Dobrodružství Dona Boska bylo letošní téma Minitabu neboli tábor pro ministranty a ministrantky, který probíhal od 20. do 27. srpna v diecézním pastoračním centru v Horní Blatné. Život Dona Boska děti hodně zaujal. Každý večer jsme si promítali kus filmu o něm a na druhý den byly připraveny hry související s tím, co běželo minulý večer. Například Don Bosco potřeboval tiskoviny, děti tedy sháněly materiál, aby mu mohly pomoci,“ přiblížil dění na táboře vedoucí P. Marek Jan Vilímek z plzeňské komunity františkánů.
Dopoledne jsme se věnovali liturgickým formacím a snažili se, aby účastníci pochopili smysl, význam i technické provedení liturgie. Na celosvětové 29. generální kapitule Salesiánů Dona Boska ve Valdoccu v Turíně se od 16. února do 12. dubna sešlo na 230 delegátů, kteří se společně zamýšleli nad dalším směřováním kongregace. S čím odjíždějí, jsme se zeptali delegáta za českou provincii P. Libora Všetuly SDB.
Nový generální představený a hlavní témata kapituly
Kdo je don Fabio Attard, kterého jste si zvolili jako nového generálního představeného? Fabio Attard, 11. nástupce Dona Boska, pochází z Malty a potkal jsem ho doposud asi dvakrát na různých setkáních. Je mu 66 let a dřív měl 12 let na starosti odbor pastorace mládeže v generální radě, takže je dobře obeznámen s tím, co mladí lidé po celém světě prožívají. Zároveň má dobrý teoretický základ, protože získal doktorát z morální teologie v Římě. Co mě na něm zaujalo, je jeho citlivost k lidem na okraji. Už na kapitule třeba sloužil svou druhou mši po svém zvolení v domě pro nejstarší spolubratry nebo později místo oficiálního programu navštívil věznici pro mladistvé v Turíně. Zároveň se ze všech jeho současných vyjádření zdá, že má jasnou vizi, kam by naše kongregace měla směřovat. Myslím, že právě tyhle vlastnosti přispěly k tomu, že jsme ho zvolili.
Hlavním tématem kapituly bylo „Zapáleni pro Ježíše Krista, oddáni mladým lidem“. To zahrnovalo tři oblasti. První se týkala autentického života každého salesiána - jak být v dnešní uspěchané době opravdu duchovně zakotvení. Druhá oblast řešila, jak společně s laiky a salesiánskou rodinou sloužit mladým lidem. A třetí se zabývala správou a řízením kongregace. Stihli jsme projednat spoustu věcí - od obnovy komunitního života přes formaci salesiánů i laiků až po naši přítomnost v digitálním světě. Schválili jsme také důležitou rezoluci o ochraně nezletilých, která zavazuje všechny provincie zajistit bezpečné prostředí pro mladé v našich zařízeních. Rovněž jsme debatovali o ekologické výchově nebo o nových formách chudoby. Závěry jsou shrnuty v dokumentu, jenž by měl pomoci všem provinciím zorientovat se v tom, co je teď pro salesiány prioritou.
Praktická rozhodnutí a postoj vůči nejnovějším výzvám
Z úplně praktických rozhodnutí můžu zmínit například to, že bratři koadjutoři mohou být řediteli komunit, Afriku jsme rozdělili na dva regiony, protože počet salesiánů tam významně roste, anebo jsme snížili nejmenší počet členů řádné komunity ze šesti na čtyři. Papež František v poselství, které na kapitulu zaslal, říká, že se ve srovnání s počátky salesiánského díla „výzvy poněkud změnily“, ačkoli „víra a nadšení zůstávají stejné“, navíc „obohacené o nové dary, jako je dar interkulturality“. Dnešní výzvy jsou opravdu jiné než za Dona Boska. Tehdy šlo hlavně o chlapce z ulice, dnes řešíme třeba digitální závislosti, krizi rodiny či ztrátu smyslu života u mladých. V mnoha zemích se potýkáme s uprchlictvím, v jiných zase s konzumním stylem života, který mladé duchovně vyprazdňuje. Odpovídáme na to návratem ke kořenům - být tam, kde jsou nejpotřebnější mladí, ale s využitím nových prostředků. Chceme být odvážně přítomní v digitálním světě, rozvíjet ekologickou výchovu a nabízet mládeži zkušenost společenství a smysluplné služby druhým. Interkulturalita je pro nás zároveň dar i výzva. V mnoha komunitách dnes žijí salesiáni z různých zemí a kultur. To přináší obohacení, ale současně třecí plochy. Učíme se vnímat rozmanitost jako obohacení, ne jako hrozbu.
Jaký je nyní váš úkol - coby delegáta českých salesiánů na kapitule - v praktické rovině? Teď nás čeká „překlad“ závěrů kapituly do našeho českého kontextu. Nejde jen o jazykový převod dokumentu, ale hlavně o to, pomoci našim komunitám pochopit ducha kapituly a společně hledat, jak ho uvést do praxe v našich podmínkách. Přemýšlíme, že závěry kapituly vložíme do témat týdenních duchovních cvičení, kterými by každý salesián jednou za rok měl projít. Určitě to bude mít i konkrétní dopady. Budeme muset přehodnotit priority našich děl, posílit formaci salesiánů i spolupracovníků, promyslet naši přítomnost v digitálním světě, a v neposlední řadě jak oslovujeme nejchudší mladé v dnešním Česku.
Don Bosco byl ve své době inovativní a nebál se změn. Šestého dubna uplynulo půl století od smrti nejznámějšího českého salesiána, kardinála Štěpána Trochty (1905-1974), litoměřického sídelního biskupa. Jeho osudy kopírují rozlet generace řeholníků a církve v našich zemích i pozdější pronásledování a pokus o jejich vymazání z povědomí národa. Trochtův příběh zároveň svědčí o vrtkavosti státní moci vzhledem k politickým a společenským ambicím církve. Jako „český Don Bosco“ se obecně označuje starší Trochtův současník a zakladatel salesiánů v českých zemích P. Ignác Stuchlý.
Podobně, jako tomu bylo u sv. Jana Boska, zemřel Štěpánovi tatínek, když bylo chlapci osm let. Nadaný a zbožný kluk byl vůdcem katolické mládeže v kostele, ve vsi i ve škole. Podle Bible stvořil Bůh člověka jako svůj obraz. Stvořil ho jako bytost, která je dobrá, která má šířit dobro kolem sebe. Ale Boží nepřítel - had - vložil do toho dobrého díla plevel v podobě zla. Člověk měl svobodu, mohl se bránit, ale neudělal to. Podlehl hadovu svádění.
Salesiáni, spolupracovníci a jejich dnes
Salesiáni spolupracovníci slaví 150 let. Dnes mohou právě přispět k tomu, aby Don Bosko žil i tam, kde už nebudou salesiáni řeholníci. Občas potkáváme lidi, kteří sice nevěří, ale upřímně je zajímá, čemu a proč vlastně věříme. Rozhovor s nimi může obohatit obě strany. My se zbavíme předsudků vůči nim, oni naopak mohou naši zkušenost víry konfrontovat se svými nejhlubšími životními otázkami. Dalo by se to popsat jako srážka reality s ideologií: uzdravený slepec vypráví, jak mu Ježíš otevřel oči, ale farizeové mu nevěří, protože považují Ježíše za podvodníka.
Jako kněz naslouchám mnoha lidem ve svátosti smíření. Rozumím jim, jsem jedním z nich; mnoho těch hříchů dělám i já. Jako vězeňský kaplan jsem slyšel i vyznání lidí, kteří spáchali těžké zločiny. Tam už nebylo snadné se s nimi ztotožnit. Arcibiskupem ve Vídni se stal Josef Grünwidl. Jmenování bylo pozitivně přijato v rakouské církvi i společnosti. Jeho nominace potvrzuje strategii Vatikánu dosazovat do klíčových pozic osobnosti s výrazně synodním smýšlením.
Podobenství o farizeovi a celníkovi z Lukášova evangelia patří k nejznámějším novozákonním parabolám. Každý se ale občas střídavě podobáme farizeovi nebo celníkovi. A jako v jiném Ježíšově podobenství: někdy svými postoji připomínáme onoho mladšího syna, jindy - jeho staršího bratra. Salesiáni spolupracovníci a spolupracovnice letos v květnu slaví 150. výročí od založení (1876). Komu pomáhají dnes a co jsou „salesiánské geny“?
„Žijeme v jiné době než Don Bosco a hledáme způsob, jak pomáhat mladým lidem dnes. Možná už tou nejúčinnější cestou nebude řeholní společenství, jak to v 19. století viděl on. Spíše jsou to muži a ženy, kteří žijí ve světě, ve svých rodinách, a přitom se ztotožňují s výchovným posláním i spiritualitou Dona Boska,“ říká salesiánský kněz Michael Martinek, delegát provincieSalesiánů spolupracovníků. Zakladatel řádu Don Bosco inspiroval spolupráci jak s řeholníky, tak s laickými spolupracovníky - muži i ženy, kteří mu pomáhali s výchovou dětí a mládeže. Od začátku hledal oficiální církevní formu, jak spolupracovníky připojit k salesiánské kongregaci, kterou roku 1859 založil. „Z hlediska církevního práva nebylo možné spojit řeholníky a laiky pod jednu instituci, proto Don Bosco založil kromě řeholní kongregace salesiánů a Dcer Panny Marie Pomocnice laické společenství salesiánů spolupracovníků,“ doplňuje P. Pravidla ASC schválil 9. května 1876 papež Pius IX. Letos tedy salesiáni spolupracovníci slaví 150 let od svého vzniku.
V Československu se spolupracovníci začali organizovat po příchodu prvního salesiána P. Ignáce Stuchlého („Staříčka“) do Fryštáku na Zlínsku v roce 1927. Nová kapitola laického společenství se začala psát během komunismu. V roce 1976 proběhly sliby prvních desítek spolupracovníků a v osmdesátých letech se účastnili duchovních cvičení spolu se salesiány. „Ve společenstvích se dělili o majetek a radili se při důležitých rozhodnutích. Panovala sice totalita, ale to nebylo překážkou pro společné prožívání víry. Přeneslo se to do svobodné doby a přátelský duch v celé salesiánské rodině přetrvává dodnes,“ říká Petr Janžura, koordinátor provinciální rady ASC. Aktuálně je v ČR téměř 700 salesiánů spolupracovníků ve 32 společenstvích. Celosvětově má sdružení okolo 30 tisíc členů. Jsou aktivní ve farnostech, připravují lidi ke svátostem, pracují s dětmi a mládeží, ve skautských oddílech, angažují se v komunální politice, školství, zdravotnictví nebo pěstounské péči. Spolupracovníci procházejí počáteční i celoživotní formací a sdružují se v provinciální radě. Jejím koordinátorem je od roku 2024 Petr Janžura.
„Proměnami procházíme my i společnost, mladí lidé i církev. Janžura přiznává, že postavit se do čela velkého sdružení salesiánů spolupracovníků ho „tlačilo do kolen. A když už jsem na těch kolenou byl, modlil jsem se, abych funkci koordinátora zvládl: Svatý Josefe, pracoval jsi se dřevem, pracuj i se mnou,“ zmiňuje Janžura svou častou modlitbu a pokračuje: „Pomoc přišla. Cítil jsem, jak přichází dary, které jsem dříve nepoznával. To mě uklidňovalo. Nebude to ze mě, ale podle toho, jak to bude chtít Pán. Členové ASC mohou také čerpat podporu pro osobní a rodinný život a využít své dary a schopnosti ve službě druhým. Dalšími laiky, jež inspiruje sv. Jan Bosco, jsou např. „Dvěma třetinám našich členů je okolo 65 let. Spoustu dobra již vykonali. Mnoho rodin si osvojilo děti do náhradní rodinné péče. A ty už mají dávno vnoučata, potřebujeme proto pracovat i s nimi. Může jich být už okolo dvou tisíc.“
K té patří i salesián spolupracovník Pavel Schrötter, který se stal novým mluvčím Arcibiskupství pražského: „Autentické prožívání vztahů a opravdovost oslovuje lidi v každé době. A potřeba být skutečně spolu je s přesouváním našich životů do virtuálního prostoru stále naléhavější,“ uvádí tento bývalý redaktor České televize a Českého rozhlasu. A připojuje, že v salesiánské rodině i celé církvi je „přirozené nabízet svá obdarování ve prospěch druhých. V situaci, kdy kněží ubývá, hledáme nové cesty budování živých místních církví. A i v salesiánských společenstvích je pro nás výzvou zapojit se tam, kde dosud laici nebyli tolik aktivní, třeba ve vedení duchovních cvičení nebo doprovázení. Mladší i starší spolupracovníky jsme oslovili do ankety a nad tím, jak se přiblížit nejmladší generaci, se zamýšlí jedna ze starších spolupracovnic.
Církev si letos připomíná dvousté výročí narození tohoto světce, svatořečeného v roce 1934. Také salesiáni v České republice budou slavit. A mnozí lidé se možná zeptají: Jaký smysl mají takové oslavy? Co přinesl Don Bosco světu a co přináší jeho odkaz nám? Jaký význam má tento světec pro dnešní mladé lidi v České republice?
Don Bosco vytvořil oratoř čtyřmi slovy: domov, hřiště, škola a farnost. Byl to prostor, který měl plnit podstatné funkce těchto míst - každý se tam měl cítit dobře jako doma, měl pociťovat svobodu, radost a klukovskou partu jako na hřišti, každý se měl naučit něco důležitého pro svůj život a dostat nejen možnost, ale také chuť žít křesťansky. Magnetem přitahujícím do oratoře byl Don Bosco sám. Přál si, aby také jeho pomocníci, pozdější salesiáni, byli podobnými magnety. V oratoři panovala družná zábava a veselá atmosféra. Protože Don Bosco uskutečňoval ducha oratoře nejen v rámci volného času, ale také v prostředí školy, dílny, internátu, farnosti a řeholní komunity, je možné říci, že tato tvář vtiskla celému dílu - prostota a radost se staly charakteristickými vlastnostmi církve, které dokážou oslovit lidi i dnes. Don Bosco nebyl jediným radostným křesťanem své doby. Přesto byl možná jediným, kdo považoval veselou náladu za preventivní prostředek proti hříchu.
České odlišnosti: Salesiáni působí ve 130 zemích světa. U nás ale historie a politické změny formovaly specifické působení. První salesiáni působili v roce 1927, většinu domů tvořily formní, období 1950-1989 omezilo veřejnou činnost; během Pražského jara 1968 nastala oživení, a po roce 1989 vznikla síť oratoří a středisek mládeže. Od roku 1996 se střediska začala zapojovat do školských zařízení a služeb, včetně nízkoprahových zařízení pro děti a mládež. Cílem práce salesiánů je pomoci mladým lidem, aby jejich život byl vydařený, nejen materiálně a sociálně, ale i duchovně. Pedagogické principy Dona Boska zahrnují rozum, náboženství a amorevolezza, tedy laskavost a přátelnost, které činí vychovatele magnetem pro mládež.
Don Bosco definoval oratoř čtyřmi slovy: domov, hřiště, škola a farnost. Byl to prostor, který měl plnit podstatné funkce - mládež má cítit domov, radovat se na hřišti, učit se v škole a nacházet komunitu v rámci farnosti. Don Bosco chtěl, aby vychovatel byl magnetem, který mládež přitahuje a vede ke Kristu. Evangelizace dnes neprobíhá reklamou či propagandou, ale prostřednictvím konkrétních svědectví a působení ve společenstvích. Salesiáni a spolupracovníci stále pracují na tom, aby mládež našla své místo ve víře a společnosti, a aby se společně rozvíjela. Závěrem lze říci, že Don Bosco inspiruje i současné aktivity v české salesiánské rodině, která se snaží žít podle jeho ducha a přinášet naději mladým lidem v digitalizované a pluralitní době.
