Ježíš říká: „Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe. Součástí slavení eucharistie je vždy: hlásání Božího slova, díkůvzdání Bohu Otci za všechna jeho dobrodiní, především za dar jeho Syna, proměňování chleba a vína a účast na liturgické hostině prostřednictvím přijímání těla a krve Páně.
Eucharistickou oběť přináší sám Kristus, nejvyšší a věčný Velekněz Nové smlouvy, který jedná skrze službu kněží. Kdo chce přijmout Krista v eucharistickém přijímání, musí být ve stavu milosti. Svaté přijímání Kristova těla a krve zvětšuje v tom, kdo přijímá, spojení s Pánem, odpouští mu všední hříchy a chrání ho před těžkými hříchy.
Bohoslužba oběti- společenství církve se shromažďuje kolem oltáře; nejprve se přinášejí dary - chléb (tzv. hostie) a víno. Vrcholem je eucharistická modlitba, jejíž součástí je vypravování o ustanovení eucharistie - proměňování. V této chvíli dochází k přepodstatnění chleba v Tělo Kristovo a vína v Kristovu Krev. Svátost eucharistie úzce souvisí se svátostí kněžství; předsedat eucharistii a proměňovat chléb a víno mohou jen platně posvěcení kněží. To nám pomáhá rozlišovat ve vztahu k nekatolickým křesťanům.
Východní církve, i když jsou odloučené, mají kněžství a eucharistii, vlivem apoštolské posloupnosti. Naproti tomu církevní společenství vzniklá z reformace neuchovala původní a úplnou podstatu eucharistického tajemství, především proto, že jim chybí svátost kněžství, proto není pro katolíky možné eucharistické přijímání v těchto společenstvích. Každá mše svatá je sloužena především za církev na celém světě. Dále se milost mše svaté vylévá na všechny přítomné v kostele a zvláštním způsobem na ty, za které je obětovaná - jak za zemřelé, tak za živé.
Prakticky: mnoho lidí považuje první svaté přijímání za samostatnou svátost. Zvlášť u dětí bývá den, kdy poprvé přijmout Kristovo tělo, slavnostní. Je ale velká škoda, že pro některé z nich se první svaté přijímání stane zároveň i posledním. Není to tedy jiná svátost, jen se chce více zdůraznit první setkání dítěte s reálně přítomným Ježíšem. Nikde není stanoven nějaký konkrétní věk; během staletí se praxe měnila a vyvíjela. Dnes má každý přistoupit ke stolu Páně hned, jakmile dovede rozumem rozeznat, že nejde o obyčejný chléb, ale o Kristovo tělo. Samozřejmostí je důkladná příprava, probíhající pod vedením kněží a katechetů.
Podobně se musí připravit i dospělý člověk, který chce poprvé přijmout Krista v eucharistii, i když tato příprava probíhá trošku na jiné úrovni než pro děti. Byly doby, kdy lidé chodili málo ke svatému přijímání, protože si mysleli, že nejsou hodni. Ježíš ovšem neustanovil tuto svátost jako odměnu za ctnostný život, ale jako pokrm na cestu k věčnému životu a lék pro naše duchovní zdraví. „Když nebudete jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život“ (Jan 6,53).
Přijímáme vstoje nebo vkleče, jak je zvykem. Způsob na ruku nebo do úst má vyjádřit naši úctu a slavnostní ráz této chvíle. Přijímání pod obojí způsobou (Tělo i Krev) je dnes z praktických důvodů často nahrazeno přijímáním pouze pod způsobou chleba; Pán je ale pod jednou i druhou způsobou přítomen celý, živý a oslavený. Janovo evangelium při Poslední večeři klade důraz na gesto umývání nohou, nikoli na chleba a víno. Chápete, co jsem vám udělal? Služebník není víc než jeho pán, a tak dále - příklad služby pro věřící.
Ježíšovo proměnění na oltáři by mělo provázet proměnu našeho života - jako se láme Kristovo tělo, i my máme lámat svůj život ve službě druhým. Přijímáním vzrůstá naše spojení s Kristem, odpouštějí se nám všední hříchy a posilováni jsme v jednotě Kristova těla církve. Eucharistie nás učí lásce, která se nebojí oběti, když vidí potřeby druhých lidí. Církev uchovává s pečlivostí proměněné hostie a nosí je nemocným. Ke svatému přijímání máme přistupovat co nejčastěji, nejlépe při každé mši svaté. Pokud někdo z důvodu nemoci nemůže přijímat na místě, může domluvit kněze o svátostném navštívení a sledovat mši přes rádio nebo televizi.
Každý rok se na přijímání eucharistie připravují děti ze třetích tříd. Výuka ve škole je součástí přípravy, která probíhá také v kostele a na faře. K přípravě je třeba dítě rodiči přihlásit; přihlášky bývají v roce, kdy dítě navštěvuje druhou třídu. Ježíš říká: „Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe. Kdo chce přijmout Krista ve svatém přijímání, musí být ve stavu milosti.“ Svaté přijímání zvětšuje spojení s Pánem, odpouští lehké hříchy a chrání před těžkými hříchy.
Pokud nestihnete celou bohoslužbu, protože jste v práci, lze ke svatému přijímání přistoupit i při částečné účasti na mši; důležité je být alespoň u důležitých částí, které vyjadřují slavnostní charakter přijímání. Platí, že pokud člověk poprvé přijímá ve všední den, může přistoupit k přijímání i bez účasti na celé mši; jednotlivé části však bývají specificky vyžadovány podle místních zvyklostí a pokynů kněze.
