Vyhlašování genových základen (GZ) má za cíl ochranu geneticky hodnotných populací všech druhů lesních dřevin in situ, tedy v místě jejich výskytu, a umožnit jejich reprodukci pro potřeby lesního hospodářství. Vzhledem k tomu, že na území GZ se nacházejí a uznávají jedny z nejkvalitnějších zdrojů reprodukčního materiálu, stávají se tyto objekty i zdroji materiálu vhodného pro obnovu lesa a zalesňování mimo samotné GZ. Myšlenka vznikla na počátku 80. let minulého století a byla doprovázena uveřejněnými principy a charakteristikami GZ (Šindelář 1982).
Přínos vyhlašování GZ se postupně rozvíjel kombinací poznatků z hospodaření, výzkumu a legislativy. V roce 1990 byl pod záštitou MZe vydán Metodický návod k vyhlašování a hospodaření v genových základnách lesních dřevin. První legislativní oporou byla vyhláška č. 82/1999 Sb., která upravuje problematiku záchrany, zachování a reprodukce genetických zdrojů in situ a definuje, že les na území GZ může být zařazen do kategorie zvláštního určení. Harmonizace legislativy ČR s evropskou v důsledku vstupu do EU vedla k zákonu č. 149/2003 Sb. a prováděcí vyhlášce č. 29/2004 Sb., které řeší uvádění reprodukčního materiálu do oběhu a stanoví pravidla pro GZ.
Podle zákona jsou GZ definovány jako komplex lesních porostů s významným podílem cenných regionálních populací dřevin, jejichž plocha zajičuje udržení biologické různorodosti a vlastní reprodukci. Obecně platí, že v oblasti obnovy lesa je preferována přirozená obnova; při nutnosti obnovy umělé musí být použitý reprodukční materiál dřeviny pocházející z téže GZ. Zachování biologické různorodosti je podporováno režimem hospodaření v speciálních hospodářských souborech, odpovídajícím stavu porostů.
O vyhlášení GZ rozhoduje Krajský úřad na základě žádosti vlastníka lesa, přičemž odborný posudek ÚHÚL potvrzuje splnění požadavků pro GZ a stanovuje cílovou skladbu druhů, obmýtí, obnovní dobu a další hospodářské parametry. Původně bylo evidováno více než 200 objektů napříč roky s celkovou plochou přes 100 tisíc ha; dnes má centrální evidence 110 vyhlášených GZ o ploše 58 156 ha.
Mezinárodní kontext a mezinárodní závazky podporují udržitelné zachování genofondu, což se odráží i ve formování mezinárodního názvosloví a konceptu Dynamic Gene Conservation Units (DGCU), který odpovídá principům hospodaření s genovými základy v EUFORGEN a v ČR. Hlavní principy hospodaření v objektech GZ zajišťují záchranu, zachování a reprodukci genetických zdrojů in situ prostřednictvím vhodných hospodářských postupů, a to i pro objekty DGCU.
- GZ představují dlouhodobé a trvale udržitelné objekty pro ochranu genofondu.
- Pro obhospodařování se používají speciální hospodářské soubory a cílové druhové skladby.
- O vyhlášení GZ rozhoduje veřejná správa na základě odborného posudku ÚHÚL.
Objekty jsou jen částí širší činnosti zaměřené na genetické zdroje rostlin a mikroorganismů, zarámované Národním programem pro genetické zdroje rostlin (NPR), který v ČR existuje od roku 1993 a zahrnuje více než 55 tisíc GZR, z nichž 81 % tvoří generativně množené kolekce. Všechny aktivity související s GZ a obecně s genetickými zdroji rostlin jsou v souladu se zákonem a mezinárodními dohodami a podporují dlouhodobé uchování genetické variability a možnost využití pro budoucí šlechtění a obnovu lesních porostů.
Na území Svatý Tomáš, chráněné přírodní území v Šumavských horách, se odrážejí principy dynamického zachování genetických zdrojů a významu genetické diverzity pro lokální i širší lesnické zdroje. Oblast je známá nejen díky své ekologické hodnotě, ale i geomorfologickým zajímavostem jako granitové mrazové kotliny a specifické mikroklima. Informace o GZ a jejich správě mohou být doplňovány o data z Oblastních plánů rozvoje lesů a dalších regionálních zdrojů, které zmiňují významné populace dřevin.
V mezinárodním kontextu se v Evropě problematika genových základen věnuje rostoucí pozornosti a harmonizaci s mezinárodními standardy. V EU se sledují a plní závazky vyvažující ochranu přírody s заботou o ekonomické využití reprodukčního materiálu a lesního hospodářství. Genové základy a DGCU tak představují nástroj pro dlouhodobé uchování genetické rozmanitosti v odpovědnosti za budoucí generace.
