Chvála Kristu, setkal jsem se různými pohledy, proto bych rád požádal o Váš názor. Na mši svaté o všedních dnech jsem v kostele často jediný, kdo „nejde“ ke sv. přijímání. Ke zpovědi chodím 1x za rok, tedy potom ani nemohu. Nebo ano? Po sv. zpovědi lze měsíc, dva, tři chodit následně ke sv. přijímání? Nechci, aby to vypadalo, že „nemám zájem“, naopak. Často si říkám, že svaté přijímání je svátek, něco výjimečného, že to není záležitost všedního dne. Přesto se necítím dobře, když zůstávám coby jediný sedět v lavici a zvažuji, zda raději do kostela nejít... prosím o radu.
Je dobré, že se o problematiku svatého přijímání hlouběji zajímáte a že Vám není lhostejná. Píšete, že ke svátosti smíření chodíte jen jednou za rok. Přesně tak, jak to určuje církevní přikázání, které říká, že každý katolický věřící má povinnost vyznat své hříchy ve svátosti smíření alespoň jednou za rok. Velmi se ale doporučuje chodit ke svátosti smíření častěji, klidně jednou za měsíc, případně i častěji.
Ve svém dotazu také popisujete Váš vztah k Bohu. Dle mého názoru není nijak vlažný, právě naopak. V minulosti se skutečně časté svaté přijímání mezi věřícími nepraktikovalo. Změna nastala zhruba v polovině 19. století za pontifikátu svatého papeže Pia X. Tento papež doporučuje věřícím přistupovat ke svatému přijímání denně. Četnost se samozřejmě odvíjí od množství hříchů, které svým jednáním „nasekáme“.
Ke svatému přijímání bychom neměli přistupovat, pokud máme na svědomí nějaký těžký hřích. Setkat se s milujícím Bohem lze mnoha způsoby. V četbě Písma, v setkání s lidmi, v modlitbě, ale také ve svatém přijímání. Proto bych Vás chtěl moc povzbudit, abyste svůj postoj k četnosti svatého přijímání přehodnotil.
Ježíš nám dává sám sebe v Eucharistii a je připraven vstoupit do našeho nitra. Kristově nabídce se není třeba bránit, právě naopak. Setkání s ním je svátek, něco výjimečného, jak popisujete. A nám je umožněno tento svátek s radostí slavit každý den. Pojďte tomuto setkání naproti.
Nevím, do jaké míry komunikujete s místním knězem, a zda jste tento Váš problém již nějak společně řešili. Pokud ne, rád Vám to doporučím. viz také Sv. přijímání. K tématu doporučujeme trojici přednášek s názvem: „Mystagogie Svátosti smíření“ od P. Víra je dobrodružství i vztah. Křesťanská víra není soubor pouček a nařízení, ale osobní vztah důvěry.
Bůh důvěřuje nám, a zve nás, abychom důvěřovali jemu. Čemu věří křesťané? Čemu jako křesťané věříme? Co je podstatou křesťanské víry? Na čem stavíme svůj život? Křesťanská víra - základní pohled. Bůh jde vstříc úplně každému. I tobě! Víra osvěcuje naši cestu životem. Hledat Boha je dobrodružství. Víra v Ježíše Krista není protekce u Boha. Víra v Ježíše Krista neznamená, že nás během našeho života nepostihne nic špatného.
- Pravidla vyznání hříchů a přístup ke svátosti smíření
- Správný postoj k četnosti svátého přijímání a jeho duchovní rozměr
- Rovnováha mezi modlitbou, zpovědí a svátostním přijímáním
Věřte, že setkání s Bohem prostřednictvím Eucharistie je skutečný dar, který si zasloužíme přijímat s čistým svědomím. Doporučuji konzultovat svou situaci s místním knězem, který může nabídnout konkrétní pastorační radu a pomoci nalézt cestu, jak pevněji žít víru ve všední dny.
