Za genocidu označili situaci křesťanů ve světě účastníci pražské konference na toto téma. Svoboda (KDU-ČSL) se údělu perzekuovaných křesťanů věnuje soustavně a téma nastoluje i na půdě Evropského parlamentu. Setkáním v Praze chtěl upozornit na jejich současnou tragédii, která je podle něj často přehlížena. Účastníkům zaslal pozdrav pražský světící biskup a předseda rady Iustitia et Pax při ČBK Václav Malý. „Z vlastní zkušenosti vím, jak je těžké ve svobodných společnostech probouzet zájem o křesťany, kterým jsou upírána základní lidská práva a žijí neustále v ohrožení života v prostředí nenávisti a násilí,“ napsal biskup.
John Pontifex z papežské nadace Církev v nouzi představil nově vydanou zprávu této organizace o perzekuci křesťanů ve světě v letech 2015-2017. Po něm vystoupili zvláštní zmocněnec EU pro podporu svobody vyznání mimo země EU Ján Figeľ a Kristina Koldinská z Komunity Sant’Egidio. Ján Figeľ označil masové pronásledování křesťanů ve světě za „civilizační výzvu“ a poukázal na to, že tam, kde místní režim umožní pronásledování jedné skupiny, postihne útlak i další komunity. „Svoboda svědomí je přitom nejhlubším vyjádřením lidské svobody a důstojnosti. Upírání náboženské svobody má různé příčiny. Jak upozornil John Pontifex, na Blízkém východě jde o fundamentalistické výklady islámu, které netolerují jiná náboženství. V Číně jsou zase odstraňovány kříže nebo zakazovány vánoční symboly a přání, protože tamní vláda pociťuje křesťanství jako kulturně cizorodý prvek. Kristina Koldinská pak připomněla, že jako nepřátele chápou křesťany také nejrůznější režimy, kterým církve brání v jejich plánech - ať už jde o mafie Latinské Ameriky nebo o totalitní systémy v Asii. Je proto na místě zasazovat se o mír a podporovat vzájemné soužití a dialog. Příkladným počinem je dle ní tradice mezináboženských setkávání v Assisi, kterou roku 1986 zahájil Jan Pavel II.
Jak bude vypadat ekumenismus v Evropě? Křesťané by se dále měli s úctou ohlížet za dlouhou historií ekumenických vztahů a zároveň hledět dopředu na velké výzvy, které je na kontinentu i na celém světě čekají. A neměli by opakovat staré chyby kulturních či náboženských válek. Ekumenické hnutí, jak ho známe, je živé a aktivní již více než sto let a my cítíme hrdost na to, že Ekumenický patriarchát sehrál tak rozhodující a formativní roli při povolávání křesťanů z jejich izolace ke společenství jednoty, ke kterému Kristus všechny křesťany jako své učedníky pozval. „Jaká je křesťanská odpovědnost v době, kdy je tvář Evropy stále více poznamenávána pluralitou kultur a náboženských vyznání?“ ptá se papež ve své promluvě na konferenci (Re)thinking Europe (Nové promýšlení Evropy).
Vydání: 2017/44 Žehnání nové redakce KT, 31.10.2017, Autor: Lukáš Nosek
Papež František s evropskými biskupy svolal do Říma konferenci, která se věnovala tomu, co může církev dnešní Evropě a její politice přinést. „První a možná největší přínos, který mohou křesťané dnešní Evropy dát, je připomenout jí, že není souhrnem čísel či institucí, ale je tvořena lidmi,“ uvedl Svatý otec. V promluvě připomněl, že stále častěji se dnes mluví o voličích, a ne o občanech, o kvótách, a ne o migrantech, o prahu chudoby, a ne o chudých. „Konkrétnost člověka se redukuje na pohodlnější a konejšivý abstraktní princip,“ poukázal papež.
Konferenci uspořádala Komise biskupských konferencí zemí EU (COMECE), v jejímž čele je kardinál Reinhard Marx. Českou delegaci vedl generální sekretář ČBK Stanislav Přibyl a královéhradecký biskup Jan Vokál. Dalšími členy byl filozof Jakub Jinek, člen pracovní skupiny pro sociální otázky ČBK, europoslanci Pavel Svoboda a Michaela Šojdrová či exministr Alexandr Vondra. Papež při této příležitosti připomněl sv. Benedikta, patrona Evropy: „Svatý Benedikt se odvolává na společnou přirozenost každé lidské bytosti, na lidskou osobu stvořenou k Božímu obrazu.“ Podle Františka právě zde tkví přínos křesťanů budoucnosti Evropy. Víra totiž vede k uznání druhého jako lidské osoby stvořené k Božímu obrazu. To je základ lidských vztahů, základ společenství. A právě „společenství je nejúčinnější protilék na individualismy, jimiž se vyznačuje naše doba, na onu dnes na Západě rozšířenou tendenci žít sám pro sebe a v samotě,“ pokračoval Svatý otec. „Člověk a společenství jsou základy Evropy, kterou jako křesťané chceme a můžeme pomáhat budovat.“
Celá Evropa je podle papeže místem dialogu. Není jen prostorem ekonomické směny, nýbrž místem politiky; místem, kde se nezapomíná na vertikálu, která dává měřítko všemu pomíjivému. Z těchto pohledů se papež zaměřuje na pozitivní roli náboženství a upozorňuje na nebezpečí ideologie neutrálního „laicismu“, který „raději náboženství vykazuje do soukromé a sentimentální sféry. Tím se nastoluje nadvláda jakéhosi uniformního myšlení, které se silně promítá do mezinárodních smluv a v potvrzení náboženské identity spatřuje nebezpečí.“ Na to existuje podle Františka lék dialogu, který je zásadní odpovědností politiky, ale který dnes bohužel často bývá „nahrazován řevem požadavků“.
S tím souhlasí i europoslanec Pavel Svoboda: „Církev a Evropská unie má společné to, že kolem ní panuje spousta předsudků, mýtů a lží. Musíme se vrátit k faktům. Bohužel pro to není příznivá doba. Politika je čím dál víc o emocích a málo o rozumném uvažování, takže musíme všichni, včetně církevních představitelů, přispět svou troškou k dílu,“ uvedl pro Vatikánský rozhlas.
Svatý Benedikt jako vzor. Svatý otec ještě mluvil o solidaritě, která je Evropě vlastní a která vychází z Ježíšova přikázání lásky. Právě křesťané mohou podle něj Evropě pomoci. „To oni jsou v této době povoláni dát Evropě duši a přivést ji k vědomí, nikoli k obsazování prostorů,“ řekl František. A přesně v tomto duchu vnímá sv. Benedikta jako vzor k následování: „Nesen vírou, hleděl dál a z malé poustevny dal zrod nakažlivému a nezadržitelnému hnutí, které načrtlo novou tvář Evropy. On byl poslem míru, činitelem jednoty a mistrem civilizace. A ukázal také nám, dnešním křesťanům, že z víry vždycky pramení radostná naděje schopná změnit svět.“
Svůj projev nakonec papež uzavřel citátem z Listu Diognetovi, kde se píše, že „co je duše tělu, tím jsou křesťané světu“. Jak jsme již dříve naznačili, česká katolická média jsou součástí celosvětové, univerzální, katolické (tedy všeobecné) církve. Ačkoli křesťanství vzniklo na území dnešního Izraele a v prvních staletích své existence se rozvíjelo především na území římské říše, je dnešní rozložení katolíků ve světové populaci zcela odlišné. Statistická ročenka katolické církve z roku 1999 uvádí, že na světě žije přibližně jedna miliarda katolíků. Z toho připadalo 49 % na Ameriku, zatímco v Evropě žilo pouze 28 % katolíků.
Perzekuce křesťanů se stává jedním z nejzávažnějších globálních témat počátku 21. století. Ještě před osmdesáti či devadesáti lety v Evropě a jejích koloniích něco naprosto nemyslitelného. Převážná většina perzekucí se děje v Asii a Africe. Naproti tomu v Evropě nabírá averze vůči křesťanství podobu kulturního konfliktu. Tento tlak na privatizaci víry je výsledkem či důsledkem ideové prázdnoty, která postihla převážnou část západní společnosti. Nastal čas o křesťanství na evropské půdě znovu bojovat.
Mezi Severem a Jihem. Štrasburský Evropský soud pro lidská práva 15. ledna 2013 rozhodl ohledně stížnosti Nadie Eweidové, pracovnice společnosti British Airways, kterou firma propustila kvůli malému křížku na krku. Výjimku ale tvoří zdravotní sestry a pečovatelky, v jejichž případě údajně hrozí nebezpečí poranění pacientů řetízkem. „British Airways povolují muslimům nosit na hlavě šátek, sikhům turbán a věřícím jiného vyznání náboženské roucho. Jen křesťanům je zakázáno vyjadřovat svou víru,“ ohradila se Nadie Eweidová. Ve Štrasburku nakonec byla úspěšná, což ale neplatí o její britské krajance, zdravotní sestře Shirly Chaplinové, která si rovněž musela křížek sundat. Paradoxně tedy křesťanství se musí zasazovat o svá práva i na kontinentu, který se mu stal po dlouhá staletí domovem a odkud se rozšířilo do světa.
Celá Evropa je tedy místem dialogu a kulturní výzvy, ale zároveň i místem, kde se křesťanství musí dál vtělovat do veřejného prostoru a poznávat jeho kulturní dědictví. I když počet křesťanů ve světě roste díky růstu v Asii a Africe, Evropa čelí tlakům sekularizace a kulturního konfliktu, které vyžadují novou podobu spolubytí různých vyznání a světonázorů.