Historický dokument se věnuje významnému oltáři Zvěstování v kostele Panny Marie Sněžné a souvisejícím výtvarným dílům českého baroka, jejichž autoři jsou často anonymní, avšak jejich díla formovala tvář pražských chrámů i venkovských kostelů.
Základní popis a původ oltáře
Kostel Panny Marie Sněžné mají své kořeny v 2. polovině 17. století, kdy jej spolu se kolejí piaristů založila vévodkyně Anna Magdaléna Sasko-Lauenburská roku 1666 a postavil jej Martin Reiner. Následně roku 1674 byl kostel s konventem vysvěcen.
Hlavní oltář vznikal v letech 1670-1673 a zahrnoval řezané sochy sv. Jáchyma a sv. Anny, kazatelnu s reliéfy na biblické náměty a několik dalších symbolických prvků. Z původní výzdoby se dodnes dochovaly fragmenty konstrukcí, některé sochy a dva oltářní obrazy: sv. Josef z Calasanzy (malíř Josef Melling, 1765) a Příbuzenstvo Kristovo (Franz Xaver Hickmann, 1853).
Hlavní a postranní oltáře: ikonografie a význam
Mezi nejbohatší výzdobu patřil „záslibný oltář“ sv. Jana Nepomuckého, zřízený markraběnkou Franziskou Sibyllou Augustou Bádenskou v letech 1691-1692 jako dík za vítězství nad Turky u Szlankamenu na Dunaji v roce 1691.
Další oltáře byly zasvěceny sv. Antonínu Paduánskému, sv. Josefovi z Calasanzy, sv. Floriánovi a Čtrnácti svatým pomocníkům. Poslední zmíněný oltář, stejně jako Kalvárie, byl dílem řezbáře Karla Lorenze z Hroznětína z první poloviny 19. století.
Umělecké klenoty a osudy oltářů
Na oltářích se nacházejí významná díla, mezi nimiž vyniká především Zvěstování od Rainera, které patří k vrcholům české barokní malby. Zvěstování z kostela Panny Marie Sněžné má doprovodný obraz Snu sv. Josefa v nástavci.
Horní obraz sv. Josefa je sice technicky méně výrazný, ale hlavní mariánský výjev Zvěstování působí plasticky a s freskově zjasnělou konposicí. Obraz pochází z roku 1724-1725 a byl dárcem samotným autorem do kostela jako votivní dar: cena obrazu měla 500 zlatých a Rainer věnoval 400 zlatých „na svou památku, pro memoria sui“.
Hledání a zachování: historický kontext a proměny
Kamenná hlava Panny Marie, která je umístěna na oltáři, je kopií hlavy mariánské sochy z památného mariánského sloupu strženého na Staroměstském náměstí 3. Po odsunu německého obyvatelstva na konci druhé světové války kostel chátral a hrozila demolice. Na konci 80. let 20. století se proto začala znovu realizovat záchrana a údržba, aby se zachovala historická památka pro další generace.
V Praze lze Zvěstování najít na několika místech spojených s mariánskými motivy; fresky a plátna Rainerova díla se objevují také v dalších kostelích českého baroka, například ve sv. Tomáši, sv. Jiljí či sv. Kateřině, a dokonce i v Loreře. Jeho životní osudy nebyly tak dramatické jako u Petra Brandla, avšak Rainer byl často hostem ve šlechtických kruzích a spolupracoval s dalšími mistry české malby své doby, jako Brandl a Halbax.
Ostatní souvislosti a kontext s dalšími díly
Mezi oltářní obrazy, které Rainer zanechal v pražských kostelích, patří Zvěstování v kostele Panny Marie Sněžné a další práce v Oseku, Jemništi, Duchcově, Gamingu a Vratislavi. Z těchto děl vychází souvislosti s výtvarnou conventionalní tradicí českého baroka, která v Praze nacházela svou bohatou expresivitu na hlavních oltářích a kazatelnách.
V kostele Panny Marie Sněžné je zachováno množství významných památek, jejichž autoři často zůstali anonymní; přesto jejich díla přinášejí historickou i estetickou hodnotu a svědčí o bohaté tradici pražského baroka a o spolupráci malířů, sochařů a řezbářů v období 17. a 18. století.
Tváří v tvář. Aristokratický portrét v baroku
Celá tématika příběhu oltáře Zvěstování v sobě zahrnuje nejen samotné malířské a řezbářské prvky, ale i společenské a historické souvislosti, které ovlivnily vznik a následnou záchranu těchto památek.
tags: #oltar #svatojirsky #zvestovani