Kostel svatého Michaela archanděla stojí přímo v centru obce Blatno a je její nejvýraznější památkou. Byl postaven v roce 1782 v barokním stylu a později roku 1892 proběhla obnova interiéru. Jedná se o jednolodní kostel s věží na západní straně. Má trojboce ukončený presbytář, k němuž na severu přiléhá sakristie. Místo, kde dnes stojí kostel, má velmi dlouhou historii. Pravděpodobně zde kdysi stála tvrz nebo opevněné sídlo, které bylo obklopeno vodou. Dodnes tuto minulost připomíná rybník v blízkosti kostela.
Kostel je bohatý na historické artefakty a výzdobu. V jeho interiéru jsou raně barokní oltáře, sochy, kazatelna a obrazy, lavice jsou rokokové. Největší v kněžišti je freska Nanebevzetí Panny Marie a v lodi kostela Panna Maria s Ježíškem; kolem ní bylo šest alegorických postav: víra, naděje, láska, spravedlnost, pravdivost a dobrota. Zbývající prostor byl vyplněn renesančními ornamenty. V kopuli v Růžencové kapli byla freska Bůh Otec s anděly. Nad hlavním vchodem vlevo je osmiboká kaple známá jako Růžencová či křtitelnicová kaple.
V areálu kostela najdeme i fara, postavenou v roce 1730, a kapli Bratrství z let 1769-1773. Stavba tvoří písmeno U; v její užší části je umístěna socha sv. Jana Nepomuckého, která stávala v Litvínově na náměstí již v roce 1727. Proti ní stojí sousoší sv. Oldřicha a sv. Felixe s aliančními znaky pánů z Lobkovic a z Bubnu a Litic, sem bylo přemístěno ze zrušené kaple v Dřínově. Sloup Nejsvětější Trojice, který stával před kostelem v Libkovicích, je umístěn v Voigtových sadech. O něco níže je socha sv. Jiří, která stávala v Dolním Jiřetíně před kostelem.
V říjnu 2001 byly do Litvínova z dílny zbraslavského zvonařského mistra Petra Rudolfa Manouška dovezeny dva zvony. Větší, 850 kilogramů, pochází z roku 1522 a prošel významnou rekonstrukcí. Menší, 200 kilogramů, byl nově vyroben. Oba zvony byly posvěceny otcem biskupem Mons. ThDr. Josefem Kouklem a získaly jména sv. Michael (patron města) a sv. Photos.
Naopak v sousedním Litvínově je kostel svatého Michaela archanděla nejstarší a nejvýznamnější státem chráněnou památkou města. Byl postaven v letech 1685-1694; architektem raně barockní stavby byl Jan Baptista Mathey, původem z Francie, který působil i v Praze a rozvíjel řadu staveb v českých zemích. Stavba je charakterizována strohostí raného baroka, má třípatrový koncept a bohaté členění s pilíři, rizelity, lisenami, kladím, volutami, nikami, římsami a štukaturou. V průčelí jsou obdélníková okna, po bocích lichoběžníková a segmentově zakončená; půdorys tvoří latinský kříž. Kostel je jednolodní, presbytář trojboce uzavřený, mezi lodí a kněžištěm je Vítězný oblouk. Dvě nízké jehlancovité věže a pískovcová socha patrona, sv. Michaela Archanděla, s mečem a vahami, dominuje průčelí. V severní části stojí malá sanctusová věžička. Ke kostelu vede široké schodiště, typické pro barokní stavby. Klenba je valená a nabízí velké plochy pro stropní malby - fresky.
Jednoduchost a eleganci interiéru podtrhuje skutečnost, že hlavní oltář je zdoben deskovým triptychem z počátku 16. století, a že boční oltáře jsou raně barokní. Na severním oltáři z 1. čtvrtiny 15. století se nachází skříňka s dřevořezbami a dřevěné malované tabernakulum s monstrancí ve tvaru věžičky patří k nejcennějším artefaktům. Krucifix zdobící vítězný oblouk je datován cca do roku 1380. Rozsáhlá pozdně gotická polychromie zdobí stěny i strop; mezi 77 ornamentálními a figurálními motivy v 31 barvách vynikají jagellonská orlice a scéna lovu na jelena. Z nejstarších prvků dominuje pozdně románský obraz sv. Kateřiny a Anežky z roku 1280, který byl náhodně objeven v roce 1949.
V průčelí je umístěna bohatá výzdoba a vnitřní prostor zahrnuje i kapsy a malby od malíře Reinhorna z Drážďan. Mezi další díla patří Vzrušující obrazy jako Zavraždění sv. Václava, Pád sv. Jana Nepomuckého do Vltavy a Ježíš na hoře Olivetské. Narození Páně visí nad dveřmi do chóru, jeho autora je neznámý. Mezi významné mecenáše patří Richard Fiedler, který zadal zhotovit šest barevných okenních maleb se svatými.\n
Ke kostelu patří i nároží s gerními prvky - kruchta s předstupující balkónovou částí a bohaté zařízení interiéru. Podrobně je popsána i sakristie, klenba a výzdoba v presbytáři. Venkovní i vnitřní prostor byl mnohokráte renovován; první větší opravy proběhly po sedmileté válce v 60. letech 18. století a další zásahy následovaly v 19. století a 20. století. Záměrně byly barokní prvky propojeny s renesančními ornamenty a rokokovými prvky, aby vznikla jednotná atmosféra uvnitř kostela.
UNESCO a kulturní význam
Společně s dalšími dřevěnými kostely jiho- a střední Evropy byl kostel zařazen do UNESCO seznamu světového dědictví v roce 2003 jako součást dřevěné architektury Małopolska. Tato skutečnost potvrzuje výjimečnou hodnotu a zachovalost stavebního a výtvarného dědictví v regionu.