Historie kaple Všech svatých na Pražském hradě sahá až do 12. století, kdy byla postavena jako součást románské rezidence českých panovníků. Svou největší slávu zažila za vlády císaře Karla IV., který z ní chtěl vybudovat královskou kapli po vzoru pařížské Sainte Chapelle. Ta byla ovšem těžce poškozena při požáru Pražského hradu v roce 1541 a svou dnešní podobu získala až v roce 1580. Plnohodnotným liturgickým centrem se opět stala roku 1753, kdy se královna Marie Terezie rozhodla vybudovat v jejím sousedství nový ústav šlechtičen. Obě stavby byly propojeny a od roku 1755 se v ní pravidelně konaly nejen mše, ale i slavnostní ceremoniály ústavu.
Pod kaplí byla vybudována pohřební krypta, do níž byly až do josefínských reforem ukládány zesnulé šlechtičny. Kaple Božího Těla náleží do skupiny dnes již zaniklých pražských sakrálních staveb doby lucemburské, jejíž stavební podoba nebyla nikdy detailněji zdokumentována. Dosavadní rekonstrukce stavby byla založena na výpovědi několika písemných zpráv a vyobrazení vedut novověkého stáří. Archeologie do této diskuse měla poprvé možnost vstoupit až v roce 2011.
Gotická kaple ke cti Nejsvětějšího (Božího) Těla a Krve Páně a P. Marii a sv. Felixe a Adaucta uprostřed Velkého tržiště, pozdějšího Dobytčího trhu, dnes Karlova náměstí byla postavena v letech 1382-1393. Kaple měla zaujmout místo v sousedství dřevěné věže, v níž byly každoročně nejspíše již od sklonku 50. Kapli nechalo vybudovat čtyřicetičlenné bratrstvo mající ve svém znaku obruč se zavěšeným kladivem. Patronátní právo měli mít zakladatelé kaple a jejich následovníci z bratrstva.
Společenská výjimečnost uvedeného sdružení z řad šlechtické, duchovní a měšťanské nobility z okruhu dvora krále Václava IV. V roce 1403 zástupci bratrstva předali kapli se všemi právy a důchody pražské univerzitě. V předhusitském období se kaple stala místem vyhlašování panovnických či veřejných stanovisek. Od roku 1416 se v kapli přijímalo pod obojí. V roce 1437 zde byla vyhlášena kompaktáta, jejichž znění vytesané do kamene bylo v podobě desek osazeno na stěny kaple. Tentýž rok se po dvacetileté válečné odmlce vrátilo do kaple vystavování ostatků, které však se smrtí císaře Zikmunda Lucemburského na tomto místě zaniklo.
Po husitských válkách plnila kaple nejen bohoslužebnou funkci, ale také úlohu pohřebiště univerzitních mistrů. Univerzita a následně němečtí kalvíni využívali kapli až do roku 1622, kdy z rozhodnutí císaře Ferdinanda II. přešla do majetku jezuitů. Po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 byla stavba převedena pod správu farnosti u sv. Vojtěcha v Jirchařích. V roce 1784 pak byla definitivně zrušena a uzavřena. Osud stavby byl zpečetěn v roce 1791, kdy došlo k jejímu zboření. Místo kaple již nebyl následně nikdy zastavěno.
Podle ikonografických pramenů se obecně přijímá, že kaple Božího Těla se nalézala v geometrickém středu Karlova náměstí, poblíž vyústění dnešní Ječné ulice. Uvedená fakta však dlouhodobě postrádala konkrétní technické parametry pro přesné prostorové vytýčení. Kaple nebyla nikdy do svého odstranění přesně zaměřena. Informace o její podobě vycházely ze starších ikonografických vyobrazení z 16. až 18. století. Samotný architektonický vzhled kaple byl v minulosti diskutován mezi historiky umění a architekty (V. Mencl, E. Bachmann, V. Lorenc).
Nejstarší dochované městské plány ji zachycují ve zjednodušené podobě. Hmotový model jedné z variant kaple a ostatkové věže byl vytvořen pro výstavu Praha Husova a husitská 1415-2015. Výstavu připravil Archiv hl. města Prahy a byla zpřístupněna v Clam-Gallasově paláci v roce 2015. Model je součástí sbírek Muzea hl. města Prahy. Odborná spolupráce: Ing. arch. O. Šefců, PhDr. J. Podliska, Ph.D., Ing. arch. M. Real. Realizace digitálního modelu: Mgr. P. Tvorba aplikace pro zobrazení rozšířené reality: Ing. J. Grafika: Mgr. Z.
Digitální model kaple a ostatkové věže byl vytvořen pro projekt virtuální výstavy Praha doby Karla IV. Projekt je podporovaný MK ČR jako součást Národních oslav 700. výročí narození císaře Karla IV. Archeologický výzkum kaple Božího Těla poskytl důležitý příspěvek ke studiu této mimořádně zajímavé pražské stavby. Rozsah výzkumu odhalil negativ zdiva severního závěru kaple a ukázal lokalizaci i podobu stavby.
Velikost stavby na půdorysu je cca 29 m v obou směrech; průměr areálu včetně hřbitova dosahuje 36 m. Při demolici kaple byl materiál rozebrán a využit na jiné stavby. Hřbitovní areál u kaple obsahoval nejméně 3 hroby, orientace byla kolmo k obvodové zdi a hřbitovní zdi. Nálezy ukazují dlouhodobé užívání místa pro pohřební účely a datují se do 16. - 17. století. Půdorys kaple ukazuje polygonálně zformovanou severní stěnu a náběh na opěrák; základový výkop si podržel stopu stavby i po demontáži.
Vstupujeme do světa doprovázeného legendami: v popisech se střídají husitské, renesanční i barokní vlivy a k kapli se váží řada dalších objektů a příběhů na Karlově náměstí i v Praze obecně. V historické kronice se zmiňuje, že křehká rovnováha mezi církevní a světskou mocí ovlivnila osudy kaple a jejího okolí prostřednictvím architektonických i sociálních změn. Archeologické nálezy a rekonstrukční projekty umožnily revizi dosavadních rekonstrukcí a posunuly poznání o tvaru a rozměrech sakrálního areálu.
Další kapitoly pražských kaplí a jejich okolí
Mezitím se ve městě nachází i řada dalších kaplí a zajímavostí: kaple sv. Eliáše na Novém Městě, kaple sv. Terezie z Avily ve Vojanových sadech a kaple sv. Jana Nepomuckého s terasou a vyhlídkou. Každá z nich má svůj vlastní příběh a architektonické detaily, které si zasluhují pozornost návštěvníků a badatelů. Texty pojednávají o spojení kaplí s univerzitním životem, ritualitě a stavbou bratrstev, jejichž znaky a patronátní práva ovlivňovaly jejich osudy.
Na závěr lze říci, že Praha je město plné vrstev: gotika, renesance, baroko, ale i moderní výrazy a digitální prezentace. Archeologie v posledních letech přináší konkrétní data, která umožňují přesněji vymezit rozměry a polohu kaplí, někdy i s překvapujícími nálezy, jako jsou suterény či hřbitovní části, které doplňují dlouhou historii místa.
