Po čtyřiadvaceti letech opouští svitavskou římskokatolickou farnost otec Václav Dolák. Do Svitav přišel v červenci 2002 z Červené Vody na Orlickoústecku. Narodil se v červnu 1965 v Radotíně na Přerovsku, studoval na Cyrilometodějské teologické fakultě na olomoucké fakultě, na kněze byl vysvěcen 7. září 1991. Se Svitavami a okolím, zdejším krajem, se otec Václav poměrně brzy sžil a váží si nových vztahů, které zde postupně objevoval.
Farnost netvoří pouze farář, ale také farníci, s nimiž našel Václav Dolák brzy společnou řeč. Po čtyřiadvaceti letech se otec Václav rozloučí se svitavskou farností. Pro mnohé z nás to není jen změna faráře, ale loučení s člověkem, který se stal součástí našich životů. Zanechává zde nejen opravené kostely, upravený farní areál nebo obhospodařené lesy, ale hlavně živou farnost. Farní areál pod jeho vedením získal novou energii a stal se místem setkávání pro všechny generace.
Fara se díky němu stala místem setkávání pro všechny generace. Místem, kde člověk nachází otevřené dveře a laskavé přijetí v radostech či starostech a někteří i útočiště v těžkých chvílích nemoci nebo životních zkoušek. Je skutečným otcem - nejen svým povoláním kněze, ale i způsobem, jakým provází druhé životem. Celá generace farníků vyrostla pod jeho vedením a také my, otcové rodin, v něm nacházíme vzor. Je velkorysý, autentický, osobně skromný a plný života.
Své charisma a styl Václav Dolák prokazoval i při řešení konfliktů a při spolupráci různých církví. V souvislosti s různými církvemi často přichází otázka: “A jaké jsou mezi katolíky a evangelíky rozdíly.” Jistě jsou. Nicméně Dolák nehledá rozdíly, ale staví na tom, v čem jsme zajedno, v čem můžeme spolupracovat a sloužit druhým. A i když někdy zmínil specifika jiné církve jako zajímavost či prostor pro vzájemnou inspiraci, jeho cílem bylo spíše hledat společnou řeč a praxi pro dobro lidí.
V době covidu jsme jako místní evangelické společenství zvlášť ocenili možnost konat pravidelné bohoslužby v kostele sv. Josefa. Byl dostatečně velký, abychom dostáli tehdejším kapacitním omezením. A díky Václavu Dolákovi využíváme příležitostně katolické prostory v situacích, kdy se nás sejde víc, než se vejde do našich prostor.
Neochvějná a vytrvalá byla jeho podpora stavby Domova pro seniory ve Vendolí. Morální i finanční. Všechny farnosti v jeho duchovní správě stavbu i provoz Domova podporují pravidelným příspěvkem. Moc si toho vážíme. S vděčností se ohlížím za mnohými rozhovory, které jsme mohli vést, stejně jako za bohoslužebnými, modlitebními i jinými setkáními. Vždy jsem vnímal, že mu jde o dobro pro lidi, pro společenství, pro obec, ve které žije. Václave, ať Ti Bůh žehná ve Tvé další službě.
Poděkování z města: Po čtyřiadvaceti letech končí ve Svitavách své působení římskokatolický farář Václav Dolák. Je to okamžik, který si zaslouží zastavení a poděkování. Za více než dvě desetiletí se otec Václav stal neodmyslitelnou součástí života našeho města. Jeho služba dávno nepřesahovala pouze zdi kostela. Byl průvodcem věřících v důležitých životních okamžicích, organizátorem kulturních a společenských akcí, partnerem města při řadě projektů a člověkem, který dokázal spojovat lidi napříč generacemi i názory. Mnozí občané si jej budou pamatovat nejen jako duchovního, ale také jako člověka otevřeného dialogu, laskavého, vstřícného a vždy připraveného podat pomocnou ruku. Za dobu svého působení zanechal ve Svitavách výraznou stopu, ať už v duchovním životě farnosti, péči o církevní památky, nebo v budování dobrých vztahů mezi církví a městem. Jménem města Svitavy bych chtěl otci Václavu Dolákovi upřímně poděkovat za vše, co pro naše město, jeho obyvatele i farnost vykonal. Děkuji za jeho dlouholetou službu, trpělivost, lidskost a ochotu podílet se na životě našeho města. Přeji mu do dalších let především pevné zdraví, mnoho sil, radosti a Božího požehnání. Ať už budou jeho další kroky směřovat kamkoliv, věřím, že na Svitavy bude vzpomínat stejně rád, jako budou Svitavy vzpomínat na něj.
