Níže jsou uvedeny historické záznamy o Ježíši Kristu. Kromě Bible jsou zde zmíněny i další prameny: Co dává nebiblickým zdrojům historickou autentičnost, je fakt, že pochází od nepřátel křesťanské víry. Co se týká dokumentace, je křesťanství nejlépe doložené náboženství na světě. Nemůže být pochyb o tom, že Ježíš Kristus žil a chodil po zemi před 2000 lety.
Biblické a mimo biblické prameny o Ježíšovi
BibleHistoricky přesná a spolehlivá kniha. Zde nacházíme popisy očitých svědků událostí, které se staly v době, kdy se předpokládá, že Ježíš žil. Josef FlaviusDalší knihou, kde najdeme zmínku o Ježíši, jsou „Židovské starožitnosti“ významného židovského historika Josepha Flavia, uznávané diplomata, kněze a vojenského vůdce té doby. Dvacet svazků tohoto díla popisuje dějiny jeho národa od stvoření do pádu Masady r. 66 po Kr. Josefus píše o občanských nepokojích, kdy byl v Judsku správcem Pilát Pontský (26 - 36 po Kr.). Píše: „V té době tam žil Ježíš, moudrý muž, jenž činil podivuhodné skutky, a učitel lidu, který přijímal pravdu s potěšením. Získával mnohé z Židů i mnohé z pohanů. A když jej Pilát, na návrh našich předních mužů, odsoudil k smrti na kříži, ti, kdo jej milovali, nepřestávali o něm svědčit; a rasa křesťanů, pojmenovaných po něm, ani do dnešní doby nevymřela.“ Dále popisuje v Bibli zmiňovaného velekněze Annáše, jeho sesazení r. 62 po Kr. kvůli nezákonnému svolání Sanhedrinu, židovské velerady. Annáš obvinil Jakuba, Ježíšova bratra a několik dalších z porušení zákona a poté jej vydal na smrt ukamenováním.SuetoniusTento oficiální historik římského císařského dvora uvedl v době, kdy v Římě vypukly v židovské komunitě nepokoje, a císař Claudius vyhnal Židy z města toto: „…vyhnal všechny Židy z Říma z důvodu výtržností, neustále rozněcovaných kvůli člověku jménem Krestus.“ Jméno je zde sice zkomolené, ale svědčí o Ježíšově existenci a událostech, které jeho osoba způsobovala až v dalekém Římě.Cornelius TacitusŘímský guvernér Asie a významný historik Cornelius Tacitus popisuje události, kdy byl římský císař Nero v podezření, že nechal rozpoutat požár, který zpustošil Řím v roce 64 po Kr. Tacitus píše: „Aby (Nero) rozptýlil pomluvy, označil za viníky určité lidi, všeobecně známé jako křesťany, jejichž aktivity byly nechvalně proslulé, a uvalil na ně ty nejkrutější tresty. Původce jejich označení, Kristus, byl na rozkaz Piláta Pontského popraven za vlády císaře Tiberia“. Jasné je tu časové zařazení Kristova do doby života a vlády Tiberia (císařem 14 - 37 po Kr.) a správce Judska Piláta Pontského.Plinius SecundusSecundus, Tacitův i Suetoniův současník, byl správcem Bithýnie kolem roku od roku 111 po Kr. Je označován jako jeden z největších pisatelů dopisů na světě, jehož listy získali status literární klasiky. V listech žádal císaře Trajána, jak správně trestat rostoucí počty křesťanů v oblastech pod jeho správou. Popisuje přímočaré jednání: „Zeptal jsem se obviněných, jsou-li křesťany. Jestliže jejich výpověď byla „ano“, zeptal jsem se ještě podruhé a potřetí a varoval jsem ji před trestem; pokud na svém prohlášení trvali, přikázal jsem odvést je na popravu.“ Také popisuje jejich zločin: „Měli ve zvyku scházet se určitého stanoveného dne před východem slunce, zpívat antifonické písně oslavující Krista jako Boha a zavazovat se přísahou - že nespáchají žádný zločin, nýbrž se budou zdržovat jakékoli formy zlodějství, krádeže a cizoložství, zrady na své víře a zpronevěry svěřeného majetku.“ Toto svědectví dokládá rostoucí počty lidí, kteří věřili v historičnost Ježíše Krista a jejich naprostou mravnost a oddanost jeho osobě.LucianusSatirik z 2. století, který křesťanství zesměšňoval a Krista popsal jako „muže, ukřižovaného v Palestině, neboť zavedl ve světě tuto novou sektu.“TalmudTalmud je kompilací židovského učení, které bylo předáváno z generace na generaci a pak znovu sestaveno po zničení židovského chrámu v r. 70 po Kr. Talmud zmiňuje Ježíše. Tady je jedna ukázka: „V předvečer velikonoční Yeshu [hebrejské slovo pro Ježíše] byl pověšen. Po čtyřicet dní před popravou se vyhlašovalo: „Bude ukamenován, protože praktikuje čarodějnictví a nabádá Izrael k odpadlictví. Každý, kdo může říci něco v jeho prospěch, ať přijde a prosí jeho jménem. Ale protože nic v jeho prospěch předloženo nebylo, byl v předvečer velikonoční pověšen!“ (Sanhedrin 43a) Nejenže Talmud Ježíše zmínil, zmiňuje se také o jeho ukřižování a dokonce říká, že k němu došlo v době velikonočního, právě v době, kdy Nový zákon říká, že k němu došlo.
Historická data a klíčové okamžiky
Historici se shodují, že Ježíš byl reálně existující osobnost, zřejmě galilejský rabín a židovský reformátor. Většina údajů o jeho životě vychází z Nového zákona a z mimobiblických pramenů, které dokládají existenci Krista a souvislosti jeho působení. Narození a smrt je možné částečně datovat na období kolem roku 30 n. l. až 33 n. l., přičemž Evangeliá a další prameny nabízí odlišné časové odhady. Případná existence Zmrtvýchvstání a setkání s učedníky potom posilují přesvědčení o historické skutečnosti Ježíše a o formování křesťanské církve. Zachování prázdného hrobu či zjevení po zmrtvýchvstání podporují tvrzení o skutečnosti událostí kolem Velikonoc, i když existují i kritické názory a alternativní interpretace.
Ježíšova identita a křesťanská víra
Ježíš Kristus je v křesťanství chápán jako Bůh a zároveň člověk, Pán a Spasitel. Christologie se rozvinula do dogmat různých vyznání víry, včetně uJI Židovského původu jména a jeho spojení s mesiášskou očekáváním. Jméno Ježíš znamená „Hospodin je záchrana“, Kristus znamená „pomazaný“, Nazaretský se vztahuje k jeho původu z Nazareta. Nový zákon podává Mission a křesťanské poselství, význam vzkříšení a poselství o Božím království.
Starý zákon a Ježíšovo proroctví
Starý zákon obsahuje množství proroctví, která podle křesťanské tradice ukazují na Ježíšův příchod a jeho úlohu Spasitele. Například balámovská proroctví o hvězdě a Davidově trůnu, Izaiášovy texty a další pasáže jsou interpretovány jako předobrazy a předpovědi Ježíše. Hlavní poselství spočívá v tom, že Ježíš přišel naplnit Boží smlouvu a že jeho narození, život a oběť mají univerzální dosah. Starý zákon tak slouží jako kontext a předznamenání pro Nový zákon a christologii.
Jak číst Ježíše v kontextu adventu
Desatero a Mojžíšova role v křesťanské víře, společně s příběhem Abrahama a Izáka, ukazují na kontinuální Boží plán spásy skrze syna a mesiáše. Adventní doba vyzývá k reflexi nad biblickým očekáváním a na to, jak Starý zákon předpovídá Ježíše ve světle Nového zákona. Adventní písně a zamyšlení o proroctvích v Starém zákoně pomáhají soustředit mysl na Krista a na to, jak Boží slib vešel do času narození Spasitele.
Ježíšovy zázraky, učení a vztah s lidmi
Ježíš uzdravoval prakticky ve všech oblastech - tělesně i duševně - a často transformoval životy lidí prostřednictvím víry a doteku. Vzniklo kolem něj jádro jeho následovníků, Dvanáct apoštolů, a širší komunita učedníků, včetně žen. Hlásal boží království, vyzýval k obrácení a pokání, a kladl důraz na milosrdenství, odpuštění a lásku k bližnímu.
Prázdný hrob, zjevení a vznik církve
V bibli bývá uvedeno, že hrob byl prázdný a že se po zmrtvýchvstání Ježíš zjevil učedníkům a mnoha dalším. Zjevení vzkříšeného Krista je klíčovým bodem pro vznik křesťanské církve jako největší instituce v lidských dějinách a motivací pro šíření evangelia po světě.
Otázky identity a víry
Pro mnoho lidí zůstává otázka: kdo je pro mě Ježíš z Nazareta? Mnoho lidí se ptá na Jeho božství, aniž by našli jasnou odpověď. Kristovo božství je častým tématem debat a vyžaduje osobní rozhodnutí víry a důvěry v Boží slib spásy skrze Ježíše. Pokud vás tato otázka zajímá, můžete prozkoumat Credo a vyhledat vysvětlení v životních textech a misálu komunit.
Odhalená tajemství posledních dní Ježíše Krista...2.část Historický dokument CZ
Na závěr: Advent a vánoční příběh o narození Ježíše Krista nejsou jen tradičním vyprávěním, ale odrazem Božího plánu spásy pro lidstvo. Ježíš Kristus nabízel a nadále nabízí naději, odpuštění a změnu každému, kdo Ho vyhledá a uvěří. Vánoční čas tak může být pro každého člověka příležitostí k osobnímu setkání s Bohem skrze Syna.