Po sedmi letech usilovné práce je hotová hlavní část kláštera sester karmelitek v Drastech u Prahy. V sobotu 8. června se tam sešly stovky lidí na slavnosti svěcení kostela sv. Terezie z Avily. Kolem nového kláštera, který leží jen pár kilometrů severně za hranicí hlavního města a tvoří velkou část vesnice Drasty, je v sobotu ráno rušno. Sestry karmelitky, kterých je nyní devět a mají po dobu stavby nového kláštera pozastavenou přísnou tzv. papežskou klauzuru, dokončují spolu s mnoha dobrovolníky přípravy.
V deset hodin začne mše svatá, při které arcibiskup Jan Graubner zasvětí nový kostel a zahájí tak jeho provoz. V nedalekém lesoparku se připravuje pohoštění, na nádvoří se chystají poslední židle před velkoplošnou obrazovku, kam přicházejí první poutníci. Někteří pěšky, jiní dorazili na kole, většina ale auty. Jako všechno, i parkování mají sestry perfektně organizované. Krátce před mší slyší poutníci zvonění tří nových zvonů, které vznikly v dílně zvonaře Petra Rudolfa Manouška a už visí v otevřené věži kostela, odkud jsou nejen dobře slyšet, ale i vidět.
Venku už se rovná dlouhý liturgický průvod. Ministranti spolu s desítkami kněží a dvěma biskupy procházejí mezi lidmi a míří právě ke zvonici. U ní je totiž hlavní vstup do kostela. Arcibiskup několikrát poklepe na dveře kostela a sestry je otevírají. „Milost a pokoj ať naplní všechny, kdo budou vcházet do tohoto domu,“ říká Jan Graubner a jako první vchází dovnitř. Za ním liturgický průvod a hosté.
Kostel není velký, a dovnitř tak sestry mohly pozvat jen zástupce různých skupin, které jim se stavbou pomáhaly. Nechybí ani architekti, sochaři nebo třeba stavební dozor. Klášterní kostel sv. Terezie z Avily je v mnoha ohledech unikátní. Má nezvyklý půdorys ve tvaru kapky a tři výškové úrovně. Spodní tvoří oltář s prostorem pro kněze a chór sester. Střední patro je pro laiky oddělené chórovou přepážkou, která sestrám vytváří trochu soukromí, zároveň jsou ale doslova na dosah ruky. Vrchní patro tvoří na jedné straně kůr pro zpěváky, za oltářem je pak z druhé strany skrytá oratoř, přístupná pouze z klauzury.
Obrovský oltářní obraz znázorňuje jednu z největších mystických milostí sv. Terezie - probodení jejího srdce andělem. K tomu odkazuje i kapkovitý půdorys kostela. Obraz vytvořil akademický malíř Milivoj Husák, který navrhl i svatostánek, oltářní menzu, ambon a lavice pro sestry. Propracované je i osvětlení; jeho hlavní část je kruhová zhruba nad prostorem pro sestry, další lampy jsou bodové a osvětlují zbytek prostoru včetně obou soch.
„Celá naše komunita, i vy s námi, máme za sebou velký kus cesty. Věříme, že to bylo na Pánovo pozvání, zažili jsme při ní mnoho zázraků,“ říká převorka komunity sestra Terezie Markéta v úvodu bohoslužby a nastiňuje celý náročný proces stěhování z pražských Hradčan, kde byly sestry do roku 2020, do Drast.
Mše svatá se zasvěcením kostela trvá přesně dvě hodiny a je plná symboliky. Před liturgickými čteními arcibiskup předává těm, kdo je budou číst, lekcionář s přáním, aby zde stále zaznívalo Boží slovo. „Odevzdáváme Bohu toto dílo lidských rukou a prosíme, aby ho přijal a aby se mu v něm zalíbilo,“ zahajuje arcibiskup svou homilii a připojuje přání: „Ať je toto místo výsostným Božím územím, nebeskou ambasádou, kde nás bude vždy očekávat a naslouchat nám.“
Sestrám přeje, aby byl Ježíš vždy ve středu jejich komunity. „Budování kostela a hlavních částí kláštera je už sice dovršeno, ale utváření komunity a společenství pokračuje,“ říká. A povzbuzuje přítomné, aby podobně jako on nyní odevzdával chrám Bohu, oni odevzdali svůj život. „Když se Bohu odevzdáme, nemusíme mít o sebe strach. On se postará o to, co mu patří,“ dodává.
Celému klášteru v Drastech pak přeje, aby se podobně jako velká reformátorka sv. Během mše svaté arcibiskup vkládá ostatek sv. Terezie z Avily do nového oltáře a ten maže olejem - křižmem. Plzeňský biskup Tomáš Holub, který ještě jako zástupce vyšehradské kapituly pozemek v Drastech sestrám v roce 2017 nabídl, pak stejně maže i stěny na všech světových stranách. Na oltáři také ve speciálních nádobách hoří kadidlo.
Silným momentem je i příchod sester v průvodu, které vrchní část oltáře zakrývají nepropustnou látkou, aby se křižmo mohlo postupně vsáknout do kamene, přinášejí květiny a svíce. „Budeme rády, když nás budete podporovat i nadále, práce pokračují. Proto se také nyní ještě neuzavíráme zpět do papežské klauzury,“ říkají sestry na závěr bohoslužby.
Závěrečným bodem stavby kláštera má být zhruba za rok přestavba bývalého ovčína na dům setkávání společenství Kerít, které se kolem kláštera utvořilo. Dnes, 7. dubna 2025, uplynulo přesně 35 let od okamžiku, kdy Jan Graubner a Josef Hrdlička přijali biskupské svěcení.
Historie svěcení a klíčové okamžiky
Pražský arcibiskup Jan Graubner byl v roce 1990 jmenován titulárním biskupem tagarijským a pomocným biskupem. Jan Graubner, narozený 29. srpna 1948 v Brně, prošel bohatou kněžskou službou v různých farnostech. Své kněžské povolání začal vykonávat ve Zlíně, později působil ve Valašských Kloboukách, a naposledy ve farnostech Vizovice, Provodov a Horní Lhota. Papež František ho jmenoval 13. května 2022 arcibiskupem pražským; tento úřad pak převzal 2. Josef Hrdlička, který byl jmenován pomocným biskupem současně s Janem Graubnerem.
Jeho biskupská služba se propojila i s významnými momenty církevního života v regionu. Betlémské světlo, symbol míru a naděje, připutuje do Olomouce v sobotu 18. prosince 2021 a následujícího dne ho arcibiskup Jan Graubner předá osobnostem veřejného života. Plamínek z Betléma putuje do České republiky prostřednictvím skautských kurýrů a distribuován je devětnácti vlaky v rámci olomoucké arcidiecéze.
Na území arcidiecéze bude Betlémské světlo distribuováno v neděli 19. prosince do olomoucké katedrály sv. Václava a dále po celé zemi. Tradice Betlémského světla vznikla v Rakousku a k nám se dostala po pádu totality, kdy exiloví skauti pašovali plamen do Evropy.
V souvislosti s vyváženým duchovním rámcem se zmiňují i další historické momenty. "Jeho Svatost papež František o dnešním poledni jmenoval 37. arcibiskupa pražského a 25. primasem českým Jeho Excelenci Monsignora Jana Graubnera," uvádí text k událostem spojeným s minulými léty. Dále se ozřejmují souvislosti o výměně apoštolských nuncijů a o nástupu nového arcibiskupa, které postupně vyvrcholí v pokračující službě církve.
