěvníky
- Při návštěvě Sarajeva zařaďte do trasy prohlídku sakrálních památek: mešity, synagogy i katolických kostelů, abyste získali představu o náboženské a architektonické rozmanitosti města.
- Zaměřte se na díla Karla Paříka a další stavby z přelomu 19. a 20. století, které formovaly moderní tvář Sarajeva.