V souvislosti s odchodem Benedikta XVI. v roce 2013 a jeho hlavním odkazem v katolické církvi se často zmiňuje i jeho cesta k kněžství a formaci, která předcházela jeho působení na svatopetrském stolci. Josef Ratzinger, narozený v Marktle, byl během života označován za jednoho z největších teologů 20. století a jeho kněžské povolání bylo zahájeno v rámci dlouhého procesu duchovní formace v germánské tradici a katolické teologické kultury, která ho nakonec připravila na úřad biskupa a později na papeže Benedikta XVI. Důraz na studium a akademickou činnost byl pro něj charakteristický již od počátku kariéry.
Na setkání s papežem Benediktem XVI. vzpomínají teologové i svědci jeho života s respektem k jeho noblesnímu a klidnému projevu. Emeritní biskup Vojtěch Cikrle a další zástupci církve zdůrazňují, že jeho profesorská, vědecká a badatelská činnost stála na počátku jeho pozdějšího úsilí o definování nauky římskokatolické církve. „Coby mimořádně vzdělaný teolog a myslitel zásadním způsobem přispěl k prohloubení, systematizaci a definování nauky římskokatolické církve,“ uvedl primární čelný představitel české církve.
Jako biskup si Ratzinger dal heslo Spolupracovníci pravdy, což odráží jeho snahu o usmiřování znesvářených stran a hledání pravdy v diskusích uvnitř církve. Ten, kdo v listopadu 1969 a později působil jako profesor a prefekt Kongregace pro nauku víry, byl dlouhodobě spojován s reformním druhým vatikánským koncilem a jeho vliv na teologii byl považován za klíčový. „Představoval však inteligentní kulturní konzervativismus,“ připomíná Halík, který zdůrazňuje, že šlo o postavu, která nebyla spojena s fundamentalistickým tradicionalismem.
Co se týče formální cesty ke kněžství, Benedikt XVI. byl svatopetrský papež, který po dlouhé akademické kariéře a působení ve vysokých církevních funkcích, včetně prefektury Kongregace pro nauku víry, nakonec 19. dubna 2005 nastoupil na trůn. Před svým odchodem z úřadu roku 2013 vymezený morálním i fyzickým stavem se v tichosti věnoval modlitbě a meditaci, ačkoliv jeho kněžský život začal dávno před tímto vrcholem. Před harmonizací církevních směrů, které během jeho vlády probíhaly, byl jeho vztah ke kněžskému poslání a teologickému bádání často chápán jako pevná základna pro jeho další působení v církvi i společnosti.
Někteří teologové a veřejní činitelé zdůrazňují, že Benedikt XVI. byl nejen teologicky vzdělaný, ale také člověk, který dokázal klidně a jasně vyjadřovat postoje, i když čelil sporným tématům kolem sexuálního zneužívání v církvi a dalších skandálů. „Jeho odchod z papežského stolce byl významným precedentem v dějinách,“ připomíná Halík a dodává, že jeho odkaz spočívá v jeho konsistentně hledaném pravdivém poznání a v odvážném rozhodnutí nastoupit důsledně k reformám, které od něj církev vyžadovala.
Podle Daniela Víchy a dalších teologů byl Benedikt XVI. nejen vlivný poradce pro reformu, ale i člověk, který se snažil udržet dialog s intelektuály a hledajícími dušemi. „Zřejmě si uvědomil velké problémy, které v církvi narostly,“ uvedl Halík, „například otázky sexuálního zneužívání. Byly nad jeho síly a zřejmě mu došlo, že církev potřebuje energičtějšího, mladšího a rozhodnějšího člověka.“
Jeho životní příběh a kněžské povědomí inspirovaly nejen jeho současníky, ale i budoucí generace. Pro veřejnost zůstává v paměti jako učitel víry a přítel naší země, který v dobách návštěv a setkání s Českou republikou hrál roli mostu mezi kulturou, duchovními hodnotami a moderní společností.
Odkaz a uznání mezinárodně
Evropští politici a představitelé různých zemí vyjadřují uznání Benediktu XVI. za jeho teologický a intelektuální přínos. Italská premiérka Giorgia Meloniová označila Benedikta za velikána víry a rozumu a velkého muže, na kterého dějiny nezapomenou; britský premiér Rishi Sunak mluvil o něm jako o velkém teologovi; francouzský prezident Emmanuel Macron uvedl, že Benedikt usiloval o bratrštější svět.
Kromě toho byla vyzdvižena role Benedikta XVI. při sblížení katolické a pravoslavné církve a jeho důraz na kontinuitu víry, který i v době, kdy svět míří ke sekularizaci, zůstal důležitým v politice i spiritualitě Evropy. Generální tajemník OSN Antonio Guterres připomněl, že jeho pobídky k solidaritě a snahy o překonání propasti mezi bohatými a chudými zůstávají aktuální.
Praktické okamžiky a pohřeb
Smrt Benedikta XVI. byla pro svět smutnou zprávou; Vatikán vyhlásil den pohřbu a veřejnost byla vyzvána k společnému vzpomínání a modlitbě. Pohřeb proběhl na Svatopetrském náměstí, římská bazilika sklidila velký počet účastníků, a tepající srdce věřících v Česku i v zahraničí vyjadřovala soustrast a uznání jeho života a díla.
Podle vyjádření arcibiskupa Graubnera a dalších představitelů církve byl Benedikt XVI. vzorem moudrosti, pokory a teologické brilance; jeho odkaz se odráží v pokračujícím dialogu církve s moderním světem a v připomínání hodnot, které z něj činí jednu z nejvýznamnějších osobností 20. století.
