Římskokatolický kostel sv. Jana Nepomuckého leží ve středu ostravské městské části Stará Bělá. Stavba kostela byla situována poblíž místa, kde se nacházel původní dřevěný kostel, zasvěcený sv. Mikuláši (byl přibližně v roce 1790 stržen). Za patrona nového kostela byl vybrán sv. Jan Nepomucký, který byl v březnu 1729 svatořečen a spolupatronem se stal sv. Mikuláš.
Kostel sv. Jana Nepomuckého ve Staré Bělé je jedna z mála staveb z přelomu 18. a 19. století v ostravském regionu, které svébytným způsobem dokázaly spojit prvky pozdního baroka (rokoka) s prvky baroka rustikálního. Orientovaný na východ-západ, stojí na vyvýšeném místě nad středem obce, kolem něhož se až do poloviny 19. století rozkládal hřbitov.
Architektura a dispozice
Jednolodní pozdně barokní architektura obdélného půdorysu má mírně ustupující kněžiště a polokruhový závěr. K kněžišti přiléhá dvoupodlažní sakristie na jižní straně a novodobá kaple na severní straně lodi. Loď a kněžiště jsou zastřešeny sedlovou střechou pokrytou měděným plechem; sakristie a kaple mají mansardové střechy. Hlavní rozměry nového kostela dosahují délky 28,45 m, šířky 14,07 m a výšky 14,86 m, dominuje mu 37 m vysoká hranolová věž s odstupňovanou korunní římsou a polygonální helmicí.
Ve spodní části věže je hlavní vstup do lodě; nad ním je výklenek s kamenným znakem olomoucké kapituly a polokruhové okno otevírající se do zvonového patra. Na západním průčelí je tříosé průčelí se středním rizalitem a dvěma volutovými štíty. Uprostřed severní a jižní strany západní fasády jsou niky s plastikami svatých Cyrila a Metoděje. Hlavní věž je korunována šestnácti korunní římsou a helmicí; zvon z roku 1779 o váze 600 kilogramů přečkal obě světové války.
Uvnitř lodě se nachází tři pruské klenby rozdělené dvěma profilovanými pasy. Klíčové sochy a ozdoby se z projekcí vyjímají na konzolách pilastrů, včetně soch sv. Anežky České, sv. Antonína Paduánského, sv. Jana Boska a sv. Františka z Assisi z první poloviny 20. století. Po stranách kostelní lodi jsou boční polychromované oltáře a naproti kapli, s bočními vchody a vedlejšími průhledy do kruhu.
Hlavní oltář, kazatelna a křtitelnice
Hlavní oltář je dílem mistra Johane Nitscheho; kazatelna a křtitelnice pocházejí z dílny opavského mistra Karla Kastnera. Uprostřed konchy je obraz sv. Jana Nepomuckého; retabulum oltáře je konvexně prohnuté s dvojicí korintských sloupů a plastikami sv. Jana Křtitele a Jana Evangelisty. U oltáře je po stranách edikule zasvěcené Božímu Srdci Ježíšovu a Neposkvrněnému Srdci Mariinu. Nad kněžištěm stojí hlavní oltář s představěnou zděnou sarkofágovou menzou a bohatě zdobeným tabernáklem, kde v černém rámu dominuje obraz sv. Jana Nepomuckého; kolem tabernáklu jsou adorující andělé.
Na konzolách pilířů jsou sochy sv. Anny s Pannou Marií a sv. Prokopa; v závěru kněžiště se nachází kazatelna s reliéfem Krista mluvícího se Samařskou ženou a křtitelnice se stejným rokokovým pojetím. Pod okny v kněžišti jsou dva menší edikulové oltáře zasvěcené Božímu Srdci Ježíšovu a Panně Marii Ustavičné pomoci.
Boční kapitoly a výzdoba
Boční kaple je jednolodní prostor s valenou klenbou a třemi okny s půlkruhovým záklenkem a čtyřmi oválnými okny. Kaple je členěna pilastry a štukovým pásmem; v kněžišti je hlavní oltář s dřevěnou menzou a Boží hrob ukrytý v menze. Po stranách oltáře stojí sochy sv. Ludmily, sv. Václava a svatých Josefa a Aloise. V kapli se nachází socha Panny Marie Lurdské v jeskyni a nad nápisem s barokním obrazem sv. Barbory. V prostřední kapli je vlevo obraz Panny Marie Ustavičné pomoci a v zadní části farnosti je plastika Piety, spolu s mramorovými deskami s jmény padlých z 1. světové války.
Historie a vývoj interiéru
Historie kostela sahá do druhé poloviny 18. století. Základní kámen byl položen v roce 1776; přípravy začaly již za předchozího faráře P. Matouše Bassela. Stavba byla dokončena zřejmě v průběhu roku 1781. Slavnostní vysvěcení proběhlo 13. - 14. července 1801; během svěcení byly uloženy ostatky sv. Urbana, sv. Vitalise a sv. Korony. Okolo roku 1872 došlo k pozlacení hlavního oltáře, kazatelny a křtitelnice a v roce 1883 byly nahrazeny staré varhany novými. Vitráže apsidy pocházejí z roku 1888 a ke kostelu byl doplněn další počet soch.
V roce 1899 byla přistavěna kaple; v roce 1924 byla zavedena elektřina. V 2. světové válce byl interiér doplněn o další sochy. Roku 1976 byl nainstalován nový obětní stůl, ambon a sedes. Kostel přežívá i díky záchraně zvonu z roku 1779 během vládních i občanských turbulencí a obnovení jeho významu pro obec.
Současnost a význam
Kostel sv. Jana Nepomuckého ve Staré Bělé je jednou z mála staveb z přelomu 18. a 19. století v ostravském regionu, které dokázaly svým způsobem spojit prvky pozdního baroka s prvky baroka rustikálního. Dnes slouží nejen jako místní církevní centrum, ale i jako památka, která připomíná historické vrstvy osídlení Staré Bělé a regionální kontinuitu mezi Moravou a Slezskem.
