V dnešním kázání vám chci říci, jak nutné je dělat pokání za spáchané hříchy. I. uskutečněné hříchy. Pouze pokání může zadostiučinit spravedlnosti Boží. Pán Ježíš říká, že bez pokání všichni zahyneme (srv. Lk 13,3-5). hříchu se smysly staví proti rozumu. duši, musíme je držet na uzdě. se duchovně umrtvovat. litovat a dělat pokání. tak tvrdě, že se slabostí sotva držel na nohách. poklesek, slzami zaléval své lože. Stejně tak postupoval sv. Proč cítíme k pokání odpor? Proč nelitujeme hříchů, které jsme spáchali? proti Bohu, ani nad tím, jak velké neštěstí budeme prožívat celou věčnost. na později, jako bychom byli pány času a milosti Boží. určité míry. Milosrdenství Boží vůči hříšníkovi má své pevné jisté hranice. opustí, jak to sám říká skrze ústa proroka Jeremiáše (srv. Jer 18,17). napravit všechna znevážení, která způsobil svatému místu. protože pokání nebylo upřímné. vyčerpalo. Totéž potkalo bezbožného Voltaira, d´Alemberta, Diderota, J. J. se ten hříšník k Pánu, od kterého nejednou přijal milosrdenství (srv. 9,13). připravil pro Mardochea (srv. Est 7,9). (srv. Dan 5,28). také nepočítali s tím, že budou ukamenováni (srv. Proč ve vás tyto příklady nebudí svatou bázeň? později? se poustevníky. II. Po hříchu je třeba dělat pokání v tomto nebo v budoucím životě. a umrtvovat. Mojžíš strávil postem a pokáním 40 dní. po stejnou dobu na poušti, nic nejedl a nepil. že náš život by měl plynout v slzách, pokání a umrtvování. Bez pokání je těžké si zachovat víru. nemocné a čtou jim zbožné knížky. knížky, které zpočátku nechtěli číst. praktiky, začali se oddávat zábavám a přišli o majetek. hněvu a zoufalství. Zabil je oba a nakonec sám spáchal sebevraždu. lásce. život křesťanský. Bohu, pak se musíme umrtvovat fyzicky i duchovně. Z Božího příkazu vyšel soudce Gedeon do boje s Midjanity. Pán rozkázal propustit domů žoldáky, kteří měli strach. 10 000 lidí. jako součást pochodu a ve stoje (srv. Sd 7,6). jak málo lidí půjde do nebe z důvodu malého umrtvování. sv. jména. kříž a následuje mě“ (Lk 9,23). milou v očích Božích a vede ji do nebe. A nejkrásnější ze ctností - čistota - rozkvétá v umrtvování. v postu a popelu. III. Umrtvování může být vnitřní a vnější. Jedno je vzpruhou pro druhé. špatné myšlenky. neskromné myšlenky a podrývá víru. naslouchání proklínání a pomluvám. co říkají a konají jiní. 3) Někdy je třeba něco odříci svému mlsnému jazyku. nebo zbytečně mnoho nebo mimo ustanovený čas. jídla uloží nějaký sebezápor. bližního v dobrém. v mlčení a zapomnění. Boží a užitek bližních. Evangelia ji dávají slovo jenom čtyřikrát. navštívení sv. na svatbě v Káni Galilejské, když chtěla pomoci ubohým novomanželům. Z tohoto důvodu je tak pečlivě střeženo mlčení řeholních společenství. Sv. apoštol Jakub nazývá dokonalým člověka, který nehřeší jazykem. (Jk 3,2). 5) Musíme se umrtvovat i v odpočinku, abychom neupadli do lenosti. Lidé by se také měli umrtvovat vnitřně. nebo nebezpečnými tématy, která by nám mohla podsunout špatné myšlenky a touhy. Zde zlý duch nastražuje na lidi nejvíce osidel. těkání ponižuje člověka, odvádí ho od důležitých myšlenek. Musíme také umrtvovat svůj rozum a chránit se před kritizováním pravd víry. Konečně umrtvujme i svou vůli a podřizujme ji nařízením představených. mají mnoho chyb. Ten, kdo se neumrtvuje, např. Pánu Bohu. jeho a životem Ježíše Krista. svůj život s naším a nenajde tam nejmenší podobnost? Pouze slzy a pokání mohou naplnit naše srdce útěchou v hodině smrti. kvůli nim mohl sv. Jeroným umírat a říkat: „Čeho se bojíš, duše má? jsi Bohu a plnila jsi jeho vůli. Doufej, že se Pán nad tebou slituje.“ Sv. chvíli těžkým pokáním. mu: „Otče, cítím se tak šťastný, že jsem strávil život v slzách a v pokání. Dobrý Bůh mi za to přislíbil nebeské království. již setkat se svým Bohem, kterého jsem se snažil věrně následovat. z nich sílu a odvahu do boje s ďáblem, světem a se zlými náklonnostmi. svým nemravným životem, ale díky sv. Pafnuciovi se obrátila. První křesťané se nebáli dělat pokání. ho dlouholetým tvrdým pokáním. špatném oděvu před brány kostela. sypán popel a předána žínice, kterou měli nosit po celý čas svého pokání. bylo vyprošeno Boží milosrdenství. je k horlivému pokání a povzbuzoval v nich naději. z kostela, tak jako kdysi Bůh vykázal z ráje Adama. své hříchy. Takovým pokáním procházeli v několika stupních. prosí věřící, kteří jdou do kostela, aby se za ně modlili. už jim bylo dovoleno vejít do kostela a vyslechnout kázání. museli odejít. Někteří dostali odpuštění teprve v hodině smrti. někdy i deset, dvacet let a dokonce i déle. až po císaře. Za příklad nám může posloužit císař Teodosius. sv. Když císař ten list přečetl, hořce zaplakal. svatyně a byl přesvědčen, že jeho slzy a pokání obměkčí srdce biskupa. že jsem zhřešil, ale i David hřešil a Bůh mu odpustil.“ A sv. se tváří k zemi a hořce oplakával svůj hřích. a záviděl svým dvořanům, že nejsou zbaveni tak velkého štěstí. pokorou. Klečel, s žalem se bil v prsa a oplakával své viny. ho neopouštělo až do konce života. životě. Vyberme si to, co je pro nás výhodnější. přijde smrt a my nebudeme vyrovnáni s tvrdou Boží spravedlností? nápravu na poslední chvíli! Drazí bratři. ve chvíli smrti naplní štěstím a radostí. trpělivě všechny smutky a neštěstí, jaké na nás Bůh sešle! na věčnosti. Amen.
