Moderná história ostrova Svätá Helena je spojená s Napoleonom a preto nie je možné vynechať návštevu Longwood house, domu, kde Napoleon strávil najviac času a kde aj naposledy vydýchol. Jednoduchá budova mala ďaleko od honosných palácov Paríža. Longwood house je dnes jednoznačne najlepšie múzeum o Napoleonovi vo svete. Predovšetkým preto, že ho tu stále cítíte. Jednoduchá záhrada, ktorej dominujú vysoké kvety modrej a bielej farby a z nich občas vykukne ohnivá ľalia. Na niečo podobné sa pozeral aj Napoleon. Vo vnútri múzea sa nesmie fotiť. Vstupné je 10 libier a za 2 libry si môžete požičať audiosystém. Dámy, ktoré sa o dom starajú ho poctivo kontrolujú, su maličké majú snáď 140 cm a vždy som zľakol keď sa vynorila spoza skrine. Prišlo mi to ako nejaké woodoo :)
Všetky artefakty v dome sú z éry Napoleona. Dotýkal sa ich, používal. Celkovo je interiér depresívny v ostrom kontraste s nádhernou záhradou vonku. Z množstva artefaktov ma zaujala na najviac posmrtná maska a jednoduchá posteľ na ktorej vydýchol naposledy 5.5.1821. Skolila ho rakovina žalúdka ( konšpirátori veria niečomu inému). Pri pozornom čítaní popiskov o jednotlivých artefaktoch narazíte aj na zväzok jeho vlasov. Na konci prehliadky je maličký obchod kde môžete kúpiť vytúžené magnetky, tričká, samozrejme všetko v téme Napoleon!
Po Napoleonově porážce u Waterloo skončil francouzský císař na jednom z nejodlehlejších ostrovů světa - Svaté Heleně. Dnes si místo, kam Britové poslali „muže, který téměř ovládl Evropu“, drží svůj tajemný šarm: od nedotčené přírody přes černé písečné pláže až po vzácnou kávu. Když Britové po Napoleonově definitivní porážce u Waterloo v roce 1815 odvezli sesazeného francouzského císaře do nuceného exilu v jižním Atlantiku, doprovázela ho na ostrov Svatá Helena hrstka věrných. Mezi 26 osobami byla i Elisabeth-Françoise Bertrandová, která se po příjezdu na tuto výspu lidské civilizace vyjádřila vulgárně, ale pregnantně: „Ďábel ten ostrov vysral, když letěl z jednoho kontinentu na druhý.“
Podívejte se na ostrov, odkud už pro Napoleona nebylo návratu. Takových čertovských „výkalů“ má Velká Británie rozeseto ve vodách světových moří více. Jsou to už nepříliš důstojné zbytečky někdejší britské slávy, kdy v 19. století nad impériem ovládaného z Londýna slunce nezapadalo. Zdánlivě nepotřebná území ale mohou mít strategický vojenský význam díky základnám ve vzdálených koutech planety, ale také hospodářský (byť spíše do budoucna).
Podle námořního práva se 200 námořních mil (370 kilometrů) od pobřeží rozkládá výlučná ekonomická zóna, kde mohou rybařit jen lodě s povolením od britských úřadů. Totéž platí i o těžbě čehokoliv z mořského dna. Svatá Helena: Bonapartův hrob. Jako jeden z nejopuštěnějších kousků pevniny na naší planetě byla ideální pro izolaci nejnebezpečnějšího muže své doby, který už jednou z ostrovního vyhnanství (konkrétně na středomořské Elbě) utekl. Napoleon tu pod britským dohledem vydržel jen šest let, než ho na Svaté Heleně vedle nádoru žaludku ubila nuda.
Spolupracovníkům ze své měděné vany, která je dodnes jako dalších 900 autentických předmětů k vidění v tamním muzeu, nadiktoval svůj životopis. Napsal tady knihu o svém hrdinovi Juliovi Césarovi, a dokonce studoval angličtinu, aby si mohl přečíst noviny, protože k francouzským se pochopitelně nedostal. Také se s guvernérem do krve hádal, aby mu poskytl lepší ubytování. Nelíbilo se mu, že jeho prostorný Longwood House je umístěný na větrné hůrce, a navíc plný krys a plísní. Ale co jsou takové aktivity pro někoho, kdo předtím dvacet let tvořil globální dějiny?
Napoleonův původní hrob, ze kterého byl už v roce 1840 převezen do naleštiné rakve v pařížské Invalidovně, a vůbec památky na císařův pobyt, jsou pro návštěvníka povinností. Mimochodem od roku 1858 je všechny vlastní francouzský stát, jenž má na ostrově dokonce i honorárního konzula. Ticho tropické zahrady na Svaté Heleně obklopuje prázdný hrob, z něhož byly ostatky císaře v roce 1840 převezeny do pařížské Invalidovny. Bez světelného smogu a s drahou kávou.
Ale čo více tu môžete vidět? Klima je tady sice príjemné, ale ne vyloženě pro plážové povaleče. Nabízí se tedy spíše aktivně strávená dovolená. Třeba si to rozmanitou prírodou, ve které přes invazi koz a koloniální kácení zůstala řada endemických druhů, vyšlápnout na nejvyšší vrchol Diana´s Peak (818 metrů) anebo se potápět či šnorchlovat mezi žraloky. Na své si přijdou i milovníci noční oblohy, protože Svatá Helena jim nabízí noční nebe bez světelného smogu. dalším lákadlem je místní kuchyně, která stejně jako tamní populace do osobitého mixu promíchává Velkou Británii, Afriku, Karibik a Čínu. Domů jako suvenýr můžete přivézt nejodlehleji vypěstovanou a také patřičně drahou kávu.
Napoleon Bonaparte: Nejzbytečnější letiště na světě. Ve 20. století byla odloučenost paradoxně větší než v době Napoleonova pobytu. Až do roku 1869, kdy se zprovoznil Suezský průplav, bylo na ostrově docela živo. Sloužil jako zastávka pro nabrání čerstvé vody a jídla pro lodě na cestě z Evropy do Asie a zpět. Ročně poblíž Jamestownu, kde je jediné vhodné kotviště, zastavilo v nejlepších časech na tisíc plavidel. Výstavba letiště přišla na 8,5 miliard korun a získalo si prízvisko nejzbytečnější na světě. Proti plánům zde mohou přistávat jen letadla se sto pasažéry, která přilétají jednou týdně z Johannesburgu resp. Kapského Města. Vzdušné proudy nad Svatou Helenou jsou tak zákeřné, že kvůli nim musejí dostat speciální výcvik. Takových prozkoušených osob je pouze devět. A k dovršení všeho: dvousté výročí císařovy smrti, ke které „Světci“, jak si místní obyvatelé říkají, upírali své naděje pro rozvoj napoleonského turismu, připadlo do období covidové pandemie. Prostě Waterloo.
Text: Tomáš Nídr. Tomáš Nídr Novinář Tomáš Nídr žije v peruánské Limě. Narodil se ve Slaném, vystudoval politologii na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Od roku 2001 pracoval v zahraniční rubrice Mladé fronty Dnes jako editor a redaktor, zástupce vedoucího oddělení. V roce 2009 přešel na volnou nohu a publikuje v řadě českých médií analýzy a reportáže ze svých cest převážně po Latinské Americe a Africe. Žije v peruánské Limě. Když se po prohrané bitvě u Waterloo Napoleon vydal do rukou Velké Británie, předpokládal, že ho Britové odklidí do Ameriky. K jeho zklamání byl však internován na malém ostrově v Jižním Atlantiku, kde lidově řečeno neštěkl ani pes. Britský protokol nařizoval, aby bylo s bývalým císařem zacházeno důstojně, jak se patřilo k jeho stavu. Na Svaté Heleně se však pro Napoleona nepodařilo najít ani důstojný dům. Po krátkém ubytování v zahradním domku The Briars byl slavný válečník přesunut do vily Longwood, kde za šest let i zemřel. Spisovatel A. A. Balmain popsal místo jako značně nehostinné: „Vystaven všem větrům, Longwood je neplodným, neobydleným místem bez vody a zeleně. Angličané obecně zacházejí s Bonapartem nepěkně. Jeho dům, jeho lidé, jeho šaty, to vše je příšerné. Bylo mu ponecháno jen několik nezbytností.“
Ve vile Longwood se navíc množily krysy. Sluhové se je snažili vymýtit arzenem, což mělo za následek zápach rozkládajících se mrtvých těl zvířat po celém domě. Zdi byly vlhké a tvořila se na nich plíseň. V zimě nebylo čím topit. Bývalý císař a generál začal záhy trpět zdravotními problémy. Britové později rozhodli o stavbě nové budovy, kde by měl vzácný vězeň lepší životní podmínky, jejího dokončení se už ale Napoleon nedožil. Pokoje ve vile Longwood jsou tmavé a stísněné. Dodnes je tu k vidění postel, ve které císař umíral, a vana, v níž údajně rád četl i večeřel. Kulečníkový stůl ve společenské místnosti prý Napoleon osobně využíval jen k odkládání písemností, osobně kulečník nikdy nehrál. Po nocích si podle historiků Napoleon klidu příliš neužil, protože v domě bylo zaměstnáno až příliš mnoho personálu, který uplácel stráže, aby sem měly povolený vstup lehké ženy. Jako místo odpočinku pro poraženého generála byl Longwood vybrán opravdu nešťastně. 27. dubna 1821 nechal Napoleon přenést svou postel z ložnice do prostornější místnosti, aby se po jeho smrti mohlo okolo jeho těla shromáždit více lidí. Sluhové ho chtěli zvednout a nést, on to ale odmítl se slovy: „Ne.“
Saint Helena is a volcanic tropical island in the South Atlantic Ocean, west of Africa, near Angola and Namibia. Discovered by Portuguese explorers in 1502, it served as a vital stopover for ships traveling between Europe and Asia around Africa until the Suez Canal opened in 1869. The island, measuring about , had a population of 4,439 in 2021. It is known as the site of Napoleon Bonaparte’s exile and death from 1815 to 1821. Today, Saint Helena is reached primarily by airport and cargo ships and is part of the British overseas territory of Saint Helena, Ascension and Tristan da Cunha. Longwood House, Napoleon’s final residence, remains French property.