Na přelomu století vzniká v Čechách silné odborové hnutí katolického lidu, vyvolané vydáním encykliky "Rerum novarum" z r. 1881 papeže Lva XIII. Byla založena politická strana křesťansko sociální v Litomyšli r. Protože se v Sokole v této době projevovala protikatolická zaujatost, počaly se v katolických spolcích objevovat snahy vyvolat v život i samostatné hnutí tělocvičné pro katolickou mládež. Jako první byl ustanoven tělocvičný odbor při Jednotě katolických tovaryšů v Praze dne 14. března 1896. Odbor měl 45 členů. Na valné hromadě 9. září 1896 byli zvoleni předsedou ThDr. Josef Burian, kanovník vyšehradský, Karel Magerle náčelníkem a cvičitelé Riedl a Skořepa. O činnosti tělocvičného oboru přinášely zprávy pražské Dělnické noviny. Po dvou letech trvání odboru cvičilo se jen nepravidelně. V r. 1907 ujal se tělocvičného vedení br. Saidl (pozdější zemský náčelník).
10. října 1909 bylo při Patronátu mládeže na Malé Straně v Praze ustanoveno pro celou Prahu a okolí volné sdružení "Křesťansko sociální Sokol" podle návrhu Pavlíka Sychry, které však po roce zaniklo. Zásluhou mladého a obětavého br. ing. Bedřicha Pospíšila založen byl 22. října 1911 na Vyšehradě tělocvičný odbor Skupiny křesťansko sociální mládeže na Vyšehradě, jehož 11 členů cvičilo na župním orelském sletu v Hradci Králové r. 1912. Po schválení stanov vznikla ze Skupiny mládeže jednota "První pražský Orel" na Vyšehradě. Starostou byl zvolen P. Alois Tylínek, kooperátor a vikarista vyšehradský, náčelníkem zvolen Josef Čermák. Datum 22. října 1911 považujeme za založení Orla v Praze.
Ustanovení první pražské jednoty se jménem Orel mělo velkou odezvu v pražských novinách, které "dštily oheň a síru na rozpínavé pražské klérikály a na orlí hnízdo na Vyšehradě". Výroční zpráva Orla na Vyšehradě vydaná tiskem k 31. 12. 1913 uvádí: "Náš archív, který jsme si založili hned na začátku své činnosti, chová v sobě nesčetně článků a posměšných ilustrací, týkající senašeho Orla. Je to skvostné zrcadlo, v němž se jeví celá kulturní vyspělost pokrokové části národa"." Útoky pokrokového tisku a hlavně příklad Prvního pražské Orla urychlily založení dalších orelských jednot v různých částech Prahy a okolí: Ještě v r. 1912 byly ustanoveny jednoty a odbory na Žižkově, v Liboci a při České lize Akademické v Praze. To dalo ing. Bedřichu Pospíšilovi podnět k tomu, aby na schůzi delegátů pražských jednot 11. listopadu 1912 založil "středočeskou orelskou župu".
Mělotohlavně význam propagační. Župa se starala o propagaci orelské myšlenky katolické výchovy celého člověka, její funkcionáři se rozjížděli do venkovských měst a snažili se rozšířit župní síť, což se jim brzy po válce velmi podařilo. Prvním župním starostou byl zvolen její zakladatel a budovatel ing. B. Pospíšil, který se stal po převratu v r. 1918 poslancem revolučního národního shromáždění. Bohužel, zemřel v mladém věku 38 let 14. Bedřich Pospíšil (27. listopadu 1881 Přerov - 14. …)
Původně povoláním byl strojní inženýr. Nejprve působil jako středoškolský učitel v rodném Přerově, později jako strojní inženýr v Praze u firmy Breitfeld a Daněk. Byl odborníkem na stavbu cukrovarů. Angažoval se v katolickém politickém táboře. Je považován (spolu s Aloisem Tylínkem) za jednoho ze zakladatelů spolku Orel. V letech 1918-1919 zasedal v Revolučním národním shromáždění za Československou stranu lidovou. Zemřel předčasně v 38 letech na tyfus.
Zákaz činnosti Čs. Orel. etapa 1945-1948 byla nejkratší, ale nejslavnější etapou orelské historie. Orelské jednoty na jižní a východní Moravě byly obnovovány ihned po přejetí fronty, v celé vlasti ihned po skončení 2. světové války. Úředně byla povolena činnost Čs. Orla ministerstvem vnitra až 12. Čs. Na 200.000 orelských příslušníků naplnilo tělocvičny a hřiště. Zákaz činnosti Čs. Orla a předání jeho majetku Sokolu probíhalo živelně podle horlivosti akčních výborů na radnicích místních Národních výborů okresů, měst a obcí. Každý si dělal rychle zásluhy. Úřední zákaz činnosti pro Orla a jeho jednoty nebyl vydán.
Únorové události vrcholily 25. února 1948. Protokol o předání majetku jednoty Orla v Břeclavi je datován již 3. března 1948 na příkaz Akčního výboru ONV v Hodoníně ze dne 2. 3. 1948. Rozkaz SNB OV v Hodoníně ze dne 2. 3. 1948 č. j. 615/48. (Josef Papež, starosta jednoty Orla Břeclav).
Ukončení AV Čs. Orla bylo ukončeno k 1. listopadu 1948. 30. září 1948 převzal ústřední kanceláře Čs. Orla Sokol a Státní bezpečnost. Výnos o zrušení Čs. Orla ke dni 15. března 1950 nebyl nikdy nikomu z Orla vydán. Při předávání orelského majetku se nepodařilo zachránit 3.000 m látky na slavnostní kroje. Podařilo se rozeslat do žup 3.000 gramodesek (orel. pochody) a celý náklad právě vyšlého orel. zpěvníku, jehož autorem byl prof. Hlavou a výkonným orgánem odboje byl náčelník Čsl. Orla MUDr. Vojtěch Jílek. O veškeré odbojové činnosti byl informován starosta Čsl. Orla Dr. Jan Šrámek, který byl od zřízení Protektorátu Čechy a Morava 15. Čsl. Orel byl pro odbojovou činnost dobře připraven.
Velkou výhodou bylo zřízení orelských branných oddílů, které prošly vojenským výcvikem: Vojenská pořadová cvičení, orientace mapy, odhad vzdáleností, hod granátem, využití terénu, plížení, pochod se zatížením, běh přes přírodní překážky, skok do hloubky 3 m aj. Branné oddíly Orla byly vedeny vojáky-poddůstojníky; vedoucí branné výchovy v župách byli záložní důstojníci. Branná výchova byla cílevědomá příprava na obranu vlasti. Na jejím vedení se podílelo celé vedení Orla. Jedním z nejnadšenějších a nejvytrvalejších propagátorů branné výchovy byl úřadující náměstek Orla, br. V dubnu 1939 získal Dr. Vojtěch Jílek s vědomím náčelnické rady spojení na odbojové složky čsl. armády a byl navázán na vojenskou ilegální organizaci "Obrana národa".
Z příkazu vojenské složky a na přání náčelnické rady podnikl br. Na zpáteční cestě se setkal v Polsku s Dr. Janem Šrámkem a br. P. Františkem Hálou, kteří přešli tajně hranice na přání prezidenta Dr. Ed. Beneše. Z této cesty přivezl Dr. Jílek instrukce pro podzemní orel hnutí. Na základě těchto instrukcí byla svolána schůze náčelnické rady mužů a župních náčelníků, na které se po referátu Dr. Přítomni byli: náčelník Čs. Orla MUDr. Vojtěch Jílek, náčelník orlů Dr. Rostislav Slavotínek, jednatel Čsl. Orla Jan Hanuš; členové náčelnické rady Bohuslav Koukal, prof. Jiří Malášek, prof. Stanislav Cvek, František Novotný, prof. Zdeněk Svoboda, prof. P. Josef Vrana; spolupracovníci NR JUDr. Jan Haluza, Ing. Jan Němec, František Dofek, Bohuslav Musil; župní náčelníci František Malík, František Hlaváč, Bedřich Kostelka, Zbořil, Viktor Martinásek, Molák, Antonín Hrubý, Vít Příkaský, Stanislav Novotný, Dr. Karel Zelinka. Do celé akce byl zasvěcen také Dr. Jurák, redaktor čas. Všichni si zvolili krycí jména, pod nimiž chtěli pracovat a ta byla Dr. Byla však i druhá stránka orelského odboje: starosta Čsl. Orla Dr. Jan Šrámek, předseda Československé strany lidové, odjíždí 27. července 1939 na přání prezidenta Dr. Eduarda Beneše tajně do zahraničí a jako předseda exilové vlády v Londýně bojuje za svobodu a obnovu vlasti. Exilová vláda a exilová armáda v Anglii vysílají v r. 1941, 1942 několik skupin parašutistů, kteří byli speciálně cvičeni a vybaveni, aby vykonali ortel smrti nad generálem R. Atentát byl proveden 27. května 1942 v 10:35 v Praze Libni, kde parašutista Jan Kubiš po selhání samopalu Jozefa Gabčíka vhodil bombu.
Heydrich byl smrtelně zraněn, umřel 4. Atentát se všemi jeho souvislostmi se stal událostí, která se zařadila mezi odbojové činy evropského významu a výrazně přispěla k lepší mezinárodní pozici prezidenta Dr. Beneše a exilové vlády Dr. Po provedení atentátu se celá skupina parašutistů, kteří tuto akci ve spojení s ilegální sokolskou organizací "Jindra" připravovali, shromáždila v kryptě pravoslavného chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze: Jan Kubiš, Dolní Vilémovice, Třebíčsko; Jozef Gabčík, Žilina, Slovák; Josef Valčík, Smolina, Valašsko; Josef Bublík, Bánov u Uherského Brodu; Jan Hrubý, Kunovice u Uherského Hradiště; Adolf Opálka, Rešice u Dukovan; Jar. Byli vybráni pro své odborné, morální a povahové vlastnosti. Jejich odvaha, statečnost, odpovědnost k danému úkolu, sebeobětování za druhého - to byla jejich vizitka pro výběr k tak těžkému úkolu. Odhalením úkrytu a smrtí parašutistů 18. června 1942 v pravoslavném chrámu na Resslově ulici v Praze nacistické běsnění po atentátu na R. Heydricha neskončilo. Byli popravováni čeští vlastenci, členové odbojových skupin, krvavě byly postiženy rodiny parašutistů. 10. června byla zničena obec Lidice na Kladensku, 24. června obec Ležáky na Chrudimsku. Mužové obcí byli postříleni, ženy a děti poslány do koncentračních táborů.
Dne 24. února 1881 schválilo c. a k. moravské místodržitelství v Brně stanovy „čtenářsko-zábavného klubu Svatopluk v Bludově“. Stanovy obsahovaly 33 paragrafů. §3 „Aby klub toho dosáhl, bude více politických časopisů, poučných a zábavných knih, které nečelí proti víře katolické, odebírati a časopisy jen v místnostech klubu pokud třeba veřejně předčítati, jakož i ušlechtilé zábavy pořádati." Část členů Čtenářsko zábavného klubu Svatopluk při oslavě 15. Správu klubu Svatopluk vedl sedmičlenný výbor, který volila valná hromada na začátku každého roku. V čele výboru stál předseda - pravidelně bludovský kaplan nebo později farář. Všechny funkce byly vykonávány bezplatně. Schválené stanovy zůstaly nezměněny 13 let až do roku 1894. V tomto roce zaslal klub Svatopluk žádost c. a k. okresnímu hejtmanství v Šumperku o povolení pořídit si prapor a tento užívati při církevních a veřejných slavnostech. Žádosti bylo vyhověno. Prapor mohl být „obyčejné velikosti, zcela hedvábný, na jedné straně červené a na druhé straně bílé barvy, v jednom poli přišit je malebný obraz moravských apoštolů svatých Cyrila a Metoděje a v druhém poli obraz úmrtí Svatopluka, jak svým synům svázané tři pruty ku zlomení podává. Kolem obou obrazů je zlatý okraj."
Hned po založení Svatopluka vzniklo několik spolkových aktivit. Dělo se tak proto, že Svatopluk byl druhou spolkovou skupinou, která vznikla v Bludově; Již dva roky před Svatoplukem byl v obci nadučitelem Františkem Wicencem založen Sbor dobrovolných hasičů. Svatopluk založil kaplan František Ermis, o jehož působení v Bludově najdete v minulých ročnících Bludovanu samostatný článek. Na počátku roku 1900 měl spolek 130 členů, přesto, že jej v roce 1897 opustilo 63 členů včetně devíti učitelů, kteří založili 9. září 1897 tělovýchovnou jednotu Sokol. Důvodem rozchodu byla žádost 63 členů Svatopluka zaslaná členům výboru Svatopluka, kterým odmítali vypovědět odebírání časopisu „Pozor“.
Účetní kniha spolku zavedená 3. února 1915 poskytuje vyčerpávající informace o tom, že hlavním příjmem do spolkové pokladny nebyly členské příspěvky, ale rozdíl mezi příjmy a výdaji za sehraná divadelní představení. Toto platilo zcela určitě od založení spolku až do jeho rozehnání v r. 1948. S příjmem za divadla s největší určitou počítal při svém založení Sokol. K hraní divadel byly, jsou a zřejmě budou potřebné divadelní kulisy. Členové, kteří odešli ze Svatopluka, se zřejmě domnívali, že mají jako bývalí členové tohoto spolku právo na bezúplatné používání divadelních kulis Svatopluka pro představení hraná Sokolem.
Od listopadu 1897 do října 1898 probíhalo soudní řízení mezi spolkem Svatopluk a Josefem Bendou a Antonínem Matuškou kvůli uznání vlastnického práva na divadelní kulisy. Výsledek sporu uvedl, že Jan Benda, František Ermis, kaplan Rudolf Ermis - předseda spolku, František Březina - jednatel spolku se zavázali zaplatit veškeré výlohy. Po podpisu dohody byla vyřešena kauce a zda bylo vítězství na straně spolku Svatopluk či protistrany, ukázal průběh dohody. Dík za vyhraný soudní spor o divadelní kulisy byl na mimořádné valné hromadě spolku konané 20. února 1898.
Jako důležitá součást činnosti spolku byla divadelní a hudební produkce. Kupř. 26. června 1898 uspořádal spolek s Maticí školskou národní slavnost na oslavu 100. výročí narození Františka Palackého - slavnostní průvod a koncert. 5. července oslavil spolek Cyrila a Metoděje, dopoledne bohoslužby a odpoledne zábavu. 13. ledna 1898 uspořádal taneční zábavu a divadla „Pasačka z Lurd“ byla opakována třikrát. Přednášky ukazovaly i politické smýšlení, například 24. ledna 1898 „O rozdílu mezi sociálním demokratismem a křesťanským socialismem“.
V roce 1899 došlo ke spojení spolku Svatopluk s „Vzdělávací jednotou katolických mužů a jinochů bludovských“ a změně názvu na „Katolický čtenářsko-zábavný klub Svatopluk“. Spojení obou spolků vedlo k nárůstu členů; 12. února 1899 byla uspořádána masopustní zábava a další společné akce. Na jaře 1900 bylo uděleno povolení k výstavbě spolkového domu na pozemku, který spolek získal; slavnost svěcení spolkového domu proběhla 21. října 1900. Spolek realizoval stavbu „národní domu“ ve vlastní režii, s pomocí Občanské záložny Bludov a s plány dodanými členy spolku; kolaudace proběhla 23. září 1900.
Největší rozkvět spolkového života nastal po postavení Národního domu, kdy vznikla celá řada aktivit. V 1920-1921 došlo k mnoha premiérám a divadelním představením; v roce 1926 byla Bludovská kapela součástí průvodu Orlů. Z předloh a iniciativ vycházely i další spolkové aktivity jako veřejná cvičení Orla, divadelní produkce a spolková setkání. 16. října 1923 se započalo s přípravami na výstavbu jeviště; druhá etapa zahrnovala výrobu cihel, vypálení vápna a další stavební práce, aby bylo možno realizovat rozšíření ve prospěch spolkového života. Slavnostní otevření jeviště a přístavby proběhlo během roku 1924; kolaudační řízení a právní formality proběhly v této době.
- 28. ledna 1924 zahájena výstavba propadliště pod jevištěm, na stavbě pracovali i chlapci z Bohutína.
- 5. března zahájena stavba základů a 22. března pokračovalo budování prostor pro jeviště.
- Podzim 1923-1924 doplněny stavební detaily a dokončovací práce, které umožnily plnohodnotné užívání Národního domu pro spolkové účely.
V květnu 1924 se zrodily další tradiční akce - sjezdy a oslavy spolku, včetně hasičského, okrskového a župního sletu Orla. Spolek dále pokračoval v organizaci vojenských a slavnostních programů a udržoval bohatý kulturní život, včetně důrazu na divadlo a hudební vystoupení. Největší význam měly i nadále oslavy spojené s národní identitou a mateřským jazykem, které měly posilovat komunitní soudržnost a kulturní povědomí obyvatel Bludova a okolí.
V návaznosti na mezinárodní okupaci a odboj, Orel a další katolické spolky pokračovaly ve své činnosti i v exilu a v domácím odboji. Po druhé světové válce a během komunistického režimu byla činnost Orla omezena a posléze ukončena, avšak odkaz tělesné výchovy a kulturního rozvoje zůstává v paměti komunity a je připomínán historickými záznamy a tradicemi.
tags: #katolicky #telovychovny #spolek