Milost a pokoj Boží ať vás provázejí, kamkoli půjdete. Avšak my budeme Hospodinu dobrořečit nyní i navěky. Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Načerpejte si, milí přátelé, Boží posilu pro svá životní úskalí a pro všechna svá životní rozhodnutí a potom k nim jděte v pokoji. Protože opravdu šťastni - blahoslavení - jsou ti, kdo žijí tam, kde vládne Bůh a kde se žije podle Boží vůle.
Tak ať vás provází Boží pravda a milosrdenství v dobrém i zlém a ať vám svítí na cestu, když před vámi bude tma. Milost Pána Ježíše Krista, láska Boží a přítomnost Ducha svatého ať jsou se všemi vámi. Žijte z ní: a kéž Boží milost naplní vaše dny pokojem, pravdou a láskou, ať už půjdete kamkoli. Ano, dobrota a milosrdenství provázet mě budou všemi dny mého žití. ať vám dělá život krásným (abyste přijímali i rozdávali lásku a naději).
aby neslo slovo Božího pokoje všem lidem. Otázka: Dovolte mi zeptat se, které svátostiny může udělovat laik. Je možné kupříkladu udělat někomu křížek na čelo nebo větší kříž a říct třeba Ať Tě požehnává a na tvých cestách doprovází Všemohoucí Bůh Otec... Jak se postupuje při svěcení obydlí bez kněze na slavnost Zjevení Páně? Musí laik při vykonávání svátostin splňovat nějaké zvláštní podmínky, např. být ve stavu milosti?
Odpověď: Církev má svátostnou - inkarnační - základní strukturu: Ježíš, Boží Syn, vstoupil do našeho časoprostoru, a tím jsou skutečnosti kolem nás vztaženy k Bohu. Vykoupení dovršuje v tomto stvoření. Zde nacházíme zakotvení svátostí i svátostin. Ve 12. století je tento proces zralý k tomu, že se začalo hovořit jasněji o sacramenta maiora (velké svátosti) a sacramenta minora (malé svátosti). Jestliže ty první označujeme jako svátosti, tak ještě v tom 12. století obdržely ony malé svátosti jméno svátostiny, latinsky sacramentalie (Petr Lombardský). Svátostiny jsou tedy symbolickými liturgickými úkony, kterými se na způsob svátosti naznačují účinky, zvláštně duchovní, jichž se dosahuje na prosby církve (SC 60).
Takových symbolických bohoslužebných úkonů nacházíme velmi mnoho, pojí se s jednotlivými svátostmi, s liturgickým rokem a s životem jednotlivých farností, společenství, a jednotlivých osob. Všem svátostinám je tedy společná modlitba ve jménu církve, tj. modlitba, jíž se uznává především Boží vláda nad osobami i věcmi, jíž se chválí Boží moudrost a prosí se o Hospodinovu mnohostrannou pomoc. A tak se svátostiny stávají znamením Boží přítomnosti v tomto světě. Takový pohled brání jakékoli magické představě a praxi.
Jestliže ty první označujeme jako svátosti, tak ještě v tom 12. století obdržely ony malé svátosti jméno svátostiny, latinsky sacramentalie (Petr Lombardský). Svátostiny jsou tedy symbolickými liturgickými úkony, kterými se na způsob svátosti naznačují účinky, zvláštně duchovní, jichž se dosahuje na prosby církve (SC 60).
Které svátostiny může udělovat laik? Není přesné definování svátostin, keré může udělovat laik, protože svátostin je mnoho a podléhají také místním a časovým podmínkám. Velmi uspokojivý řád a přehled ale v této věci vnáší liturgická kniha Benedikcionál, který byl v české verzi vydán v roce 1994. Tam je vcelku jasně - vždy v úvodu jednotlivých žehnání - řečeno, které žehnání přísluší jen knězi nebo i jáhnovi nebo i laikovi. Možnost žehnání laikem je zde poměrně hodně. Ohledně udělovatele se dá obecně říci, že biskupovi jsou vyhrazena žehnání mající vztah k diecézi, kněz, jáhen nebo pověřený laik uskutečňují žehnání týkající se života farnosti, v rodině žehnají obvykle rodičové (viz také zásady v úvodu dané knihy).
Ale znovu připomínám, že v jednotlivých žehnáních je to v Benedikcionálu řečeno přesněji. Z něho lze také odvodit další otázku, kterou pokládáte: onen "větší kříž", jak uvádíte, se v Benedikcionálu v případě kněze děje obvyklým způsobem: Požehnej vás všemohoucí Bůh, Otec i Syn i Duch svatý, včetně známého gesta kříže rukou, ale v případě laika (např. v případě Žehnání rodin - první z žehnání v Benedikcionálu) se hned pod tím uvádí jiná verze: Náš Ježíš Kristus ať chrání naši rodinu ode všeho zlého a naučí nás žít ve shodě s Boží vůlí, abychom byli jedno srdce a jedna duše. Ať s námi zůstává na věky věků. Amen.
Otcem srozuměním je, že žehnání obydlí, které se skutečně často odehrává v den Zjevení Páně, může skutečně konat laik, pokud není v dosahu nějaký jáhen nebo kněz. I v tomto případě v závěru nežehná laik tak, jak je tomu u kněze nebo jáhna - ale je zde u laika požehnání formou slavnostní závěrečné modlitby. Jako u jiných svátostin je v Benedikcionálu při žehnání domu příslušná modlitba a čtení Božího slova, společné prosby. Pokud nemá člověk text Benedikcionálu k dispozici, může analogicky podle podobného řádu připravit takové požehnání sám s pomocí Písma svatého a skrze modlitbu vlastními slovy.
Jestliže člověk byl před tím na bohoslužbě, kde se žehnala křída, voda a kadidlo, tak použitím těchto věcí ve svém obydlí se člověk už spojuje s obřadem v kostele a dům je tímto použitím s vírou požehnán. Přikládám text žehnání domu, jak je uvedený v Benedikcionálu, může se hodit a použít pro tyto dny, kdy se domy žehnají (i když nejde o nový dům nebo byt): ŽEHNÁNÍ NOVÉHO DOMU NEBO BYTU. Dům je místem, kde rodina utváří svůj domov. Podle Kristova příkazu mají učedníci vnášet do domu pokoj a požehnání (Lk 10,5). Požehnání koná kněz, jáhen nebo laik. ÚVOD: Pokoj tomuto domu a všem, kdo v něm budou přebývat. Následují čtení Božího Slova, modlitby a přímluvy. Závěr: Dnes vstoupila do tohoto domu spása. Ať Boží požehnání spočine a setrvá v tomto domě a rozmnoží víru, naději a lásku ve všech, kdo v něm budou přebývat. Kněz nebo jáhen říká: Požehnej vás všemohoucí Bůh Otec i Syn + i Duch svatý. Obřad se zakončí vhodným zpěvem.
Taková praxe ukazuje, že spojení domova s Boží milostí je živým pokračováním biblické výzvy k pokoji, spravedlnosti a vzájemné lásce v rodinách i mezi sousedy a komunitami. Pokoj a požehnání nemají být magickou silou, nýbrž připomínkou Boží přítomnosti a závazkem žít podle Jeho vůle.
Praktické momenty obřadu a jeho význam
Žehnání domu zahrnuje modlitbu, čtení Božího slova a společné prosby, které dávají prostoru domova duchovní směr. Žehnání obydlí může konat laik v případech, kdy není k dispozici kněz či jáhen, a to formou závěrečné modlitby bez gesta kříže rukou, které je charakteristické pro kněze. Text žehnání domu uvádí, že dům je místem, kde člověk nachází pokoj a Boží přítomnost, a že učedníci mají vnášet pokoj a požehnání do svého domova. Požehnání domu ukazuje, že pozemský domov je před obrazem nebeského domova a že den žehnání má být svátkem rodiny, kdy by měli být přítomni všichni členové domácnosti.
Pro laiky existují určité formulky, které se liší od kněžského požehnání, ale kterou směřují ke stejné podstatě: žádná svátost není mechanickým dotekem s magickou silou, nýbrž znamením Boží přítomnosti a žádostí o Jeho milost. Žehnání rodiny zahrnuje modlitbu za jednotu a víru, ať život rodiny zůstává pevný v Boží vůli a aby se rodina mohla společně modlit a sloužit bližním. Žehnání domu se koná po vhodném zpěvu a znamení kříže. Čtení Božího slova z Evangelií či Písma svatého slouží k posílení víry a k připomínce, že domov je místem, kde se Boží slovo má uvádět do praxe.
Texty z Benedikcionálu, které jsou uvedeny v průběhu obřadu, ukazují živou kontinuitu tradičního chápání svátostin a jejich význam pro laiky i pro duchovní službu. Zároveň ukazují, že svátostiny a svátostiny nejsou samy o sobě magické, ale jsou prostředky k prohlubování víry, modlitby a prožívání Boží milosti v každodenním životě. Obřad končí požehnáním kněze, jáhna nebo laika a zvukem závěrečného zpěvu, který završuje komunitní akt požehnání a posílení v Boží milosti.
Skutečný význam požehnání - učí pastor Chris
Možnosti vizuálního doplnění článku
Klíčové body pro čtenáře
- Svátostiny jsou symbolické liturgické úkony, které předznamenávají účinky Boží milosti a vyžadují modlitbu ve jménu církve.
- Laici mohou vykonávat některé formy žehnání, zejména žehnání v rodině a domova, ale vyžadují respektování obecných zásad uvedených v Benedikcionálu.
- Žehnání domu je připomínkou, že pozemský domov má být předobrazem nebeského domova a usiluje o pokoj, lásku a vzájemnou podporu v rodině.
- Přítomnost Boží milosti a doprovázení Ducha svatého se projevuje prostřednictvím modlitby, čtení Božího slova a společného prosbě o dobro rodiny a komunity.
- Je důležité rozlišovat mezi kněžským a laickým požehnáním, zejména v souvislosti s gestem kříže a formou modlitby.