Rok 2022 změnil pro všechny mnohé a jinak tomu nebylo ani v církevním obraze. Živě se například diskutovalo o reprodukčních právech a rovnosti s ohledem na menšinové orientace. Stále pokračovalo napětí kolem zneužívání na církevní půdě a velmi důležitým tématem se stala změna klimatu a s tím související ochrana životního prostředí. Ovšem událostí, která do značné míry vše překryla, je válka na Ukrajině.
„Toto je už třetí kalamitní rok. Co mě na něm zarmucuje, je postupný úpadek a rozval institucionálních církví, které jako kdyby byly nějak paralyzované a neschopné s těmi trendy něco dělat. Důležitá letos byla ale i role náboženství ve veřejném prostoru. Zmínit můžeme postoje ruského pravoslavného patriarchátu k válce, kdy oprašují středověké přístupy odůvodňování svaté války,“ říká Tomáš Petráček, historik, katolický teolog, kněz a také pedagog z Univerzity Hradce Králové.
Čtěte také Petráček mimo to ale také upozorňuje, že ani v České republice nebo u našich sousedů jsme se nevyhnuli středověkému náboženskému tlaku. „Musíme se podívat i do svědomí našich vlastních kruhů, protože i v ČR, na Slovensku a v mnoha jiných zemích střední Evropy byl určitý obdiv k Putinově Rusku a k Putinovi jako obhájci křesťanských hodnot, kterými se omlouvalo porušování lidských práv a celkový charakter ruského režimu. „Reakce české společnosti na tu krizi mi udělala radost.“
Ukázala, že to, co pokládáme za skutečné křesťanské hodnoty, jak se o nich často diskutuje, je ve společnosti mnohem více přítomno a mnohem více zakořeněné, přestože symbolický rámec už není explicitně křesťanský, ale reálně ho lidé mají v sobě a teď to jednoznačně prokázali i přímou pomocí uprchlíkům,“ dodává Petráček.
Putina podporuje i moskevská církev. V Rusku velmi silnou pozici zastává i moskevský patriarcha Kirill, který se se svojí podporou Vladimira Putina velmi výrazně propagandisticky angažuje ve válce na Ukrajině. Sám vyzval k modlitbám za ruského prezidenta a armádu a invazi nijak neodsoudil.
„Je to velice tíživá situace, kterou jsme řešili v rámci Světové rady církví, protože v letošním roce se konalo 11. valné shromáždění. Na něm se sešli zástupci jak ruské pravoslavné církve, tak ukrajinských pravoslavných církví, ať už moskevského patriarchátu, ekumenického patriarchátu anebo nezávislé ukrajinské církve.“
Proputinovské nálady v české církvi. Podle Petráčka diskuse s ruskou pravoslavnou církví nebyla nikdy příliš jednoduchá a dnes tomu není jinak. „S Ruskem to bylo vždy extrémně komplikované, protože se stále drží narativu, že západní katolická církev je schizmatická, heretická a nelze ji brát úplně vážně. Navíc mají tezi kanonického území, takže přítomnost třeba katolíků na území Ruska vnímají jako neoprávněný zásah do svých práv.“
„Bylo by dobré se zaměřit i na postoj českých církví a církevních představitelů, protože si můžeme vzpomenout, že třeba i kardinál Duka a jeho okolí tady dlouho představovali orbánovsko-putinovský narativ obhajoby a křesťanských hodnot, které jsou významně ohroženy, a k tomu i protizápadní a protievropský diskurz. To vše přispívalo k tomu, že nálada uvnitř části katolické církve byla otevřeně proruská,“ dodává.
Čtěte také: Debata Vertikály a otázky kolem ukrajinské krize. První část Vertikály se bude věnovat úmrtí emeritního papeže Benedikta XVI.
Mezi literárně-historickými tématy autorů uvedených v recenzovaném díle se ukazuje, že Putna zdůrazňuje rozličnost formací ruské kultury a jejího náboženského prostředí. Podle něj „v dějinách neexistovala jen jedna Rusko s jednotnou identitou“ a samotná ruská kultura byla formována pluralitou vlivů, od skandinavských, přes byzantský pravoslaví až po židovství a pohanské tradice.
Putna zároveň ukazuje, že identita „ruskosti“ nebyla vždy spojena výlučně s pravoslavím, a že unie, heterodoxie i kontakty s katolicismem a protestantismem formovaly kulturní scénu. Přednáší dále tři proudy v rámci katolické reakce na sekularizaci a hledá jejich analogie v ruském prostředí.
V rámci Obrazů z kulturních dějin ruské religiozity Putna zkoumá i literární osobnosti jako Gogol, Tolstoj či Dostojevskij, a v některých případech je i kritický. Zvláštní pozornost věnuje Dostojevskému a Gogolovi a jejich významu pro ruské duchovní a morální rozměry.
Česká historiografie fascinovaná Ruskem se v Putnově pracích odráží i v reflexích k Jánu Kollárovi a k českým následovníkům panslavismu. Putna zdůrazňuje odlišnosti a podobnosti s carským a sovětským režimem a klade důraz na disidentské proudy v ruské historii.
Ukrajina v jeho očích není jen politický problém, ale prvek, který probíhá napříč historickými obdobími a místy s horizontem evropské sounáležitosti. Ukrajina je víc než jen Ukrajina. Ukrajina dnes představuje i naději pro sousední Bělorusko a pro demokraticky smýšlející exil z Putinova Ruska, kteří na Ukrajině budují „Rusko mimo Rusko“.
Pokrytí knihy Obrazy z kulturních dějin ruské religiozity je rozsáhlé, a přesto může vyvolávat otázky o tom, zda autor nepřecenil či podcenil některé stránky ruské kultury. Kritika poukazuje na to, že dílo ne vždy pevně drží zásady „sine ira et studio“ a že mediální prezentace často působí nejistě.
Celkově diecezní i akademická veřejnost nachází v Putnových pracích snahu rozvířit českou debatu o Rusku a Ukrajin, ale zároveň přiznává, že knihy samotné mohou být pro některé čtenáře kontroverzní a rozdělují čtenářskou obec.
Smíření, odpuštění, dialog, nenásilí - to vše obsahuje výzva k míru, kterou vyslovilo více než dvě stě duchovních ruské pravoslavné církve. Ruští pravoslavní kněží si přejí, aby se všichni vojáci, ruští i ukrajinští, vrátili domů bez úhony. „Rmoutí nás utrpení, kterému byli nezaslouženě vystaveni naši bratři a sestry na Ukrajině“, píše skupina duchovních a vyzývá k ukončení války a dialogu.
Ruští pravoslavní duchovní vyjadřují přesvědčení, že ukrajinský lid by měl mít možnost svobodně se rozhodovat, „nikoli však pod palbou kulometů nebo tlakem ze Západu či Východu“.
- Historický kontext ruské identity a pluralita náboženských vlivů
- Role církví v Evropě a ve veřejném prostoru během krize na Ukrajině
- Analýza motivů a dopadů politických názorů na církevní postoje v ČR
Ukrajina je víc než jen Ukrajina. Ukrajina dnes představuje i naději pro sousední Bělorusko, i útočiště pro demokraticky smýšlející exulanty z Putinova Ruska, kteří na Ukrajině budují nové, alternativní Rusko mimo Rusko.