Martin Luther byl německý teolog, kazatel a reformátor, zakladatel protestantismu, autor řady duchovních, politických, pedagogických spisů, církevních písní a překladů. Martin Luther se narodil 10. listopadu 1483 v Eislebenu jako jedno z devíti dětí horníka. Vyrůstal v chudých poměrech, spojených s tvrdou výchovou. Jeho otec se postupně vypracoval na úspěšného podnikatele, což mu umožnilo financovat studia svého nadaného syna.
V letech 1501-1505 Martin Luther studuje na univerzitě v Erfurtu filozofii. Po získání titulu magistra se zapisuje na studia práv, krátce poté se však rozhoduje vstoupit do augustiniánského kláštera v Erfurtu. Ač je vzorný mnich, pobyt v klášteře v něm od začátku vyvolává pochybnosti o možnosti spasení z vlastní moci. O rok později (1508) přechází na univerzitu ve Wittenbergu, kde s krátkými přestávkami - v roce 1511 cestuje ve věci svého řádu do Říma - přednáší filozofii, později i teologii. V roce 1512 se stává doktorem teologie a získává doživotní biblickou profesuru, a od roku 1513 začíná ve Wittenbergu kazatelskou činnost.
Zkušenosti s rozporem mezi svým svědomím, vycházejícím ze studia Bible a oficiálním učením tehdejší církve a její praxí vedou Luthera ve Wittenbergu 31. října 1517 k uveřejnění 95 tezí, určených pro akademickou diskusi, které zejména kriticky reagovaly na praxi odpustků. (Papež Lev X. vydal v roce 1515 bulu o prodeji odpustků pro stavbu svatopetrského chrámu v Římě). Teze, které se bez vědomí Luthera rychle rozšířily, vyvolaly díky tehdejší všeobecné nespokojenosti s církví velký ohlas. Oficiální místa zprvu reagují přes obviňování z kacířství ze strany dominikánů velmi zdrženlivě, Luther je totiž chráněncem saského kurfiřta Fridricha III. Moudrého (rod Wettinů).
Místo aby šel do Říma, kam je předvolán, prosadí kurfiřt, aby Luthera vyslechl kardinál Kajetán v Augsburgu (1518). Ten Lutherovi hrozí klatbou. V roce 1519 se Luther účastní disputace s Eckem v Lipsku, ve které popírá neomylnost papeže a koncilů. Řím v roce 1520 oficiálně vydává bulu s hrozbou klatby. Luther vydává reformační spisy, ve kterých své názory dále obhajuje. Když po jejich veřejném pálení reaguje Luther spálením papežské buly, nařídí Lev X. 1521 jeho exkomunikaci. Když své teze neodvolal ani na říšském sněmu ve Wormsu, vydává císař Karel V. proti Lutherovi wormský edikt (prohlášení kacířem, zákaz spisů).
Fridrich III. Moudrý nechá Luthera bezprostředně unést do azylu na hrad Wartburg, kde reformátor pobývá v letech 1521-1522. Lutherovy myšlenky se mezitím lavinovitě šíří a vyvolávají v celé zemi bouřlivé přijetí. Od radikálních projevů příznivců nového učení se Luther od počátku ostře distancuje. 1522 se vrací do Wittenbergu, aby učinil přítrž obrazoborectví. 1524 začíná Luther opět přednášet, vystupuje proti Tomáši Müntzerovi, který svým kázáním podněcoval sedláky k nepokojům. Dne 13. června 1525 uzavírá Luther manželství s bývalou jeptiškou Kateřinou von Bora.
1528 se reformátor účastní vizitací na farnostech v saském kurfiřství, při kterých se přesvědčí o jejich duchovně zaostalém stavu. Marburské náboženské rozhovory 1529, na kterých diskutuje Luther mj. Se svým spolupracovníkem Philippem Melanchthonem pokládá Martin Luther základy institucializované nové, evangelické církve (Melanchthonovo Augsburské vyznání z roku 1530). Překlad Starého zákona Luther dokončuje za spolupráce jiných wittenberských teologů v roce 1534. Ve zbývajícím období svého života se Luther věnuje podpoře nově vznikající instituce, řešení církevně-politických a praktických teologických otázek a vydává v neposlední řadě řadu ostrých polemických spisů. Před svou smrtí trpí přepracováním. Umírá v Eislebenu dne 18. v roce 1468 v Augsburgu, 1469 v Basileji, 1470 byla založena univerzitní tiskárna na pařížské Sorbonně, další tiskárny se objevují v roce 1473 v Utrechtu, 1476 v Bruselu, Plzni, Krakově a Westminsteru a 1477 v Londýně.
V této souvislosti je určitě důležité uvést, že současné bádání o inkunábulích eviduje do roku 1500 více než 1100 tiskáren celkem na 252 místech Evropy, o nichž se předpokládá, že z nich vyšlo skoro osm milionů knih. Knihtisk slavil úspěch již v prvním století po svém vynálezu. Možná mnohem dříve a v jiných oblastech, než by jeho vynálezce čekal. Možná vůbec první osobou, která snad i nevědomky mohla slavit úspěch rychlého šíření svých myšlenek díky tomuto přelomovému objevu, byl německý nespokojený katolický kněz, mnich, skladatel a profesor teologie Martin Luther (1483-1546), též překladatel bible do němčiny.
Nejde o přehánění: bez vynálezu knihtisku by Martin Luther nedosáhl takového úspěchu svého myšlení a možná by nevznikla - nebo až třeba mnohem později - protestantská církev. Luther, respektive jeho vliv, hrál nezanedbatelnou roli i v případě hnutí reformace, třicetileté války a tzv. vestfálského míru v roce 1648. A to vše zejména díky tomu, že na jeho straně již stál knihtisk, který šířil informace po Evropě zázračnou rychlostí.
Šestnácté století bylo mimo jiné dobou obrovské církevní dominance. Církev představovala po staletí na evropském kontinentě jedinou sjednocenou, organizovanou a konsolidovanou nejen náboženskou, ale i politickou autoritu, která byla nezpochybnitelná. Mnoho králů i císařů se pokoušelo o získání vlivu nad ní, ovšem marně. V 16. století došel vliv církve tak daleko, že silně rozšířený prodej odpustků vyvolával silný odpor. Jeden z nejortodoxnějších kritiků byl Martin Luther z Wittenbergu.
Podle Luthera mohl být totiž úsudek používán pro zkoumání člověka a institucí jím vytvořených, v žádném případě však ne pro zkoumání podstaty Boží. Zlom v Lutherově životě zřejmě představovalo rozhodnutí Svatého stolce vyslat do Německa dominikána Johanna Tetzela, který měl zajistit prodej odpustků za účelem získání financí na rekonstrukci baziliky sv. Petra v Římě. Prokázání víry bylo nutné účastnit se sbírek a bohulibé činnosti, zejména finanční podporou církve. Luther reagoval disputací, kterou sepsal a poslal biskupovi Albertovi z Mainzu, se záměrem vědeckého zkoumání, nikoliv útoku na autoritu církve.
Jeho základním východiskem bylo tvrzení, že schopnost odpouštět náleží pouze Bohu a ne člověku, a tím pádem je prodej odpustků nesmyslný. V návaznosti na to nabádal papeže, aby renovaci baziliky sv. Petra nenechával platit z peněz chudých. Tato písemná disputace vešla ve známost jako Devadesát pět tezí. Luther 31. října 1517 zuřivě přitloukl na vrata kostela ve Wittenbergu 95 tezí proti zneužívání odpustků, které zažehly požár západního křesťanství. Po velkém schizmatu, kdy se roku 1054 od římskokatolické církve oddělila pravoslavná církev, přišlo další dělení.
Protestantismus přinesl nové pojetí svobody, svědomí jednotlivce, rozvoj vzdělanosti a novou hodnotu rodiny. Úvolem k pětistému výročí reformace bylo ekumenické shromáždění ve švédském Lundu 31. října 2016, kterého se účastnili představitelé Světového luterského svazu společně s papežem Františkem. Setkání naznačilo naději na sbližování církví po revolučním rozkolu.
Lutherovu odvážnému postoji odpovídala i jeho poezie a literární činnost. Zakladatel protestantismu, mnich, který uznával Jana Husa jako svého předchůdce, byl podle historiků složitou a protichůdnou postavou dějin. Jako profesor teologie radiálně kritizoval církevní nedostatky, ale byl též známý svou netolerancí a antisemitismem. V exkomunikaci po římské buly z roku 1520 zůstává ironicky u svého přesvědčení a pokračuje ve svém díle.
Mohlo by se zdát, že Luther byl jen teologický revolucionář, ale jeho práce měla významný dopad i na přepsání kulturní a jazykové tváře Evropy. Německý překlad Bible se stal klíčovým dílem, které umožnilo přístup ke Svatému písmu široké veřejnosti a posílilo gramotnost. Lutherova životní cesta tak spojuje teologii, kulturu, vzdělání a rodinu - a to vše v kontextu tehdejšího evropského dění.
Temná stránka génia se objevuje v jeho pozdních spisech proti Židům, které jsou považovány za temný aspekt jeho dějin a měly vliv na antisemitismus v Německu 20. století. Reformátor a teolog Martin Luther zemřel 18. února 1546 v Eislebenu ve věku 62 let. Jeho odkaz přežívá v debatách o víře, využití tisku a roli svědomí v občanské odpovědnosti. A tak se stává malým velkým paradoxem: člověk, který rozšířil světlo Bible mezi lid, je také nositelem temných momentů v dějinách.
