Výpravná publikace renomovaných historiků středověkého umění a architektury detailně představuje svatovítskou katedrálu a její historii, doplněnou množstvím barevných fotografií. Katedrála sv. Víta vznikla na místě rotundy, kterou založil kníže Václav, a baziliky, jež byla postavena knížetem Spytihněvem II. Tyto stavby sloužily jako místa uložení ostatků patronů země a pro důležité obřady spojené s českou státností.
Při zřízení pražského arcibiskupství v roce 1344 se bazilika stala metropolitním chrámem. Při této příležitosti byl položen základní kámen k nové gotické katedrále, jejíž stavba se odehrávala mimo město, v areálu Pražského hradu. Díky své poloze se katedrála tyčí nad Prahou jako její dominanta. Prvním mistrem byl Matyáš z Arrasu, který přinesl vzory francouzské architektury, ale jeho nástupce Petr Parléř dodal stavbě uměleckou výjimečnost.
Stavba úspěšně pokračovala za vlády Karla IV., ale byla přerušena husitským obdobím. Katedrála, která uchovávala korunovační klenoty, byla těžce poškozena požárem v roce 1541. Až do roku 1844 zůstala v torzálním stavu, kdy začala její obnova. Celková rekonstrukce trvala do roku 1929, kdy byla katedrála slavnostně konsekrována.
Historie a architektura katedrály jsou doplněny o její význam v české státnosti: katedrála byla centrem korunováci a pohřbů panovníků a důležitých osobností církve a státu. Zřízením pražského arcibiskupství papežem Klementem VI. dne 5. května 1344 se bazilika sv. Víta stala metropolitním chrámem, a arcibiskupský úřad převzal jako první při slavnostní mši Arnošt z Pardubic. Edice ukazuje, jak katedrála vznikla na temeni návrší Pražského hradu, a jak její výška nad souměstím posiluje její dominující postavení.
Celkové pojetí stavby od rotundy sv. Václava a Spytihněvovy baziliky přes gotickou katedrálu za Matyáše z Arrasu, Petra Parléře a jejich nástupců až po renesanční a barokní úpravy a konečnou obnovu v 19. a 20. století odráží vývoj českého umění a architektury. Katedrála sv. Víta, Vojtěcha a Václava je tedy nejen náboženským svatostánkem, ale i kronikou českého lidstva a státu, kterou lze nahlížet z mnoha úhlů pohledu, a přesto vyzařuje posvátnou aureolu.
Průvodce svatovítskou katedrálou seznamuje návštěvníky s dějinami, uměleckými poklady a krásnou architekturou tohoto klenotu Prahy i naší země. Publikace sleduje nejprve historický a stavební vývoj katedrály: od rotundy sv. Václava a Spytihněvovy baziliky přes stavbu gotické katedrály za Matyáše z Arrasu, Petra Parléře a jejich nástupců, její úpravy v době renesanční a barokní až po obnovu a dostavbu v 19. a 20. století.
Doplněno množstvím barevných fotografií. Katedrála sv. Víta vznikla na místě rotundy, jejímž zakladatelem byl kníže Václav, a baziliky, kterou na místě rotundy postavil kníže Spytihněv II. Obě tyto stavby už v počátcích české státnosti sloužily jako místa k uložení ostatků patronů české země (sv. Václav, sv. Vojtěch), k důležitým obřadům spojeným s českou státností, jakými byly korunovace a pohřby panovníků, a důležitých osobností církve a státu. Obě také byly centrálními svatyněmi pražského biskupství.
Zřízením pražského arcibiskupství papežem Klementem VI. dne 5. května 1344 se bazilika sv. Víta stala metropolitním chrámem. Arcibiskupský úřad převzal jako první při slavnostní mši Arnošt z Pardubic. Při této příležitosti byl také položen základní kámen k nové velkolepé gotické katedrále. Zatímco většina evropských katedrál byla budována uvnitř měst, katedrála pražská vyrůstala mimo město, uprostřed areálu Pražského hradu, který byl nejen sídlem panovníka, ale i svého druhu posvátným okrskem s několika kostely.
Díky poloze na temeni návrší, na němž Pražský hrad leží, zdvihá se gotická katedrála vysoko nad souměstím jako dominanta Prahy. Stavba katedrály byla budována s velkými uměleckými aspiracemi. První mistr, který stál v čele stavby, Matyáš z Arrasu, povolaný Janem Lucemburským z Avignonu, přenesl do Prahy vzor francouzské katedrální architektury. Ale Matyášův nástupce geniální Petr Parléř dodal pražské katedrále a její sochařské výzdobě rysy umělecké výjimečnosti.
Po dobu vlády Karla IV. postupovala stavba úspěšně kupředu, zastavilo ji až husitské období. Již tehdy katedrála zastávala nezastupitelnou roli v symbolice českého státu: byly zde uloženy korunovační klenoty. Katedrála byla těžce poškozena při požáru Pražského hradu v roce 1541. Jako torzo katedrála s různými dílčími úpravami zůstala až do roku 1844. Tehdy začala obnova starých částí chrámu. Celková rekonstrukce gotické stavby a dostavba nových částí trvala do roku 1929, kdy při příležitosti výročí smrti sv. Václava byl chrám slavnostně konsekrován.
V žádném jiném monumentu nejsou tak výrazně vepsány dějiny českých zemí a jejich obyvatelstva jako právě tady. Svatovítskou katedrálu lze nahlížet a vykládat z rozmanitých úhlů, jež můžeme považovat za oprávněné, ale nelze nevnímat aureolu posvátnosti, která katedrálu prostupuje a vyzařuje z ní.
Až na vrchol věže a do královské hrobky: Nedostupná místa svatovítské katedrály
Kniha Katedrála sv. Víta a její související novinky představují aktuální i historické pohledy na tento monument a jeho roli v české kultuře.