Katedrální chrám sv. Vavřince se nachází na místě, kde podle tradice pohanští Čechové obětovali svým bohům a pálili posvátné ohně, a kde kněžna Libuše předpovídala budoucí slávu Prahy. Jedna pověst praví, že kníže Boleslav II. dal na žádost sv. Vojtěcha postavit na tomto místě kostelík zasvěcený sv. Nejstarší zpráva o Kostelu sv. Vavřince na Petříně pochází z roku 1135. Románský kostel byl jednolodní obdélnou stavbou s apsidou na východě a se západní věží. Stavba byla patrně postavena za vlády Soběslava I. (1125 - 1140).
Roku 1590 provedl jisté opravy Jiří Henrich z Frankenštejnu. Další zprávy o úpravách, respektive o zvelebení sv. Vavřince kostela pocházejí z 18. století. Provedl je P. Norbert Saazer spolu s Bratrstvem pražských kuchařů. Ve 30. letech 18. století byla započata přestavba kostela do dnešní podoby. Práce byly prováděny dle projektu Kiliána Ignáce Dientzenhofera, stavitelem byl Jan Ignác Palliardi. Objektu dominuje severní průčelí, které je členěné rozeklanou římsou. Nad ní jsou umístěny barokní sochy Nejsvětější Trojice v podobě Piety Boha Otce, vlevo stojí sv. Jan Nepomucký a vpravo patrně sv. Máří Magdaléna.
Dále se zde nachází znak svatovítského probošta Františka Strachovského ze Strachovic, který měl dohlížet na provádění stavebních prací. V nice pod římsou je umístěna socha sv. Kaple Kalvárie, stojící východně od kostela a byla postavena po roce 1735. Její průčelí zdobí sgrafito zmrtvýchvstání Páně podle předlohy Mikoláše Alše. Od roku 1994 užívá celý komplex Starokatolická církev, která jej s finanční podporou Hlavního města Prahy opravila. Kostel Sv. Na Petříně a v okolí je mnoho zajímavých věcí.
- Kaple Kalvárie byla založena roku 992 za vlády Boleslava II.; Hájkova kronika datuje založení kaple rokem 992. Jiné prameny Kostel sv. Vavřince zmiňují prvně až roku 1135. Tehdy patřila původně kaple Vyšehradské kapitule. Kaple byla obnovena v letech 1260 a 1590. V roce 1732 byl kostel přičleněn k cechu pražských kuchařů. O rok později zde proběhla první pobožnost Křížové cesty v Čechách. V roce 1735 započalo nedokončené rozšiřování kostela, které pokračovalo po 35 letech. Kostel dostal barokní podobu s kupolí a dvěma věžemi díky staviteli Ignáci Antonínu Palliardimu, pravděpodobně s pomocí Kiliána Ignáce Dienzenhofera. Stavba byla dokončena roku 1780. Původní románská kaple byla včleněna do stavby jako sakristie. Kostel byl zrušen roku 1784, ale Pražané jej i po nezdařeném odprodeji dále využívali jako svatostánku.
Roku 1818 se z kostela málem stal základ pro stavbu hvězdárny. Pro možné nebezpečí plynoucí z blízkých zásobáren prachu dělostřeleckého skladiště. Roku 1839 postoupila svatovítská kapitula kostel Praze a město jej začalo rekonstruovat. Chod kostela ještě narušil požár roku 1849. Roku 1926 byla provedena větší oprava kostela. V interiéru se nacházejí obrazy od Jana Claudia Monna a Václava Markovského, sochu sv. Vavřince nad západním průčelím vytvořil Lederer roku 1756. Současný interiér, jemuž dominuje zavěšený kříž, je dílem architekta Jiřího Pelcla.
V těsné blízkosti Zrcadlového bludiště na Petříně zaujme návštěvníky křížová cesta vedoucí k jednolodnímu baroknímu katedrálnímu chrámu sv. Vavřince. Dnešní podobu získal kostel v letech 1739-1745 při barokní přestavbě podle návrhů Kiliána Ignáce Dientzenhofera, stavitelem byl Jan Ignác Palliardi. Historická kontinuita poutního místa byla přerušena dobou Josefa II., kdy byl kostel na více než 50 let zrušen. Od roku 1994 až do současnosti je kostel v pronájmu Starokatolické církve.
V interiéru chrámu, který je upraven podle návrhu architekta Jiřího Pelcla, je zajímavý oltářní obraz Umučení sv. Vavřince, dílo burgundského malíře Jeana Clauda Monnota. Kostel je spravován starokatolickou církví od roku 1994. Kaple Kalvárie (východně od kostela) byla postavena po roce 1735. Její průčelí zdobí sgrafito zmrtvýchvstání Páně podle kartonu Mikoláše Alše. První křížová cesta byla na Petříně vystavěna roku 1735 spolu s kaplí Kalvárie. Zde se také sloužila vůbec první pobožnost křížové cesty na našem území.
Roku 1836 byla tato stará křížová cesta rozšířena na současných 14 zastavení. Autorem přestavby je Josef Kranner a malby jednotlivých zastavení namaloval Josef Führich. Kostel svatého Vavřince na Petříně je jednou z farností Starokatolické církve v ČR. V kostele se pravidelně každou neděli od 10.30 a ve svátky scházíme k bohoslužbám, ale kromě toho dáváme prostor i kulturním akcím, výstavám, koncertům a dalším příležitostem k setkávání. Starokatolická církev sama sebe považuje za liberální katolickou alternativu a velmi jí záleží na tom, aby byla v duchu křesťanské lásky otevřena pro všechny.
Ve společenství starokatolické církve jsou vítáni nejen její členové, ale i lidé s jinou církevní příslušností, hledající a nepokřtění. Církev v lásce a porozumění přijímá všechny bez ohledu na rasu, národnost, třídu, společenské postavení, věk, zdravotní stav a sexuální orientaci. Vzhledem k tomu, že v křesťanském prostředí jsou zejména LGBTQ+ lidé často příkře odmítáni, považujeme za důležité výslovně zdůraznit, že u nás jsou vítáni jako každý jiný a že starokatolická církev nabízí trvalým svazkům osob stejného pohlaví i možnost veřejného liturgického požehnání.
Ve starokatolické církvi mohou muži i ženy zastávat bez rozdílu všechny úlohy včetně duchovenských. Na návsi původních Řečkovic, nynějším Palackého náměstí, stojí na značně vlhkém místě, obrácený presbytářem k východu, farní kostel sv. Vavřince, který je staletým pamětníkem dějin obce a má za sebou pohnutou minulost. Jeho dějiny úzce souvisejí s dějinami obce. Dříve byly Řečkovice majetkem zeměpanským a později byly rozděleny knížaty na svobodné dvorce a mlýny. Rok 1277 král Přemysl Otakar II. daroval Řečkovice významnému řádu rytířů maltézských - Johanitů, který zřizoval v nových osadách kostely a kaple.
Kdy byl kostel postaven nebo vysvěcen dnes s jistotou nelze říci. První listinná zpráva o patronátním právu nad řečkovickou farou je již z roku 1338, kdy toto právo získal cisterciácký klášter ve Žďáru. Od konce 14. do počátku 17. století se Řečkovice dostávaly pod patronátní právo šlechtických a měšťanských vlastníků, čímž kostel a duchovní správa farnosti značně trpěly. Rok 1422 s sebou přinesl husitské nepokoje, což mělo za následek vypálení a vydrancování Řečkovic. Kostel byl znesvěcen a ochuzen o nejlepší umělecké předměty.
V letech 1552 - 1623 se kostel dostal do rukou nekatolíků - utrakvistů a později protestantů. Z Brna, kde byly nekatolické bohoslužby zakázány, jezdily do Řečkovic kočáry, přivážející do zdejšího kostela brněnské měšťany. Kostel svědčící o přísné gotice 15. století měl v té době dvoudílná okna a portály s renesančními nástavbami. Okolo kostela se od nepaměti rozprostíral hřbitov, který byl zrušen roku 1840. Z něho se do dnešních dnů dochovaly tři náhrobní kameny, patřící nekatolickým majitelům panství.
První z kamenů je vsazen do vnitřní zdi kostela a nese nápis: „Letha Panie 1589 w auteri przed swatou Lucigí umrzel gest urozený wladyka pan Henrik Pfefferkon z Otopachu a na Rzeckowiczych, kterémuzto Pan Buoh wssemohuczi milostiw býti racz.“ Další náhrobní deska pochází z hrobky pod kostelem a má nápis: „Letha Panie 1573 v pondieli den swateho Bartholomiege umrzel gest urozený wladyka pan Krysstoff Bol z Jurochu a na Rzeckowieczych gehoz dussi pan Buoh milostivi byli racz.“ Třetí náhrobník byl umístěn pod věží kostela a byl zrestaurován. Patří Fridrichu Hetzerovi z Aurachu a je datován 11. 7.
V roce 1623 připadla řečkovická farnost pod patronát řádu jezuitů - Tovaryšstva Ježíšova. Tento rok znamenal nejenom pro kostel, ale i pro obec všeobecný rozkvět. Veškeré snahy o rozvoj Řečkovic však zadržel v letech 1642 - 1645 vpád Švédů. A tak roku 1647 musel být chrám znovu opraven, zvláště pak klenba kostela. Jezuité pořídili zvony, z nichž se do dneška dochoval pouze jediný, tak zvaný umíráček. Kostel byl nově vybaven bohoslužebnými rouchy a mešními knihami. Z té doby má nemalé zásluhy o zvelebení kostela a celé farnosti farář Josef Lednický, jmenovaný na zdejší faru 23. 4. 1671, který zde působil do roku 1681.
Se vzrůstajícím náboženským životem přestával už jednolodní kostel dostačovat kapacitně, což mělo za následek rozšíření původního jednolodního gotického kostela. Byly přistavěny boční lodě a kostel dostal tvar kříže. Rozšíření provedeno v letech 1716 - 1718 podle plánů Mořice Grimma. Jezuitům vděčíme také za krásnou sochu sv. Jana Nepomuckého. V roce 1773 byl jezuitský řád zrušen a s ním Řečkovice přešly do správy c. k. studijního fondu.
Kostel byl v 19. století několikrát opravován, ale největší oprava se konala roku 1900, kdy byly pořízeny vesměs nové oltáře z mramoru. Na hlavním oltáři byl instalován obraz sv. Vavřince, který byl nezdařilou kopií obrazu původního od Ignáce Raaba. V pravé boční lodi byl umístěn oltář sv. Kříže, který byl přenesen ze zrušené barokní kaple v Soběšicích, v levé boční lodi oltář sv. Rodiny. Po důkladné opravě byl kostel dne 14. 10. 1941 vymalován a všechny oltáře byly znovu opraveny.
Ale i po tomto období číhala na chrám další rána. Kostel dostal 15 přímých zásahů během druhé světové války a došlo k rozsáhlým škodám-klenba, kněžiště, boční lodi, věž a kopule, ciferníky hodin na věži a další. Odhad škod činil 1.000 000 Kč. Byla zahájena rozsáhlá rekonstrukce a poškozený obraz sv. Vavřince byl nahrazen dřevěnou soškou. Na konci 60. let byla položena nová dlažba, v roce 1972 instalován obětní stůl dle liturgie 2. vatikánského koncilu.
Na přelomu roku 1998/99 byla provedena kompletní výměna střešní krytiny, klempířské práce a chemické ošetření krovu. Následovaly další opravy, včetně zpevnění klenby, sanačních omítek, novou dlažbu a úpravu kněžiště. Bylo restaurováno gotický sedlový portál z 15. století a znovu byl otevřen vstup z kostela pod věž. Kostel byl opět vymalován. Tramvajová dostupnost a blízkost lanové dráhy k Petřínu usnadňuje návštěvy.
V sakristii se nachází freska z roku 1735, na níž sv. Vojtěch ukazuje směrem k pohanům pálícím posvátné ohně, zatímco drží model kostela. Kostel sv. Vavřince na Petříně je jednou z farností Starokatolické církve v ČR. V neděli od 10.30 a o svátcích se konají bohoslužby a prostor je otevřen pro kulturní akce, výstavy a koncerty.
Na návsi Řečkovic stojí farní kostel sv. Vavřince, který je staletým pamětníkem dějin obce a má za sebou pohnutou minulost. Dříve byly Řečkovice majetkem zeměpanským, později byly rozděleny knížaty na svobodné dvorce a mlýny. První listinná zmínka o patronátu je z roku 1338, již tehdy získal patronát cisterciácký klášter ve Žďáru. Od konce 14. do počátku 17. století se Řečkovice dostávaly pod patronátní právo šlechtických a měšťanských vlastníků, což mělo vliv na duchovní správu.
Symbolickou a kulturní roli chrámu doplňuje bohaté umění interiéru a doprovodné programy starokatolické církve, která ho spravuje od roku 1994.