Nepočítáme-li starověké období a antické školy na území Řecka a Říma (akademie, lycea, rétorické školy), neméně významné jsou středověké školy. Výše uvedené rozdělení je ryze orientační, stejně jako časové zařazení zahrnující v případě některých škol celé období až do současnosti. Většina škol a zejména typologicky samotných školních budov však vznikala až mnohem později, především po zavedení povinné školní docházky. V menším počtu se dochovaly školy ze staršího období, přičemž jsou známy i jejich přestavby z objektů jiného funkčního využití. Kromě církevních škol rostly i městské školy, které se postupně rozšiřovaly.
Společným znakem středověkých škol byla kromě křesťanství znalost latinského jazyka, odtud též název latinská škola, rozšířený později na městské školy zajišťující vzdělanost ve středověku. Udržet znalost latiny bylo důležité mimo jiné pro čtení starověkých textů. Kromě tohoto bylo vzdělání širším vrstvám zcela nedostupné včetně knih. Znalost čtení byla do značné míry nahrazována ilustracemi a malbou, která pokrývala stěny raně středověkých kostelů určených pro zástupy věřících. Výpravné malířské cykly často pokrývaly celou plochu stěn, dosud převážně plných, oslabených jen malými okenními otvory. Z důvodu nízké hladiny osvětlení bylo užíváno výrazné barevnosti.
Vzdělání a školy se však početně rozrůstaly, třebaže zprvu se jednalo výhradně o školy určené potřebám církve. Kapitulní, tj. od raně středověkého období vznikají církevní školy především ve vazbě na areály klášterů zakládaných v západní i severní Evropě, někdy samotnými panovníky. Kromě nejstarších románských klášterů benediktinů byly zakládány rovněž kláštery dalších církevních řádů, kterými byly cisterciáci, premonstráti, dominikáni, františkáni atd.
Kláštery jsou přitom nejen církevními institucemi, ale rovněž kulturními centry uchovávající cenné listiny nejen teologického a filozofického obsahu, ale také obsahu praktického (řemeslné a rolnické znalosti). Klášterní školy byly určeny výhradně pro církevní hodnostáře a řádové mnichy. Později i feudály v rámci takzvaného systému.
V případě našeho území jsou počátky vzdělanosti spjaty s Velkomoravskou říší a povoláním učitelů křesťanské víry (Konstantin a Metoděj), kteří se zároveň stali učiteli staroslověnského jazyka. První školy vznikají nejdříve při kostelech na Velké Moravě, později v Čechách. Významné postavení zaujímá slovanské knížecí hradiště Budeč, které se stalo místem vzdělávání Václava. Učil se zde latině, vyučován slovanským knězem. Později vznikají školy i při katedrálech stavěných v gotickém období v řadě evropských měst (Paříž, Chartres) včetně našeho území (Praha u sv. Víta, Olomouc, Brno i Znojmo). Dále též uváděna jako kapitulní škola v Litoměřicích, Staré Boleslavi nebo Mělníku.
Katedrální školy, někdy též nazývané biskupské, se zaměřovaly na výchovu světských kněží a později i nižší šlechty. Základní vzdělání zde zahrnovalo nejen čtení, psaní, počty a zpěv, ale rovněž náboženství a znalost sedmera svobodných umění. Stará církevní škola stojící při kostele sv. Petra a Pavla, při kterém existovala kolegiátní kapitula, je příkladem gotického či renesančního období. Stará škola byla dlouhodobě spojena s kapitulní budovou a jejími úpravami v průběhu času.
Název scholasterie nebo scholastik se uvádí při stavebních objektech kapitulních domů a škol při katedrálách. Zachování klášterních a katedrálních škol se váže na zachování románských bazilik nebo gotických katedrál. Farní školy ve středověku zanikly, byly zásadně přestavěny na novověké nebo vznikly na novém místě, stále však u kostelů a v historickém centru kvůli jejich dostupnosti.
Na Pražském území byla významná kapitulační škola při svatovítské katedrále. Před svěcením se kandidát podrobil zkoušce. Kanovník - kantor jej zkoušel ze zpěvu a kanovník - scholastik z literatury. Podle ustanovení 3. a 4. koncilu lateránského měla býti při a všech katedrál prebenda pro mistra svobodných umění, který by zdarma vyučoval kleriky a chudé studenty. Tento kanovník býval ředitelem školy. Škola při pražské katedrále zahájila činnost hned po zřízení biskupství.
V 12. století byla na pražské katedrální škole zřízena prominentní akademická struktura. Přednostní postavení zaujímal mistr Gervasius, a kolem roku 1271 působili čeští učitelé jako Očko a Bohumil, Řehoř z Valdeka vykládal Aristotelovy spisy. Vyučující měli titul mistr a byli mezi nimi učenci evropského věhlasu. Svatováclavská kapitula a pražská univerita se postupně vyvíjely a rozrůstaly do podoby, která připomínala skutečné univerzitní studium. Doklady ukazují, že svatovítská kapitula měla roli již od počátku jako centrum výuky a kultury.
Založení pražské univerzity v roce 1348 se odehrálo na základě papežské buly, která umožnila teologickou fakultu. Karel IV. prosadil vznik čtyř fakult: artistické, teologické, právnické a lékařské. Praha tak získala významný mass-kampus s tezí, že teologická fakulta měla držet krok s ostatními evropskými školami. V průběhu let se zrodila řada kolejí, které zajišťovaly profesory a prostor pro výuku. Z klášterního generálního studia vznikly profesionální teologické fakulty, které postupně rozšířily teologické vědy i výuku širším vrstám.
Na začátku 15. století se objevují nové myšlenky a reformní proudy. Realismus a vliv Jana Wiclifa ovlivnily české studentstvo a profesory. Disputace a kazatelská činnost se staly důležitým prvkem akademické kultury a náboženské reflexe. Důraz na Písmo svaté a na studium liturgie se promítal do výkladu Lombardových Sentencí a do různých kvestií, které disputovali mistry na fakultách. Česká univerzitní kultura dosáhla významné úrovně, která přitáhla studenty ze zahraničí.
Shodou okolností se český živel nakonec zcela prosadil na Karlově univerzitě, a to včetně řady významných osobností. Představou bylo, že bakaláři a mistři teologie budou mít odpovídající vzdělání a že katedrální a městské školy budou sloužit jako brána k univerzitnímu vzdělání. Vznikaly tak i rozšířené kapituly a kolejní struktury, jež umožňovaly stabilní výuku a rozvoj studia.
Pragensia viva | Kurzy | Mgr. Pavla Bartásková, Ph.D.
Hlboké kořeny církevního školství a jeho kontinuita jsou patrné v profile českého kulturního dědictví. Zřizovatelé a administrátoři klášterních kolejů i katedrálních škol přispěli k rozvoji vzdělávání, literatury a teologie, čímž se zrodila tradice, která ovlivňuje české školství až do moderní doby.
< тагdescr> <|vq_13286|>tags: #katedralni #skola #v #bec