Katolická církev vyzdvihuje, že křest smývá dědičný hřích, dává člověku dar Božího dětství a začleňuje ho do společenství církve. Křest není soukromá záležitost, ale událost celé církve, která zaznamenává jeho platnost v matrice a určuje další důležité skutečnosti, jako např. nutnost potvrzení o křtu pro uzavření církevních sňatků.
Podle katolické nauky dohoda o křtu znamená uznání křtu v jiné církvi za platný, a v případě přestupu do jiné církve se zpravidla nekřtí znovu. To platí i tehdy, když vznikají pochybnosti o platnosti křtu v některých společenstvích, například pokud se při něm neužívá omytí vodou či trojiční formulace. Křest v nouzi musí být oznámen a záznam o něm proveden, aby bylo možné v budoucnu potvrdit jeho platnost a usnadnit další kroky, například uzavření manželství.
Krystalický rozměr katolického pohledu na jednotu vychází z vyznání víry: Církev je jedna, svatá, katolická a apoštolská. Tato jednota vychází z Trojice a projevuje se jak ve vnitřní harmonii Ducha svatého mezi věřícími, tak vnější hierarchickou strukturou (papež a biskupové). Jednota není statická; je dynamická a vyžaduje úsilí o dialog a hledání pravdy ve vzájemném porozumění s jinými křesťanskými komunitami.
Ekumenismus a podstata plnosti spásy
Ekumenické snahy církve směřují k tomu, aby prvky posvěcení a pravdy, které v nekatolických společenstvích zůstávají, našly svůj pravý domov v plnosti katolické církve. Všechny tyto prvky volají po jednotě a po tom, aby věřící mohli vstoupit do plného společenství s katolickou církví a dojít v ní k plnosti prostředků spásy. Ekumenické úsilí zahrnuje bratrské poznávání, dialog teologů, společnou službu bližním a obnovu života církve ve věrnosti jejímu povolání.
V praxi to znamená, že nekatolická křesťanská společenství si zachovávají některé prvky posvěcení a pravdy, avšak postrádají plnost, kterou má katolická církev. Proto je cílem ekumeny uvádět tyto prvky do úplného společenství s katolickou církví, aby se všichni křesťané mohli plně přivtělit ke katolické církvi a dosáhnout plnosti prostředků spásy. Proces ekumenického hledání zároveň vyžaduje podle církevního učení neustálé očištění srdce a modlitbu za jednotu křesťanů.
Praktické otázky křtů a uznání mezi církvemi
Podle katolického učení má být křtěn co nejvíce v souladu s místní farností a rodinou, která křest uskuteční. Před křtem probíhá katechumenát minimálně jeden rok, během nějž si budoucí křtěný a jeho rodiče (v případě dětí) prohlubují víru a porozumění životu podle víry. Před samotným křtem bývá nutná příprava a setkání s knězem.
Křest dítěte zahrnuje výběr kmotrů, kteří splňují věkové a osobní podmínky a zavazují se vést dítě k víře. Křest je prováděn ve farnosti, ve které rodina žije, a je to hlavičkové znamení konsekvence do katolické církve. Křest je vstup do církve a znamení na duši spojuje pokřtěného s Kristem a s mystickým tělem Cirkve.
Pokud jde o uznání křtů z jiných církví, Katolická církev uznává platnost křtů provedených v jménu Otce, Syna a Ducha svatého, zejména pokud byl křest proveden podle platných obřadů. V případě pochybností o platnosti křtu je možné vyžádat podmíněný křest, který potvrzuje platnost původního křtu a zajišťuje, že osoba je skutečně pokřtěna. Podmíněný křest neznamená druhý křest, ale potvrzení, že člověk byl skutečně pokřtěn.
V rámci konkrétních situací, kdy někdo konvertuje do Katolické církve, se zvažuje otázka, zda by měl být křest zopakován či zda stačí přijetí do společenství. Křest dítěte, manželství a další svátosti se řídí pravidly diecéze a biskupa, který má kompetenci přijetí žadatele do společenství a rozhodnout o udělení svátostí, včetně biřmování. Křest dítěte zůstává v platnosti, pokud je zajištěna výchova dítěte v katolické víře a pokud jeden z rodičů je pokřtěný a zavazuje se vést dítě k víře.
Praktické kroky pro dospělé a rodiny
Pro dospělé, kteří uvažují o křtu, je doporučeno obrátit se na místního kněze, zahájit katechumenát a projít zralostí víry a života s Kristem. Před samotným křtem probíhají setkání, během nichž se řeší význam víry, křtu a praktická realizace. V případě rodin se důraz klade na výchovu dětí v katolické víře a na dohody o vyznání budoucích dětí, pokud pocházejí z různých vyznání. Kmotr má zůstat partnerem, který doprovází dítě a zůstává „insider“ v komunitě, zatímco pro dospělé může být role kmotra zvažována v kontextu příslušnosti ke stejné farnosti a učení církve.
V souvislosti s otázkou vztahu křtu k uznání v různých církvích je důležité, že křest je vstup do života církve, a bez jeho přijetí nelze přijímat další svátosti. Proto se podstatně vyžaduje, aby žadatelé byli připraveni na víru a na život v katolické církvi, i když jejich první křest byl proveden v jiné církvi.
