Rada vět kolem mnišek a dominikánského řádu v Uherském Brodě vyvolává snahy o lepší soužití v komunitě. Že úsilí o dobré vztahy v komunitě není okrajovou záležitostí, ale zásadní součástí dominikánského povolání, je zřejmé od samého začátku řeholní řehole.
Svatý Augustin nás na samém začátku řehole vyzývá: Na prvním místě dbejte o zachovávání jednomyslnosti, vždyť proto jste se sdružili v jednu společnost. Pokud podobná situace nastane třeba v manželství, někdy se podaří vztah opět ozdravit. Často je k tomu potřeba vnější pomoc přátel nebo párového terapeuta. Obnovu vzájemné komunikace v komunitě nemůže za mnišky vyřešit někdo jiný.
Při vizitaci v září 2025 však magistr řádu konstatoval, že situace se nelepší a spíše než snažit se o záchranu celé komunity je prioritou starost o povolání jednotlivých sester. Proto v dubnu 2026 písemně vyzval sestry, aby každá z nich požádala o transfer do jiného kláštera. Situace tedy směřuje k přinejmenším dočasnému rozptýlení komunity, a tím pádem i k opuštění budovy kláštera v Uherském Brodě. Rozeslání mnišek bude mít dopad i na provoz klášterního kostela.
Z jednání s arcibiskupem olomouckým a jeho generálním vikářem vyplynulo, že pro diecézi je obtížné dělat personální změny jindy než na začátku července. Proto se k 1. 7. 2026 fr. Augustin Prokop vrátí do Olomouce a farnost Uherský Brod dostane kaplana. Zpovídání i mše svaté se přesunou z klášterního do farního kostela při zachování stejného pořadu bohoslužeb. V klášterním kostele se mnišky budou nadále modlit liturgii hodin. Celá situace mě velice mrzí, nejen kvůli mniškám samotným, ale také kvůli všem, kdo je podporovali a pomáhali jim při rekonstrukci kláštera i pobytu v Brodě.
fr. Ve čtvrtek 12.7.2007 zemřel ve Znojmě v klášteře dominikánských mnišek u sv. Kříže dlouholetý provinciál dominikánského řádu P. Ambrož Bohumil Svatoš. Zemřel v roce, kdy si připomínáme sté výročí beatifikace sv. Zdislavy z Lemberka, kterou velmi ctil a o jejíž kanonizaci se zasloužil. Praha: P. Ambrož Svatoš je neodmyslitelně spojen s dějinami dominikánského řádu v Čechách v posledním století. K jeho odkazu se vracíme následujícím upraveným medailonem, který připravil současný provinciál P. Benedikt Mohelník OP a P. Augustin Prokop OP.
Otec Ambrož, křestním jménem Bohumil, se narodil 7.6.1913 v Popovci u Chrudimi jako nejmladší ze čtyř dětí. Jeho rodiče byli chudí, hluboce věřící lidé. Zvlášť hluboký vztah existoval mezi Bohumilem a jeho maminkou, která jej podporovala při hledání povolání a byla mu velkou oporou v dobách pronásledování.
V roce 1924, po absolvování obecné školy v Domoradicích, nastoupil na arcibiskupské gymnázium v Praze-Bubenči. Během gymnaziálního studia bydlel v juvenátu dominikánů u sv. Jiljí. Zde ho Pán povolal do řádu sv. Dominika. Po maturitě v roce 1930 nastoupil do kláštera v Olomouci a 28.9. zahájil noviciát. Pak pokračoval ve studiu filozofie a teologie na řádovém studiu v Olomouci. 5.7.1936 přijal v olomoucké katedrále kněžské svěcení z rukou arcibiskupa Leopolda Prečana.
Jeho prvním kněžským působištěm, stejně jako posledním, bylo Znojmo. Nastoupil sem v roce 1937 a působil jako kaplan, katecheta a exercitátor. O rok později jej představení poslali do Prahy a svěřili mu péči o mládež. Byl ustanoven prefektem pražského juvenátu a rok na to novicmistrem. Už z těchto prvních let kněžského působení se datuje jeho velká úcta k bl. Zdislavě. S nadšením uvítal, když v roce 1945 litoměřický biskup Antonín Alois Weber pozval dominikány do Jablonného v Podještědí. P. Ambrož byl jmenován kaplanem v Jablonném. Přestože ani zde nepůsobil dlouho, zamiloval si bl. Zdislavu a už tehdy si předsevzal pracovat pro její kanonizaci.
V roce 1946 jej představení z Jablonného odvolali a ustanovili jej magistrem bratří studentů v Olomouci. Byl jím do 21.4.1948, kdy jej bratři na provinční kapitule zvolili provinciálem české provincie. Začínalo nelehké období v dějinách církve v Československu. P. Ambrožovi to bylo jasné. 27.4.1950 byli všichni bratři pražského konventu v noci odvezeni do koncentračního kláštera v Broumově, odsud v srpnu odvezli P. Ambrože do Želiva a po šesti letech ještě do Králík. 12.2.1957 byl propuštěn a musel si najít zaměstnání, což nebylo snadné.
Nakonec jej přijali jako skladníka v nemocnici sester boromejek v Albrechticích. Jako 'nespolehlivý' byl stále sledován a v roce 1960 jej nuceně přemístili do charitního domova na Moravci. Až v roce 1962 se směl znovu ucházet o 'normální' zaměstnání. Našel je v Ústavu sociální péče ve Slatiňanech u Chrudimi, kde pracoval jako vrátný a holič. Mezitím se přiblížil rok 1968 a s ním určité politické uvolnění. Poprvé směl P. Ambrož jako český provinciál reprezentovat svou provincii na generální kapitule v Chicagu v USA. Byl tam přivítán ohromným aplausem.
Po návratu do vlasti byl svědkem toho, jak se politická situace znovu zhoršuje. V roce 1970 odešel z ÚSP ve Slatiňanech a přijaly jej sestry dominikánky ve Střelicích jako svého kaplana. Znovu nastalo sledování, kontrola pošty a nakonec musel v závěru roku 1973 ze Střelic odejít a znovu nastoupit na Moravec. Ale ani na Moravci nezahálel. Stále pokračoval ve vypracovávání materiálů potřebných ke Zdislavině kanonizaci, věnoval se duchovní péči o staré kněze, o sestry mnišky sv. Dominika a také nemálo pomáhal sestrám de Notre Dame.
Po pádu komunistické totality v r. 1989 církev znovu směla svobodně působit. Byly obnovovány kláštery. Také sestry mnišky opustily 17.10.1990 charitní domov na Moravci a nastěhovaly se do kláštera sv. Kříže ve Znojmě. Spolu s nimi sem odešel i P. Ambrož. Věnoval se duchovní péči o sestry, vypomáhal ve farnosti a hlavně dokončoval vše nutné pro kanonizaci bl. Zdislavy. V neděli 21.5.1995 pak prožil nezapomenutný okamžik, kdy v Olomouci na neředínském letišti představoval Svatému otci Janu Pavlu II. tuto osobnost a ten pak Zdislavu slavnostně prohlásil za svatou.
Poslední léta P. Ambrože byla vyplněna modlitbou a obětí. V roce 1997 se přihlásila těžká Parkinsonova nemoc a přicházely další obtíže, spojené s nemocí a stářím. Velkou ranou pro něj bylo, když po mozkové příhodě v roce 2005 už nemohl pravidelně sloužit mši. Všechno ale obětoval za církev a za své bratry a sestry. Zemřel připraven sv. svátostmi a obklopen láskou sester, kterým neúnavně a s láskou sloužil celých třiatřicet let.
fr. V pátek 20.7.2007 se s ním zádušní mší sv. ve Znojmě v kostele sv. Kříže rozloučily sestry mnišky a znojemští farníci. V sobotu 21.7. byla sloužena pohřební mše sv. v Jablonném v Podještědí, po které byly jeho ostatky uloženy v řádové kryptě pod bazilikou poblíž místa, kde odpočívá sv. Zdislava.
V roce 1991 P. Ambrož napsal jako poslední ze Sedmi slov - vět na konci mého života: 'Celý život byl pro mne očistcem. Chci proto do nebe. Toužím po nebi, po nebeském Otci. Věřím v nekonečnou Boží lásku, zjevenou v Ježíši Kristu, našem božském Bratru. Veliký, kající a omilostněný hříšník touží celou duší po nebi, po Bohu Trojjediném. Věřím v sílu svátosti nemocných a Eucharistie, která proměňuje v Krista. Ať zemřu náhle, či umírám zdlouhavě, chci do nebe, chci domů. Bude to největší zázrak Boží lásky na mně. Ať tak vyvrcholí láska a moc Boží na mně! Chci zemřít láskou… O beata Trinitas!'“
Augustin Prokop se narodil 27. prosince 1952 v Brně do katolické rodiny. Matka Jarmila, rozená Kvardová, pocházela z Ostrovačic u Brna. Otec Josef Prokop se narodil v Kněževsi u Žďáru nad Sázavou do chudé rodiny. Měl šest bratrů. Po válce se rodina přestěhovala do Vojkovic a čelila nátlaku kvůli odmítání vstupu do JZD. Starší bratr František zemřel pod koly vlaku. Otec nakonec do družstva vstoupil. Ve škole zažil pamětník znevýhodňování a šikanu pro náboženské vyznání. Po zkušenostech z brigády v ústavu na Velehradě a úspěšně složené maturitě se rozhodl vstoupit tajně do dominikánského řádu a přijal řádové jméno Augustin.
Studoval teologii v Litoměřicích, během studia absolvoval dvouletou vojenskou službu u železničního vojska v Ostravě a Bohumíně. Po návratu z vojenské služby dostudoval teologickou fakultu a byl v Brně vysvěcen na kněze. Působil jako kaplan v Jihlavě, Jemnici, Třebíči a v Perné i jako novicmistr. Po souhlasu se zveřejněním jeho příslušnosti k dominikánům v Katalogu duchovních byl vyslýchán brněnskou StB v Mikulově, výslech skončil bez následků. V roce 1989 působil jako převor v Olomouci a začal se také věnovat archivářské práci a dějinám řádu dominikánů. Následně odešel na misie do Litvy a Estonska, po návratu vedl noviciát v Jablonném v Podještědí. Ve stáří působil jako kaplan v Uherském Brodě v klášteře dominikánů a v klášterním kostele Nanebevzetí Panny Marie.
