Ve středu 15. února církev oslavila svátek Čtrnácti pražských mučedníků. Při této příležitosti přinášíme homilii pražského arcibiskupa Jana Graubnera, kterou pronesl v klášteře Panny Marie Sněžné. Slavíme mučedníky, kteří neusilovali o mučednickou smrt, ale v nebezpečné době se dostali do situace, kdy bylo třeba za věrnost Kristu platit životem. Takovou situaci si svobodně nevybrali, ale žili své povolání věrně i v těžkých podmínkách a před nepříjemnostmi a riziky neutíkali. V převážně protestantské Praze sloužili katolíkům. Byli ze šesti národností, kromě kněží a studentů i bratr kuchař, krejčí či zahradník.
Jedno měli společné: vydali svědectví Kristu svou krví a svým příkladem nám zanechali silné poselství, že následovník Krista se nesmí bát kritiky, odsuzování, nenávisti či potupy, nebo dokonce vyloučení ze společnosti kvůli Kristu. Tak to učil i svatý Petr, z jehož listu jsme četli: nebojte se, když vám vyhrožují. A Petr to nejen hlásal, ale taky žil. I on se stal mučedníkem. Křesťanství není populistické, nezískává členy slevami, slibováním pohodlí a snadného úspěchu. Křesťanství je náboženstvím kříže, který má v sobě obrovskou moc, protože Ježíš tím, že ho jako sám nevinný přijal z lásky k těm, kteří potřebovali vykoupení, z něj učinil nástroj spásy a znamení lásky, která se obětuje za druhé.
Někteří křesťané se dnes bojí mluvit o náročnosti kříže, aby někoho neodradili. Ba dokonce jsou ochotni vyškrtnout některá přikázání, aby získali nové členy, nebo neztratili slabé. Ježíš takový populismus neuznává. Říká dokonce: Běda vám, když vás budou všichni lidé chválit. On své učedníky vede k vysoké náročnosti a vychovává z nich silné osobnosti schopné měnit svět k lepšímu. Všimněte si té vysoké laťky: Milujte své nepřátele, prokazujte dobro těm, kdo vás nenávidí, žehnejte těm, kdo vás proklínají, modlete se za ty, kdo vám ubližují. To nedokáží slaboši, kteří se snadno přizpůsobují okolí. To nedokáží ani bojovníci, kteří oplácejí zlo zlem.
Nebývá však jen boje, ale i důvěra v Boha. Ježíš neslibuje svým učedníkům sladkou příjemnost, ale nechce z nich mít ani ty, kteří se za něj lacině perou. Jen vzpomeňte na Petra, který ho chtěl v Getsemanské zahradě bránit mečem: Zastrč meč do pochvy. Ježíš však není jednoduchý pacifista, který se vzdává bez boje. A to má platit i o jeho následovnících. On chce, abychom lavinu zla zastavili dobrem. Milujte své nepřátele, prokazujte dobro těm, kdo vás nenávidí…
Jak to ale může dokázat slabý člověk? Je to vůbec v lidských silách? Není. Ježíš nás dobře zná a nechce po nás nic nemožného. Všimněte si, on nás učí v každodenním životě počítat s Bohem. V každé chvíli nám opakovaně nabízí svou pomoc, ba víc než pomoc. Bible přeci u sv. Jana říká: Bůh je láska. Když se otevřeme Bohu a dáme mu v sobě dost místa, je ochoten milovat v nás. Stačí mu dát k dispozici své srdce a v takové chvíli mu říct: Bože, já na to nyní nemám, abych tomuto člověku odpustil, odpusť mu ty. Já nemám na to, abych na tuto zlobu a nenávist odpověděl láskou, ale dávám ti k dispozici své srdce, naplň ho a ty v něm miluj tohoto člověka.
Samotná proměna světa není jen o slovech; máme nabídku podílet se na proměně světa, který někdy kritizujeme či nad ním naříkáme, nebo ho dokonce odsuzujeme, ale my jsme pozváni k tomu, abychom ho měnili. Neříkejme, že jsme bezvýznamní, že nemáme na nic vliv. Neschovávejme se za mocné. To je zbabělá výmluva. Nejsme všichni generálové, ale ve válce záleží na každém pěšákovi. Jsme povoláni ke spolupráci na uzdravení světa. Každý ve svém okolí, ve své rodině.
Oslavujeme svaté mučedníky, kteří jsou pro nás výzvou, abychom vzali své povolání do Božího království vážně. Ten, který řekl: Boží království je ve vás, nás znovu vyzývá, abychom se mu otevřeli a nechali ho skrze nás budovat Boží království mezi námi. Svatí mučední pražští, kteří jste přišli do tohoto města z různých stran, abyste pracovali na jeho posvěcení, přimlouvejte se za Prahu, přimlouvejte se za nás, abychom dokázali splnit to, co od nás Pán očekává.
Kdo přijal Krista jako svého Spasitele, jistě se nestal hned dokonalým, může se potácet v různých slabostech a poutech, ale jeho zásadní zaměření směřuje ke spáse. Nežádá však od Krista, aby měnil pravidla. Odsuzovat někoho proto, že má jinou sexuální orientaci, je stejně špatné jako odsuzovat ho kvůli barvě pleti. Na druhé straně je nepřijatelné, když někdo z takové skupiny vyžaduje „výhody a práva“, která jiní nemají. Právo na sex mimo manželství nemá ani homosexuál, ani heterosexuál. Bible obojí nazývá hříchem. Každý hřích je třeba odsoudit, i když hříšníka je třeba milovat. Láska k hříšníkovi však neznamená schvalovat hřích, nýbrž nabízet porozumění a pomoc. Jestli se někdo necítí přijatý ve společenství proto, že propaguje či oslavuje hřích, není to vina církve. Najde-li odvahu k obrácení a pokání, společenství ho musí přijmout, i když to někdy třeba neumí. církev jim má nabízet pomoc, ale vůbec to neznamená, že se zapojí do programu oslavy životního stylu, který je v rozporu s Božím zákonem. Skutečná pomoc není věc reklamy, ale soukromí. .... pomoci je možné jen tomu, kdo o ni skutečně stojí, kdo hledá cestu podle Krista a nechce, aby církev měnila Bibli. Římská synoda je o rodině a rodinu tvoří otec, matka a děti. Všichni lidé jsou povoláni k lásce, ale ne všichni k manželství. Některé Bůh volá k zasvěcenému životu pro Boží království, někteří mají zůstat sami.
Rozhovor s Mpns. Homilie Mons. Karol Dučák: Revolta arcibiskupa Lefebvra i jeho následovníků zůstává trvalým mementem pro všechny katolíky! Víra na dopamínu: Cítím, tedy jsem? Karol Dučák: Katolická církev v Africe včera, dnes a zítra, 2. Karol Dučák: Katolická církev v Africe včera, dnes a zítra, 1. Společenství Večeřadlo Křenovice: myslíme si, že vhodným kandidátem na pražského arcibiskupa by byl Mons. Mons. Čeká se na jmenování pražského arcibiskupa. Mohl by jím být Mons. Antonín Basler ??
Kázání J. Ex. biskupa T. Podcast s Mons. PROHLÁŠENÍ ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO K VÝZVĚ KE ZJEDNÁNI NÁPRAVY VE VĚCI JEDNÁNÍ REKTORKY Prof. MUDr. MILENY KRÁLÍČKOVÉ, Ph.D. Tento nedávný průzkum Pew ukazuje, proč Katolická církev nemůže být „synodální“.
Pacifikovaně pokračuje obsáhlý text plný souvisejících odkazů a myšlenek o synodě, rodině, sexuální etice, a pastoračních směrech české církve. V závěru textu nacházíme i poznámky o maturitních tématech, činnostech arcibiskupů a významu rodinného života pro rozvoj povolání, výchovu dětí a službu ve farnostech.
