Příroda a architektura fascinují a inspirují malířky a malíře již od renesance. V průběhu staletí se krajinomalba vyvinula v rozmanitý žánr s velmi odlišnými motivy. Přirozené krajiny, jako jsou hory, lesy nebo pole, k němu patří stejně jako parky nebo zahrady. Patří sem ale také člověkem vytvořené kulturní krajiny, jako jsou města a vesnice, stejně jako jednotlivé stavby, například kostely, zámky nebo továrny. Lidé naopak nehrají žádnou nebo jen velmi podřadnou roli. Žánr krajinomalby se v průběhu staletí neustále vyvíjel, přičemž každá epocha našla své vlastní interpretace. Malířky a malíři všech stylů mají krajinomalby ve svém portfoliu.
Než se krajina v Evropě etablovala jako samostatný žánr, trvalo to ovšem nějaký čas: Dějiny krajinomalby začínají v antice. Z Římské říše a starého Řecka jsou známé nástěnné malby, na nichž jsou zobrazeny rostliny i topografie. Teprve v 15. století se někteří malíři a malířky začali ve svých obrazech soustředit výhradně na přírodu a architekturu. Významný pokrok směrem k samostatnému obrazovému tématu zaznamenala krajinomalba od 17. století. V epoše romantismu učinili umělci z krajiny zrcadlo svého duševního života. Malovali dramatické a opulentní scény, v nichž přírodu symbolicky nabíjeli významem.
Na počátku 20. století zůstal zájem o krajinomalbu vysoký. Po druhé světové válce se v malířství prosadila abstrakce. V ní již konkrétní obrazové předměty nehrály žádnou roli, takže i krajinomalba krátkodobě trochu ztratila na významu. Také v pop-artu byla krajinná zobrazení spíše vzácná. Od renesance přes romantismus až po modernu a současnost - krajinomalba zrodila řadu významných jmen.
Přední průkopníci a jejich přínos
K průkopníkům krajinomalby v Evropě patřil renesanční umělec Albrecht Dürer (1471-1528). Germanický malíř, kreslíř a rytec je dnes známý především svými vysoce detailními studiemi zvířat a rostlin a realistickými portréty. Byl však také známým krajinářem a intenzivně se věnoval zobrazování přírody a architektury. Již ve svých portrétech kladl velký důraz na velmi realistické zachycení krajiny v pozadí. Inspirován četnými cestami po Německu a Evropě vytvářel Dürer stále častěji také obrazy a rytiny, které zobrazují výhradně krajiny. Vytvořil také čistě přírodní scény, jako jsou "Rybník v lese" (asi 1495) nebo "Vrbový mlýn" (asi 1506).
Obrazy německého malíře Caspar David Friedrich (1774-1840) se staly ztělesněním malířství romantismu. Jeho krajinomalby se vyznačují velkou přesností detailu a zároveň dechberoucí atmosférou. Friedrich dokázal bezprostředně vyjádřit myšlenkový svět své epochy ve svých dílech. Slavný umělec krajinomalby však také významně přispěl k dalšímu rozvoji tohoto žánru. Dnes je však znám především svou zvláštností vkládat do přírodních scén lidi, přitom je ale zobrazovat zezadu nebo z boku. Slávu mu přinesl i jeho „Tetschenský oltář“ - tabu, které porušil tím, že do krajinomalby integroval náboženský motiv - krucifix.
S impresionismem v 19. století se zejména pro krajinomalbu otevřela zcela nová kapitola. Umělci opustili mnoho obvyklých konvencí malířství a zaměřili se na to, jak světlo osvětluje scénu a jak se odráží od obrazových objektů. Claude Monet (1840-1926) je významným představitelem impresionismu a průkopníkem krajinomalby; vedle Camille Pissarra, Édouarda Maneta a Edgara Degase přispěl k rozvoji stylu a vytvořil četná dnes světově proslulá díla.
Široké veřejnosti je Edvard Munch (1863-1944) znám především díky svému obrazu "Výkřik". V jeho dílech obrazové objekty nestály jen samy za sebe, ale byly symbolicky nabité. Zjednodušil celou obrazovou kompozici, omezil detaily a pracoval s několika, ale velmi silnými barvami. Díky inovativní technice je považován za průkopníka expresionistického malířství a důležitého představitele klasické moderny. Gabriele Münter (1877-1962) patří k nejvýznamnějším osobnostem expresionismu na počátku 20. století. Tato malířka sehrála aktivní roli při rozvoji avantgardy v Německu a spolu s Kandinsky a Marcem uspořádala První výstavu Der Blaue Reiter a podílela se na almanachu.
V polovině 20. století krajinomalba poněkud ztratila na popularitě; v této fázi získaly na významu abstraktní malířské styly, v nichž konkrétní obrazové předměty již nehrály žádnou roli. Americký malíř Alex Katz (nar. 1927) však zůstal věrný figurativní malbě, a tím i krajinomalbě, i když často komponuje scény z monochromního pozadí a několika kmenů stromů, např. v díle Gold and Black II. Jeho elegantní obrazová skladba z něj učinila slavného amerického malíře krajinomalby a jednoho z nejvýznamnějších malířů 20. a 21. století.
České a evropské spojení: surrealismus, kubismus a futurismus
Secese znamená oddělení se od celku, odloučení. Výtvarné umění secese kladlo důraz na ornamentálnost a stylizované rostlinné motivy, tlumené barvy, asymetričnost a motiv lidské masky. Architektura byla vyznačena dekorativností - příklady jako Secese ve Vídni či Hlavní nádraží v Praze. Na počátku 20. století se objevuje futurismus, který obhajuje pohyb, technické vymoženosti a moderní civilizaci. Kubismus zasahuje i do literatury a vytváří kubofuturismus, kde se realita rozkládá na geometrické prvky a pohledy ze všech stran. Z českého prostředí pocházejí osobnosti jako Bohumil Kubišta, Emil Filla, Václav Špála a Josef Čapek, kteří významně přispěli k české moderní scéně, a Otto Gutfreud jako klíčová postava sochařství.
V literatuře došlo ke spojení futuristického dynamismu s kubistickou snahou zachytit realitu z různých úhlů, vznikl kubofuturismus - polytematická báseň neboli pásmo. Guillaume Apollinaire a Tristan Tzara představili dadaismus, který klade důraz na rozbíjení tradičních konvencí a poetiku náhody, tedy i slova vystřihovaná z novin. Tzara formuloval dadaistické motto: Vezměte noviny, vystřihněte slova a z nich složte báseň. V tomto duchu se objevily i pokusy o nová forma vyjádření. George Morgenstern bývá považován za předchůdce dadaismu, ačkoliv umělec již nežil v době vzniku hnutí.
Surrealismus staví na psychickém automatismu a hledá inspiraci v snech a podvědomí. André Breton definoval v roce 1924 manifest surrealismu; propojení s Bauhausem a funkcionalismem přineslo novou vizi, kde se snoubení funkcionality a tvůrčího vyjadřování stává středobodem. Představitelé jako Walter Gropius a Ludwig Mies van der Rohe ovlivnili architekturu i výtvarné umění. Klíčovým rysem surrealismu zůstává průzkum podvědomí a syntéza snu s realitou.
Na konci čtení o 20. století se do popředí dostávají i mezinárodní umělci: T. S. Eliot, známý britský nositel Nobelovy ceny v roce 1948, hodnotí poezii jako výjimečnou činnost a klade důraz na svět moderní civilizace; jeho díla jako Pustina reflektují prázdnotu a zmatení doby. V Rusku se objevují významní autoři jako Pasternak, Achmatovová a Jesenin, kteří svým dílem ukazují proměny literárních směrů od symbolismu, přes futurismus až po realismus a politickou satiru, s interpretacemi revoluce a osudu duchovně a lidsky ztroskotaných postav. Doktor Živago od Pasternaka patří k vrcholům prozaické tvorby a komentuje složitost lidské existence v období válek a totalitních režimů.
Ve stínu politických změn a kulturního tlaku vznikají i české proudy moderního umění. Významní čeští malíři a grafici 20. století, kteří položili základy kubismu a přinesli do českého malířství výrazně atmosférickou plenérovou malbu, spolupracovali na vývoji české moderní scény a ovlivnili i mezinárodní kontext. Byli spojeni s avantgardními sdruženími, literáty a architekty, která definovala nové směry a formulovala český pohled na svět.
Významné osobnosti a jejich odkaz
Mezi nejvýznamnější jména patří: kubistický malíř a grafik, který položil základy českého kubismu a inspiroval mladou meziválečnou generaci; sochař, medailér a pedagog, který patřil k čelným představitelům českého figurálního sochařství; a další výtvarníci, kteří přinesli do českého umění výrazně atmosférickou plenérovou malbu a moderní abstrakci. Tito tvůrci utvářeli českou modernu a dodnes zůstávají klíčovými odkazy pro teoretiky i praktiky výtvarného umění. Významní českí malíři a grafici 20. století, kteří přinesli do českého umění kubismus a další směry, zůstávají inspirací pro nové generace a ukazují komplexnost a bohatost české umělecké tradice.
V textu se objevují i mezinárodní vlivy a současné kontexty, které doplňují český obraz moderny. Česká současná sochařská škola je často spojována s názvy, které ovlivnily i mezinárodní perspektivu, stejně jako grafika a designérská tvorba, která se stala součástí širšího evropského a amerického dialogu o moderním umění. Jednotlivé osoby, které jsou uvedeny, představují rozmanité proudy - od kubismu a organické abstrakce až po moderní sociální a politické kontexty, a jejich díla odrážejí vývoj 20. století jako složité a mnohovrstevné období.
