Na návrší jihozápadně od obce, v areálu vinných sklepů zvaných Městečko se nachází boží muka se sekundárně dostavenou kapličkou. Z obdélné základny vyrůstá dvakrát odstupňovaný pilíř boží muky, jehož horní část je zdobená vpadlými rámy se zalamovaným dekorem s motivem perlovce. Nad rámem probíhá oblounová římsa a celý sokl je ukončen vyloženou profilovanou římsou nesoucí kaplici s vpadlými rámy s dekorem. Kaplice je ukončená vyloženou profilovanou římsou a zastřešena stanovou střechou s dvouramenným křížem ve vrcholu. K boží muce přiléhá zadní stěna kapličky obdélného půdorysu. Průčelí kapličky je členěno vysokým soklem a prolomeno vchodem zakončeným půlkruhovým záklenkem, sahajícím až do trojúhelníkového štítu. Vchod je přístupný dvěma stupni a opatřen mříží. Boční fasády jsou členěny odstupňovaným soklem a podstřešní římsou, nesoucí sedlovou střechu. Vnitřní prostor je zaklenutý valeně, na podlaze jsou položeny pálené cihly.
Boží muka patřila k typickému obrázku našeho venkova již od 14. století, kdy se o nich objevují první zprávy. Měla symbolizovat sloup, u nějž byl bičován Ježíš Kristus. Tyto drobné památky jsou nejčastěji ve tvaru pilíře, sloupu či hranolu a dají se rozdělit na kamenná sloupková boží muka a zděná boží muka. Nejstarší zděná boží muka jsou doložena koncem 17. století, i když je možné, že některá jsou starší. Tyto drobné stavby stávaly obvykle na rozcestí v polích nebo na návsi či volně v krajině. Sloupek nebo pilíř byl někdy zakončen stříškou, pod níž byl prostor na obraz, či reliéf umučeného Krista, na vrcholu byl často opatřen křížkem. Proto byly tyto stavby nazývány boží muka (boží muky, boží umučení).
Snad měla tato představa největší oběti - Božího umučení - vést člověka k zastavení se v každodenním spěchu a k zamyšlení nad smyslem života. Lidé je budovali i jako prosbu o ochranu proti nemocem a pohromám, za vyslyšení v tísni či za odvrácení neštěstí. Důležitým motivem byla i prosba za ochranu lidských obydlí. Velice často tyto stavby vznikaly i u městských bran. Když přicházel poutník nebo obchodník k městu, tak u Božích muk vykonal pobožnost. Velmi často se aspekty náboženské prolínaly s motivy vzpomínkovými. Boží muka se proto stavěla na památku šťastných i nešťastných událostí, které jsou spjaté s daným místem. Můžou být vzpomínkou na toho, kdo zemřel v daleké cizině a nemohl být pochová doma. Často označují místa, u nichž došlo k tragické události-vraždě, zabití či úmrtí způsobené bleskem, pádem stromu, smrtelným úrazem při kácení v lese. Jiné památky jsou vzpomínkou na ty, kteří zahynuli při různých pohromách, nemocech a válkách. Mnohdy vymezovala boží muka i hranice pozemků nebo se stavěla i jako pokuta za spáchaný přečin.
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Boží muka, označovaná též jako morový sloup, pocházejí ze 17. století, pravděpodobně z doby před rokem 1685. Na čtyřbokém podstavci stojí mohutný obílený válcový dřík, na něm je čtyřboká kaplička zakončená stříškou a dvojitým křížem. V mělkých nikách jsou mozaiky světců, vytvořené snad ve 20.století. Boží muka, označovaná též jako morový sloup, pocházejí ze 17. století, pravděpodobně z doby před rokem 1685. Tomu nasvědčuje fakt, že jsou s vysokou pravděpodobností zachycena na panoramatu Vyšehradu od F. van Ouden-Allena. Na čtyřbokém podstavci stojí mohutný obílený válcový dřík, na něm je čtvercový plinth (deska pod kapličkou) a na něm čtyřboká kaplička zakončená stříškou a dvojitým křížem. Při staré úvozové cestě pod vrchem, se uprostřed vzrostlého lesa téměř ztrácí nejpozoruhodnější pilířek, jenž se hlásí k tradicím pozdně gotických detailů. Na vysoké oktogonální patce se pravidelně střídají s hladkými plochami strany pokryté velmi jemným reliéfním tesáním pozdně gotické čtyřlisté kružby. Další pozoruhodností je kolčí štítek na přední straně dříku, pod kaplicí, na němž je vytesána pětilistá růže. Kaplice již byla zmíněna, je náhradou za neznámou původní kaplici a je datována „1814“. Kaplice je čtyřstranná, mírně přesahující dřík. Na přední straně hlubší nika s půlkruhovým sklenutím.
Usmysleli jsme si z iniciativy Městské galerie Litomyšl, jmenovitě její ředitelky Martiny Zuzaňákové, že budeme sledovat příběhy kapličky, kostela a klášterního kostela či celého komplexu. Tentokrát jsme se zastavili nad kapličkou v Sobětuchách a obecně nad vyzněním takové sakrální stavby v krajině. Hosty byli architekt Kamil Měrka a P. Jiří Heblt, v době stavby tohoto objektu správce farnosti v Chrudimi. Zcela jistě se Boží muka, kapličky a nebo zastavení objevovaly v místech, kde s malou sakrální stavbou souvisel nějaký příběh. A lidé byli naučeni tyto příběhy nějak zhmotnit, dát jim obraz a podobu. Někde v pozadí toho všeho je jistě pohanské využití kmenů či kamenů jako sídla, zbytnění božské přítomnosti. Něco takového známe i z biblických textů a ne vždycky negativně. Vzpomeňte na terebintové keře: Mojžíšův, co hoří, Elijášův, co pod ním odpočívá. Známe Gedeonův dub a jeho obětiště a setkání s poslem Hospodinovým. A podobně. Také v naší krajině známe smírčí kříže či kameny, za nimiž je hluboký příběh odpuštění, přijetí viny a konce krevní msty. Boží muka jsou svébytným připomenutím Kristova utrpení, většinou jsou sloupem, u kterého byl Pilát Pontský bičovat Krista. Bylo to místo k rozjímání, k poslednímu vyrovnání - to v případě odsouzence cestou na šibenici. Taková Boží muka nemusela mít žádné figurální doplnění. Prostě sloup, někdy se znamením kříže na důležitém místě. Někdy prožily takové objekty velkou proměnu, ten příběh je dovedl od hraničních kamenů, hrobů poutníků bez domova, domovních, panských či městských znamení, a dokonce i pranýřů a šibenic až k Božím mukám. Vždy je tu důležitý příběh, který stojí za to, aby se hledal - pokud to jde.
Po roce 1835 se takové církevní památky na základě církevního nařízení sepsaly a sečetly. Musely mít nejen církevní svěcení, ale i fundátora, který se za takovou sakrální památku zaručil - tedy příběh nebyl dobrovolný, ale opět - jiným způsobem - moderovaný. Poválečná léta minulého století zase uvedla všechny takové stavby do zapomnění. Některé kříže či některá Boží muka zanikly, protože se při kolektivizaci zemědělství v krajině nehodily a překážely. Zatímco jsme do té doby byli evropsky pružní, stali jsme se vyhraněně národním státem a socialistická budoucnost tedy cíleně ničila vše německé či obecně cizí. Dnes jsme na cestě do Evropy, kde ještě stále mentálně nejsme. Proto se vracejí příběhy a tím i některé objekty na svá místa. Zvláště v našem okolí, na Litomyšlsku a Svitavsku se obnovovaly německé kaple ve Vysokém lese, jež byly provázány s německými rodinami a jejich příběhy. Pokud se vydáte na sváteční procházku, zkuste číst krajinu ještě jinak - i s jejími zastaveními.
Boží muka / Fráňa Šrámek
Nad hříšnými peřinami lukkošilatý oblak pluje, zdvižený prst božích muk; přísně za ním ukazuje: Zase jeden a krom záletů na jiné to myslí stěží. Větrem být, je z nebe zametu. Já musím stát. Proč oni běží? Připutují a hned z luk vstříc jim širá náruč duje. A tu u mne, u těch božích muk každým se jen pokřižuje.
Kaplička jako součást příběhu kapličky, kostela a klášterního komplexu má často svůj vývoj a proměnu. Kaplička je náhradou za neznámou původní kaplici a je datována „1814“. Kaplice je čtyřstranná, mírně přesahující dřík. Na přední straně hlubší nika s půlkruhovým sklenutím. Kaplička na sloupu, kaplička výklenková a možnosti kaplí v krajině jsou téměř součástí společného vyprávění o místě a čase.
Umučení podle Jana
Kaplička už s příběhem spojila bohoslužbu. Nezřídka je v kapličce, v prostém stavení širšího sloupu se stříškou v nice oltářík, někdy kámen, který slouží jako práh a klekátko a posléz se vyvinul v podstavec. Nezbytný křížek, někdy socha stojí nad oltáříkem. Vzácně i zvonice se zvonkem. To je blízké i evangelíkům. Ti měli kamenné kazatelny v lesích, často prosté, neoznačené kameny, které měly význam v bohoslužbě. Známa je zpívající lípa v Telecím, která nese jistou zdrženlivou úctu dodnes, totiž ještě dnes se u ní konají bohoslužby. Hus kázával pod lipami, jak říká tradice…
Na pohled nepříliš rozdílné od kapličky či v chudším provedení od Božích muk připevněných na stromě. Jisté je, že se takové zastavení stává součástí výpravného příběhu Kristova utrpení, podle něhož se putuje k nějakému poutnímu místu. Je to tedy příběh moderovaný. Kaplička s příběhem nastoluje i otázky: Jakému typu drobné památky se říká poklona? Kdy se stavělo nejvíce křížů u cest a proč?