Mnoho lidí chce, aby Bůh dělal zázraky a tak se jim “dokázal”.
„Uvěřím, až když Bůh udělá zázrak, znamení anebo div!“ Avšak takové myšlení je v rozporu s Písmem.
Když udělal Bůh pro Židy podivuhodné a mocné zázraky, stali se poslušnýmií? Ne, Židé stále neposlouchali a rebelovali proti Bohu, přestože viděli všechny ty zázraky.
Ti samí lidé, kteří viděli Boha rozdělit Rudé moře, později pochybovali, že by se Bůh mohl spravit s obyvateli Zaslíbené Země.
Tato pravda je vysvětlená v Lukáši 16:19-31; v příběhu muž v nebi žádal Abraháma, aby poslal Lazara z říše mrtvých a varoval jeho bratry.
Ježíš udělal bezpočet zázraků, ale velká většina lidí v Něho neuvěřila.
Kdyby dnes Bůh dělal zázraky jako kdysi, výsledek by byl stejný.
Lidé by se divili a krátkou dobu by v Něho věřili.
Tato víra by byla plytká a zmizela by, jakmile by se objevilo něco neočekávaného anebo zaplašujícího.
Víra založená na zázracích není zralá víra.
Bůh udělal největší zázrak všech dob, když přišel na Zem jako člověk Ježíš Kristus, aby zemřel na kříži za naše hříchy (Římanům 5:8), abychom my byli spasení (Jan 3:16).
Bůh stále dělá zázraky - mnohé z nich jsou jednoduše nepovšimnuty anebo popřeny.
My nepotřebujeme zázraky. Zázraky se činí na to, aby byl potvrzen ten, kdo je činí.
Skutky 2:22 prohlašují: “Muži Izraelští, slyšte slova tato: Ježíše toho Nazaretského, muže od Boha zveličeného mezi vámi mocmi a zázraky a znameními, kteréž činil skrze něho Bůh u prostřed vás, jakož i vy sami víte.”
To samé řekli učedníci, “My pak nepřijali jsme ducha světa, ale Ducha toho, kterýž jest z Boha, abychom věděli, které věci od Boha darovány jsou nám.” (2 Korintským 12:12).
Řeč evangelia, Židům 2:4 prohlašuje “Čemuž i Bůh svědectví vydával skrze divy, a zázraky, a rozličné moci, i podělování Duchem svatým, podlé vůle své.”.
Teď máme pravdu o Ježíši zapsanou v Písmu. Apoštolské psaní máme v Písmu. Ježíš a Jeho učedníci, tak je to zapsáno v Písmu, jsou úhelnými kameny a základem naši víry (Efezským 2:20).
To znamená, že zázraky už nejsou potřebné, jelikož odkaz Ježíše a Jeho apoštolů už byl věrně zapsán v Písmu.
Biblické pojetí zázraků a jejich význam
Ano, Bůh stále dělá zázraky. Bible a související témata zázraky nám mají připomínat, že pro Boha není nic nemožné.
Příklad zázraku najdeme v Exodus 14,21-22: Mojžíš vztáhl ruku nad moře a Hospodin hnal moře silným východním větrem, který vál po celou noc, až proměnil moře v souš. Vody byly rozpolceny. Izraelci šli prostředkem moře po suchu.
V evangeliu podle Jana 2,11 je napsáno: „Tak učinil Ježíš v Káně Galilejské počátek svých znamení a zjevil svou slávu.“
Konání divů a zázraků může povzbudit osobní víru; víra však na nich není v ničem závislá.
V Bibli, Jan 20:29-31, čteme tato slova: Ježíš mu řekl: ‚Že jsi mě viděl, věříš. Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili.‘
Je důležité mít na paměti, že kromě zázraků, které jsou znamením Boží služby, se můžeme setkat se zázraky, jejichž původcem je satan (Zjevení 16:14).
Historie a filozofie zázraků v kontextu Písma
Existuje několik námitek proti zázrakům, které zkoumáme z různých úhlů: Spinoza tvrdil, že zázraky odporují nezměnitelným přírodním zákonům; Hume to rozvedl jako námitku proti uvěřitelnosti zázraků na základě lidské zkušenosti.
Námitky lze shrnout takto: zázrak je porušení přírodních zákonů, zkušenost potvrzuje zákony a co není opakovatelné, není důkazem; tudíž zázraky nejsou uvěřitelné.
Současná věda už ale nepřijímá dogmatické tvrzení o tom, že známé zákony platí vždy a všude bez výjimky. Stephen Hawking i další ukazují, že v extrémních podmínkách mohou zákony selhat či být překonány.
Vědci jsou ochotni připustit, že neobvyklé jevy mohou nastat, pokud to odpovídá hlubším principům kosmického řádu. A pokud Bůh existuje mimo vesmír, zázraky jsou nejen možné, ale i pravděpodobné ve správném kontextu.
Historické svědectví a zázraky v Novém zákoně
Jako modelový případ bývá uváděno vzkříšení Ježíše Krista; z něj vycházejí ostatní tvrzení o zázracích, protože Ježíš je centrem křesťanské zvěstí.
Lukáš ve svém Evangeliu „přesně [jsem] vysledoval všechny věci od začátku“ (Lukáš 1:1-3) a ukazuje na očité svědky Ježíšova života, smrti a vzkříšení.
Podle 2. Korintským 12:12 se apostolové vyznačovali činy zázraků jako potvrzení své autority od Boha.
Vykreslení zázraků v Janově evangeliu klade důraz na znamení (sémeion) a na zjevení Ježíšovy slávy, nikoli na pouhé vyvolání údivu; jejich cílem je pobídnout ke víře, nikoli ji nahradit samotným úkazem.
Průřez zázraků v různých částech Písma
Exodus a Velikonoce ukazují, že zázraky často doprovázejí dějinné zásahy, které konstituují identitu Božího lidu, a vybízejí k poslušnosti Bohu v zaslíbené zemi.
V Novém zákoně Ježíš uzdravuje nemocné, působí zázraky na Boží království a vyučuje o významu víry, která není založena na samotných znameních, ale na důvěře v Boží dílo skrze Ježíše.
Ježíšovy zázraky jsou často pojímány jako znamení a činy, které mají hlubší teologický význam než jen povšimnutí přirozeného světa; křesťané je čtou v kontextu dávné židovské tradice, která zázraky chápe jako Boží zásah a potvrzení jeho poslání.
Zázraky a jejich útvary v praxi dnešní doby
Přestože mnohé zázraky jsou zaznamenány v Bibli, dnešní čtenář si klade otázky: Jak rozlišovat mezi Božím působením a lidskými iluzemi či sobectvím?
Zdroje upozorňují, že zázraky mohou být součástí Božího plánu, ale jejich hlavní význam je více než div, a to posílení víry, výzva k obrácení a potvrzení Božího království ve světě.
Praktické shrnutí pro čtení zázraků v Bibli
1) Zázraky v Bibli ukazují na Boží moc a jeho přítomnost mezi lidmi.
2) Cílem zázraků není jen vzbuzovat úžas, ale budovat víru a ukazovat směr k Bohu.
3) Ne všechny zázraky jsou pro Izraelity automatickými znameními Božího zásahu; některé sloužily jako literární prostředky, kontext a výzvy k pochopení vyššího významu.
4) V Novém zákoně zázraky ukazují Ježíšovu identitu a jeho mise, ale víra zůstává kritériem pro vztah s Bohem, ne samotný zázrak.
5) Kritické historické a epistemologické úvahy ukazují, že zázraky mohou být prostředkem poznání Božího působení, a ne nutně překročením přírodních zákonitostí.
